Dobrovský & Šídlo: Když na Václava Havla létala vajíčka

Vladimír Mečiar na začátku roku 1990 udělal „konkurs“ na slovenského ministra vnitra. Do půl roku byl premiérem za VPN. A pak už to jelo. V dalším dílu podcastu Dobrovský & Šídlo vzpomínáme, jak se začalo drolit Československo.

Estébácké manýry. Kouzlo pro davy. Urputné lhaní. A ohromná vůle k moci, kterou jeho oponenti neměli. Na české straně nechápavost, pak vstřícnost, časem znechucení a nakonec pragmatismus.

„Kdykoliv nastane další výročí rozdělení Československa, všechny ty vzpomínky jsou festivalem neviny. Přišlo to samo, téměř nepozorovaně. Všichni tomu jenom přivolili, protože to bylo nezbytné a protože to vlastně nakonec všichni chtěli,“ říká Jan Dobrovský v aktuálním dílu podcastu.

V něm chceme přiblížit atmosféru v Československu mezi listopadem 1989 a červnem 1992, kdy se odehrály druhé svobodné polistopadové volby – a zároveň poslední volby v Československu.

Kdy se vlastně poprvé začal společný stát Čechů a Slováků drolit?

„Upřímně řečeno, co to bylo za federaci, kterou jsme měli za komunismu? Federace není ten nejjednodušší způsob státního zřízeni, musí se trénovat. A my jsme vlastně žádnou zkušenost s federací neměli. Byla Československá socialistická republika a Slovenská socialistická republika. Podobně existovala federální KSČ a a slovenská KSS, ale žádná komunistická strana Čech a Moravy tehdy nebyla. Neměli jsme žádné federální noviny. A žili jsme v okupovaném státě. Možná nás ty věci mohly napadnout už brzy po revoluci, když se nevytvořila žádná federální politická síla. My jsme měli Občanské fórum a na Slovensku vznikla Veřejnost proti násilí,“ připomíná Jindřich Šídlo.

A tím jsme zároveň u Vladimíra Mečiara, muže, jehož prvotní založení zřejmě nebylo vysloveně separatistické, ale jeho vůle k moci se stala jedním z hnacích motorů finálního česko-slovenského rozchodu. Mečiarův vstup na scénu popisuje novinář Matúš Kostolný, speciální host podcastu.

„Na začátku roku 1990 přišel do VPN najednou jakýsi podnikový právník z Nemšové – a všechno věděl. Jak se má potírat zločinnost, jak se má zavírat, koho zavírat. A oni byli revolucionáři, často umělci, jenom s teoretickou zkušeností z politiky. A za půl roku se stal po volbách Mečiar slovenským premiérem a potom se ukázalo, že má zvláštní minulost spojenou s tajnou službou, a začal dělat šokující věci. Ti jemní, přemýšliví a diskutující intelektuálové revoluce si ani nedokázali představit, jak Mečiar bude využívat svou politickou moc,“ vzpomíná Kostolný.

Po třiceti letech můžeme konstatovat, že jsme s rozdělením a našimi vzájemnými vztahy měli víc štěstí než rozumu.

Navzdory několika osudovým momentům zlomu, mezi které patřilo i dvojí napadení Václava Havla v Bratislavě 14. března a 28. října 1991, nevznikla posléze mezi Čechy a Slováky žádná velká hořkost a nakonec právě racionalita – a nikoli emoce – sehrála při rozdělení zásadní roli. Dnešní vztahy obou národů jsou vlastně víc než dobré.

„Nebyl to jenom rozpad, ale také konstituce. Někdy se stane něco, co člověk nepovažuje za dobré, a v tomto případě vznikly dva nové státy, a to svým způsobem dobře je, protože oba prosperují,“ říká Jan Dobrovský.

Poslechněte si celý podcast v přehrávači v úvodu článku.