Za nás měla politika šťávu, říká muž, který rozčiloval Havla i Klause

Dokázal rozčílit všechny tři předchozí české prezidenty, zároveň ho tři všichni respektovali. Doyen politických komentátorů a politických influencerů Petr Nováček byl exkluzivním hostem podcastu Dobrovský & Šídlo.

Petr Nováček, vzděláním historik, začal jako novinář působit v sedmdesátých letech, kdy odešel z historické branže a raději se začal v Zemědělských novinách věnovat nikoli politice, ale třeba jaderným a vodním elektrárnám. Přestože nepatřil mezi aktivní disidenty, byl s nimi v kontaktu. A především se už před listopadem 1989 do hloubky zajímal o politiku.

Vždycky ho fascinoval život politických stran, jako redaktor Zemědělských novin například sledoval sjezd Československé strany lidové v bizarním prostředí Paláce kultury v Praze.

Jan Dobrovský vzpomíná na jejich první setkání v redakci obnovovaných Lidových novin na jaře 1990, kam byl Petr Nováček pozván, aby pomáhal s výběrem redakčních elévů.

„Zvali jsme na návštěvu novináře z jiných novin, které byly za komunismu pod kontrolou cenzury. Bušili jsme se v prsa, že jsme dělali nezávislou žurnalistiku v disentu. Ale potřebovali jsem nové redaktory. Tak jsme měli něco jako ,prověrkové komiseʼ. A přišel na návštěvu Petr Nováček,“ popisuje Dobrovský.

Petr Nováček se během velmi krátké doby po listopadu 1989 stal elitním politickým komentátorem a při práci přišel do kontaktu s mnoha veličinami tehdejší politiky – Havlem, Klausem, Zemanem nebo Luxem. Na každého z nich má pochopitelně jiné vzpomínky.

Do blízkosti Václava Havla se paradoxně dostal následkem jedné glosy, v níž vyčetl prezidentovi a jeho okolí historický lapsus týkající se Havlova projevu v únoru 1990 na Staroměstském náměstí v Praze. Přesto byl pak Nováček zván i na prezidentovy diskuze na lovecké chatě Amálie.

Václava Klause, se kterým pořídil řadu rozhovorů, zase Nováček svého času „nadzvedl“ rozsáhlou psychologickou analýzou předsedy ODS zveřejněnou v časopise Týden.

Našli se ovšem kolegové z branže, kteří Nováčkovi jeho kontakty s politiky měli za zlé. On sám si za svou pracovní metodou stojí.

„Já jsem si považoval jako komentátor za čest, že můžu velmi otevřeně mluvit s politiky, kteří mě zajímali. Mně to umožňovalo lépe porozumět tomu, co oni druhý den nebo za dva dny udělali. Snažil jsem se toho nikdy nezneužít,“ vzpomíná Nováček.

Nebyli novináři 90. let někdy až příliš blízko politikům? Proč je od té doby stále obtížnější udržet na lince politici–novináři korektní vztahy? A díky čemu se stal patrně jediným českým novinářem, který se dočkal omluvy od Miloše Zemana?

Poslechněte si celou epizodu podcastu Dobrovský & Šídlo v přehrávači v úvodu článku.