Dobrovský & Šídlo: Když dostávala pieta na frak

Brzy uplyne 27 let od odhalení památníku romského holocaustu v Letech u Písku. Dalších 23 let svádělo pietní místo nerovný souboj s úspěšně prosperujícím prasečákem.

Když v roce 1994 americký badatel Paul Polansky zveřejnil dokumenty dokazující existenci českého koncentračního tábora z let druhé světové války, byla to samo o sobě tížívá informace, pro většinu českých občanů nová a špatně stravitelná. 13. května 1995 byl pak v Letech odhalen za účasti Václava Havla provizorní první památník tábora, přičemž šlo o dosud jedinou návštěvu české hlavy státu v těchto místech.

Veřejná debata, jak se s existencí tohoto místa a této historie vyrovnat, se moc neposouvala. Její podstatou se stala diskuse o tom, zda Lety byly či nebyly koncentračním táborem. Byla to cesta k rozmělnění celé věci, protože se zapomínalo na to podstatné.

„Vypadalo to, jako by nestálo za to financovat pietní místo, protože přece potřebujeme investovat do infrastruktury, do rozvoje kapitalismu, do jiných staveb, do podpory žijících lidí místo těch zemřelých. Jenomže národy stojí mimo jiné na pietě, aby si mohly vzpomenout na to, z čeho vzešly,“ připomíná Jan Dobrovský v novém díle podcastu Dobrovský & Šídlo.

„Pořád se házelo nějakými částkami, které by odkup a vybudování památníku stálo. ‚Půl miliardy korun? Pojďme to raději investovat do školství pro romské děti.‘ Takhle se často argumentovalo. Jestli se ty peníze opravdu tímto způsobem investovaly, tak to by musela dnes mít romská menšina daleko lepší vzdělání než bílá většina,“ dodává Jindřich Šídlo.

V polovině 90. let se tak rozjela zčásti zavádějící a zčásti poměrně nechutná debata, která trvala v podstatě dvacet let, než se v roce 2016 za Sobotkovy vlády a po návštěvě tehdejšího ministra financí Andreje Babiše, doprovázeného socioložkou Jiřinou Šiklovou, konečně pohnuly ledy. Stát o rok později celý areál vykoupil.

V současné době je už ve správě Muzea romské kultury, chystá se architektonická soutěž a doufejme, že v dohledné době budou zbourány budovy vepřína a místo definitivně získá důstojnou a odpovídající podobu památníku.

Jakými krizovými momenty soužití s romskou menšinou si většinová společnost prošla? A proč se v 90. letech i jednoznačné rasové vraždy trestaly často jen jako pouhé kriminální půtky?

Poslechněte si celý podcast v přehrávači v úvodu článku.