Dobrovský & Šídlo: Naše národní karikatury – od radaru po Klause

Američané jsou už zase před branami. A co na to naši lidé? Připomeneme si kabaret v brdských lesích, který se odehrál před 15 lety a jehož následky neseme dodnes.

Nejprve jedno velké poděkování: Posloucháte nás už rok a jsme za to vděčni. Když jsme 30. dubna 2021 vydali náš první podcast, vůbec jsme netušili, jak dlouho vydržíme, jestli to naše posluchače bude bavit a jestli se jenom nepřidáváme do závodu, ve kterém budeme stejně vždycky na chvostu. Stal se pravý opak – ještě jednou díky za to!

Dokonce jsme v tom prvním vydání věnovaném působení prezidenta Zemana po Vrběticích docela přesně předpověděli, že jeho éra končí a nečeká ho už žádná politická výhra, na rozdíl od toho, co on sám prohlásil na začátku svého druhého mandátu v roce 2018: „Toto, milí moji, je moje poslední politické vítězství. A za ním už nebude žádná politická porážka.“

Máme tu ale novou kauzu, které stojí za to se věnovat pod lupou a důkladně. Svým způsobem se po ruském útoku na Ukrajinu vracíme do doby před patnácti let, kdy u nás začala „bitva o radar“.

„To nebyla akce, kde nejdůležitější bylo to, že ministryně obrany Vlasta Parkanová zpívala připitomělou písničku s Janem Vyčítalem. A nebylo to tak, že proti sobě stáli cyničtí pravičáci a proti nim idealističtí Greenpeace. Byla to po vstupu do NATO a do Evropské unie jedna z nejdůležitějších zahraničně politických agend, nesmírně důležitá věc,“ vzpomíná na události Jindřich Šídlo.

„Byla to šance připoutat pozornost americké diplomacie na náš region. Tehdy z něj Amerika odcházela, stahovala se. Zažili jsme to pak s Barackem Obamou – a s jeho resetem s Ruskem  – jako totální nezájem o ten region. Ten pak dovolil Putinovi budovat si předpolí toho, co teď páchá na Ukrajině,“ dodává Jan Dobrovský.

Samozřejmě – řadu chyb udělala i Topolánkova vláda, ale především narazila na koalici idealistů, naivů a zvyšujícího se sebevědomí Ruska. Výsledkem bylo, že „radarová“ smlouva byla stažena z Poslanecké sněmovny týden před pádem Topolánkovy vlády. A tedy ještě před tím, než radar „odpískal“ sám americký prezident.

Dnes už není pochyb o tom, že jsme tehdy sehráli strýčku Vladimiru Vladimiroviči nádhernou užitečnou frašku. Máme šanci po patnácti letech k věci přistoupit jinak?

Poslechněte si celý podcast v přehrávači v úvodu článku.