Svět má rád Židy jako oběti. Ale běda, když se začnou bránit

Česká stopa v dějinách antisemitismu se nezdá být tak problematická jako v případě mnoha jiných evropských národů. Velký podíl na tom mají dvě osobnosti z českých dějin 20. století: T. G. Masaryk a Václav Havel. Irena Kalhousová připomíná podíl T. G. M. v aféře Leopolda Hilsnera.

„Přiznával, že byl vychován de facto antisemitsky. A změnilo se to až v průběhu života. To, že se Masaryk postavil za Hilsnera, bylo především dáno tím, že si uvědomoval jedno: Pokud český národ má být moderním národem, nemůže věřit pověrám typu rituální vraždy. A on sám za své angažmá v hilsneriádě tvrdě zaplatil, profesně i lidsky.“

„Zásadní zlom v historickém antisemitismu přece musel přece představovat holokaust,“ zdůrazňuje Jindřich Šídlo. Irena Kalhousová vysvětluje, že antisemitismus ve druhé polovině 20. století jenom změnil svou podobu.

„A v západní kultuře Židé tuto roli hráli po staletí. A nejlépe se mi ukazuje na někoho, kdo je trochu jiný. A k tomu se v 19. století přidávají ty ‚úžasné‘ konspirační teorie o tom, jak Židé řídí svět. A to je také myšlenka, která zůstala populární. Židé jsou současně komunisté i kapitalisté,“ shrnuje lapidárně Irena Kalhousová různé „teorie“ o tom, za co vše v dějinách Židé mohou.

Evropská nebo obecně západní levice začala přehodnocovat svůj vztah k Izraeli v souvislosti s tzv. šestidenní válkou v roce 1967. „Levičáky milovaný Izrael, malý stát, který dokázal na poušti vybudovat ‚kvetoucí zahradu‘, najednou získá obrovské územní zisky. A stává se pro západní levici, která chce chránit slabého, tím silnějším, který utiskuje Palestince.“ V dnešní době je pak už izraelsko-palestinský konflikt často viděn prizmatem kolonialismu. Izrael se pak stává typickým příkladem toho, jak se „bílý člověk“ dopustil násilí na původních obyvatelích. Navíc jsou Židé považováni výhradně za přistěhovalce z Evropy. Přičemž se zapomíná, že polovina populace Izraele ve skutečnosti pochází z Blízkého východu, protože po vzniku Izraele už nemohli žít jinde.

Jak rozeznat kritiku Izraele od skrytého antisemitismu? Delegitimizace, démonizace a dvojí standardy - připomíná Jan Dobrovský poznávací znaky, na kterých se dá tento rozdíl ilustrovat. Irena Kalhousová k tomu dodává: „Pro mě je  především určující ten okamžik, kdy delegitimizujete nárok Židů na to mít svůj vlastní stát.“

Kalhousová poukazuje i na problematičnost argumentů typu „kdo kdy odkud přišel“. Když se ve 20. a 30. letech Židé ve větším počtu začínají stěhovat do Palestiny a ta začne díky židovské emigraci prosperovat, a to v době, kdy svět prochází velkou hospodářskou krizí, přichází do Palestiny také velké množství Arabů ze sousedních zemí.

„Mimochodem, rodina Jásira Arafata pochází částečně z Egypta. Takže ve stejné době, kdy tam přicházejí Židé z Polska a dalších zemí, přicházejí i Arabové z okolí. Takže debata ‚kdo kdy přišel‘ je dost složitá,“ dodává Kalhousová.

Pokud jde o druhou klíčovou politickou osobnost našich moderních dějin: Když přijel Václav Havel poprvé do Izraele v roce 1990, byl tam přivítán jako rocková hvězda. Především česky a slovensky mluvícími Židy.

„A na rozdíl od mnoha politiků ze střední a východní Evropy Havel v Izraeli nemusí vysvětlovat chování Čechů za holokaustu. To prostě vůbec není téma, ani u nás a pro nás. Možná by být mělo, protože mám pocit, že o sobě máme až příliš hezké mínění a snažíme se trochu zapomenout na druhou republiku,“ podotýká Irena Kalhousová.

Česku zůstal výjimečný vztah k Izraeli nejen z doby meziválečného Československa, ale dokonce i z dob komunismu. Od roku 1967 jsme sice neměli s Izraelem diplomatické vztahy, ale zároveň hrál významnou roli faktor československé vojenské pomoci Izraeli v letech 1948–1949.

Kalhousová také ukazuje zajímavý příklad českého zájmu o dění v Izraeli: „Každý, kdo navštíví knihkupectví u nás, bude udiven, kolik je tam knížek o Mosadu a izraelské armádě. To je další silný faktor – obdivujeme ty, kdo se dokážou bránit.“

Jak reálné je nebezpečí antisemitismu v dnešní Evropě? Proč se část západní levice za Izrael nepostavila? Proč dodnes neexistuje palestinský stát? Jaké důsledky může mít selhání části západní levice po útoku teroristů z Hamásu ze 7. října? Proč současná atmosféra může naopak přihrát politické body krajní pravici, jak ukazuje příklad nizozemských voleb? Poslechněte si 77. díl podcastu Dobrovský & Šídlo a dozvíte se víc.