Dobrovský & Šídlo: Fialova vláda po roce. Soubor kiksů a Zeman ve sklepě

Spolu se drží pohromadě, jak jen to jde, snad až na hlavní město Prahu. STAN si uspořádal festival politických nešiků, ale zatím přežívá. Piráti se ztratili. Opozice hodná toho jména neexistuje. Jaký byl první rok Fialovy vlády?

Před rokem začala diametrálně odlišná éra české politiky oproti tomu, na co jsme si zvykli předtím. Projevilo se to už tím, jakým způsobem posléze mluvil nový premiér při představování svého kabinetu k Poslanecké sněmovně.

Fialův projev byl návratem do starých časů, kdy věty měly začátek a konec, kdy myšlenky byly obsaženy v tom, co člověk říká, a kdy popsal programové prohlášení v kultivovaném projevu. A nás to tehdy oba naplnilo relativním nadšením.

„Ano,“ kontruje Jindřich Šídlo, „byla to jiná civilizace. Ale pokud bychom měli plýtvat nadšením nad tím, že předseda vlády je schopen začít a dokončit větu, tak to svědčí jenom o tom, v čem jsme žili předtím.“

Mnoha příznivcům vítězných koalic Spolu a Pirátů a Starostů musely přijít bizarní a ponižující Zemanovy průtahy, stejně jako lánské aranžmá při „pohovorech“ s jednotlivými kandidáty na ministerská křesla. Přestože za to tehdy mnozí kritizovali jak premiéra, tak jeho nastupující tým, nakonec to byla cena akceptovatelná a zaplatitelná. Obrazně řečeno, Zeman se ocitl ve sklepě a už se z něj nedostane, notabene poté, co Rusové napadli Ukrajinu.

Co do rozložení sil a voličských preferencí se od podzimu loňského roku mnoho nezměnilo. Je tu ANO s třetinovou voličskou podporou a dále Okamurova SPD. Obojí se nedá považovat za skutečnou opozici, jsou to komerční formace, které většinou nenabízejí politická řešení a omezují se na výkřiky v tom smyslu, že je třeba zaplatit voličům větší kompenzace v nesnázích. K tomu si ještě připočtěme jarní obstrukční šílenství v Poslanecké sněmovně.

Na druhé straně se v podobě koalice Spolu vlastně zrodila nová strana. „Je vlastně jedno, jak tomu budeme říkat, je to jedna politická síla,“ podotýká Jan Dobrovský.

„Pro ně neexistuje jiná cesta než držet značku, dokud to půjde. Nemůže se to stát jednou stranou a nebylo by to ani dobře,“ doplňuje Jindřich Šídlo.

Paradoxně nejvíc v posledních dnech této koncepci, jejímž symbolem je premiér Fiala, zatápí současná jednání o pražské koalici, jejichž výsledek zatím těžko předjímat. Ale snahy o námluvy ANO a Spolu v hlavním městě jdou těžko přehlédnout.

Ovšem i ta část společnosti, která změnu přivítala (a vzhledem k milionu propadlých hlasů nemůžeme mluvit o většině, a je to obrovský problém), začala být poměrně brzy zklamávána.

V první řadě to postihlo voliče Pirátů – čtyři mandáty byly deziluze, ze které se strana samotná v podstatě dodnes nevzpamatovala. Neúčast některých klíčových osobností ve vládě (v první řadě Olgy Richterové) a stejně tak to, že nejviditelnějším členem vlády za Piráty je v současnosti ministr zahraničí Jan Lipavský, vypovídá o mnohém. Má to své důvody, i pokud bychom pominuli ruskou válku na Ukrajině.

„Jan Lipavský získal asi nejlépe fungující ministerstvo v naší zemi, což se projevuje už dlouhá léta. A to přesto, že začínalo po revoluci tak, že bylo naplněno lidmi, kteří absolvovali diplomacii v Moskvě nebo přípravku v Jevíčku,“ připomíná Jan Dobrovský.

Zjevně i funkčnosti ministerstva zahraničí lze přičíst famózní úspěch, který Fialova vláda předvedla na konci svého prvního roku. Kde se vládě daří a moc se o tom nemluví, je evropské předsednictví, ve kterém se jí v rámci bleskově svolaného celoevropského summitu podařilo dát dohromady hlavy všech evropských států s výjimkou Ruska a Běloruska.

Výsledkem této dvojité konference byl kromě toho, že dáváme jako Evropa najevo jednotu vůči ruské agresi, i fakt, že byl dohodnut společný postup při zavedení společného nákupu plynu pro Evropu. Což v dané chvíli není málo.

Poslechněte si celý díl v přehrávači v úvodu článku.