Glosa: A to jste věděli, že nemůžete nastydnout? Ale nakazit se ano

Někdy v roce 2020 jsem v jednom ze svých rádoby chytrých článků ze série „Jak covid provždy změní naše chování“ napsal, že až pandemie skončí, budeme mít úplně jiný vztah k infekčním nemocem. – Nic takového se samozřejmě nestalo.

Zima se blíží. Ta kalendářní, fakticky je zima už tady. A s ní to, co jsme v posledních dvou letech až tak moc nezažili. V tramvaji, v obchodech nebo v práci na chodbě potkáváme lidi, kteří chrchlají, posmrkávají a hledí na nás skelnýma očima.

Ano, zase jsou tady. Lidé, kteří takzvaně přecházejí nemoc. Lékaři varují, že jich ještě přibude. Naše imunitní systémy jsou zhýčkané tím, že jsme je poslední dvě sezóny chránili respirátory. A byli celkově opatrní. Ale s tím je konec.

„Přecházení“ není jen česká specialita, ale my jsme v tom dobří. I já se v předešlých letech často chlubil tím, že nemocenskou zásadně nečerpám. Snoubí se v tom pocit nepostradatelnosti („Nikdo za mě mou práci neudělá!“) s obavami, že praskne, že nepostradatelní vlastně vůbec nejsme.

Neochotu zalehnout do postele a normálně se léčit často bereme jako pozitivum. Přece nenecháme lidi kolem sebe ve štychu! Jen proto, že trochu kašleme a máme teplotku. Ale ve skutečnosti je to přesně naopak: když v tomhle stavu jdeme mezi lidi, riskujeme, že je nakazíme a způsobíme jim mnohem víc problémů, než kdybychom zůstali v posteli.

Pandemie covidu tohle jakoby zdánlivě změnila. Pamatuju se, že jsem už někdy v roce 2020 v jednom ze svých rádoby chytrých článků ze série „Jak covid jednou pro vždy změní naše chování“ napsal, že až pandemie skončí, budeme mít úplně jiný vztah k infekčním nemocem. Nebudeme je přecházet, chodit s červenými nosy a slzícíma očima mezi lidi a když se u nás projeví sebemenší příznaky, budeme podobně jako turisté z Asie nosit v dopravních prostředcích roušky.

Ha, ha, ha, to je dobrý vtip. Samozřejmě, že se nic takového nestalo, a to pandemie covidu ještě ani oficiálně neskončila. Jistě, sem tam vidíme někoho ve veřejném prostoru s respirátorem, ale schválně sledujte udivené či nechápavé pohledy ostatních. Jestli jsme něco ze svého povědomí vytěsnili, tak to, že mít respirátor je běžná věc. Lépe řečeno, že je to projev ohleduplnosti, nikoli jakési podezřelé vyšinutosti.

Ptal jsem se pár svých známých, evidentně nemocných, jestli jim není hloupé, že můžou někoho nakazit. „Počkej, neblázni, já nemůžu nikoho nakazit.“ Podivil jsem se tomu: „Proč ne?“ – „Nemám ani chřipku. Jenom jsem nastydl.“

„Nastydnutí“ je rozšířený mýtus, daný částečně lingvisticky. Evokuje, že člověk může onemocnět, když ho ofoukne studený vítr nebo když má promáčené boty. Ale nic takového není pravda. Každé takzvané nastydnutí nebo nachlazení je způsobené viry. Je to infekční nemoc. Nenakazila vás zima, ale virus jiného člověka.

Nastydnutí se tomu říká proto, že máte horečku, a tedy i subjektivní pocit chladu. Není to obvykle vážná nemoc, ostatně u nás mužů se velmi často žertuje o smrtelné rýmičce, ale to neznamená, že vám běžná viróza nemůže způsobit vážnější komplikace. Možná i větší než současná varianta covidového viru omikron.

A hlavně když jste „nastydlí“, tak ve skutečnosti nevíte, jestli máte covid, chřipku nebo nějakou jinou virózu, ale každopádně jste infekční. Pro lidi kolem sebe představujete ne snad nebezpečí, ale potenciálně komplikaci.

Rýma, teplotka a kašlík rozhodně nejsou největší problémy dnešního světa. Asi kvůli nim západní civilizace nezkolabuje. Tomu rozumím. A taky tomu, že jsme po dvou letech rádi, že zase žijeme trochu normálně. Že na sebe neječíme kvůli tomu, jestli nosit, nebo nenosit roušky, a že můžeme jít do hospody bez toho, aniž bychom si předtím museli vygooglovat, jaká potvrzení a doklady k tomu potřebujeme.

To je super. Ale pojďme si říct, že některé věci prostě nejsou cool, jak se říká. Není cool hvízdat na ženy v minisukních, není cool troubit na křižovatce na auto s nápisem „autoškola“ a není cool říkat kávě presíčko nebo latéčko. Pojďme udělat jednoduchou věc, v podstatě takové mentální cvičení.

Pojďme si říct: Není cool chodit s teplotou a kašlem mezi lidi. Tečka. Jak nás naučil covid: je mnoho druhů apokalypsy, ale ten, kdy ležíte v posteli, pijete čaj a díváte se na Netflix, mezi nimi opravdu není.