Dobrovský & Šídlo: Co bude za vítězství považovat Ukrajina – a co Západ?

Po dvou letech ruské války na Ukrajině se stále častěji skloňuje otázka: Skončí kompromisem? Po tolika obětech? A jakou cenu za něj zaplatíme - Ukrajina i Západ? Hostem 85. dílu našeho podcastu je novinářka Petra Procházková.

V minulém týdnu uplynuly dva roky od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Co všechno budeme muset ještě prožít, než si budeme moct říct, že válka na Ukrajině skončila? A jak ten konec může vypadat?

„Rusové by dokonce i stažení ze všech okupovaných území Ukrajiny prodali jako vítězství,“ otevírá téma Jan Dobrovský.  „Protože by mohli prohlásit, že ukončují ,denacifikaciʼ a vracejí se domů.“

My si ovšem musíme pokládat otázku z hlediska Ukrajinců, kde je situace daleko složitější: co se ještě dá považovat za vítězství a co už znamená porážku? „S vítězstvím Ukrajiny to není jednoduchá věc,“ konstatuje Petra Procházková.

Ukrajinská past podle ní spočívá v tom, že čím déle válka trvá, tím hůře se budou okupovaná území integrovat zpět do Ukrajiny, už jen proto, že v rámci osvobozování okupovaných území vlastně ukrajinská armáda nezbytně způsobuje i ztráty a oběti lidem, které osvobozuje od Rusů.

Petra Procházková připomíná situaci obyvatelstva na východní a částečně jižní Ukrajině před vypuknutím války: „Do února 2022 žila na levém břehu Dněpru a na dnes okupovaných územích obrovská řada lidí, která si svou budoucnost představovala tak, že je nejlepší být zadobře s oběma stranami. Svou budoucnost viděli jako most mezi jedněmi i druhými. To skončilo - po únoru 2022 se přiřadili na jednu nebo druhou stranu barikády.“

Jindřich Šídlo k tématu dodává:„Ukrajina dva roky hrdinsky bojuje. Ztratila stovky tisíc svých občanů. Slyší, že bojuje i za nás, a je to pravda. A asi potřebuje na obzoru vidět něco jako vítězství. Jinak si Ukrajinci řeknou: Proč to všechno vlastně děláme? Proto se musíme ptát po definici toho, co to znamená zvítězit.“

Když navážeme na to, co v našem podcastu před časem říkal poradce prezidenta Tomáš Pojar: Vítězství je už to, že Rusové nedosáhli toho, co si 22. února 2024 představovali. Ano, to možná může stačit nám. Ale bude to stačit Ukrajincům? Nebude to znamenat obrovskou frustraci ze zbytečně obětovaných životů a pocit, že je Západ zradil, protože pomáhal pozdě, málo a váhavě? Je to zvláštní dilema, potvrzuje Petra Procházková.

Ostatně postoj k územím okupovaným už od roku 2014 se po napadení celé Ukrajiny také zásadně změnil. Petra Procházková popisuje pocit mnoha Ukrajinců hlavně ze západní části země, jaký byl ještě před rokem 2024: „Většina Ukrajinců má dnes jasno, před rokem 2022 to tak nebylo. Donbas považovali za jakýsi ošklivý kus země, zničený, vytunelovaný, s divnými lidmi, pro které je jejich perspektiva návrat sovětského světa. Spousta Ukrajinců se na to území dívala skrz prsty - neměli bychom to těm Rusům vlastně nechat? Ale to se dnes zásadně změnilo.“

Pro Jana Dobrovského by pro Západ jediné vítězství byl stav, kdy by obnovil svou odstrašovací sílu z doby studené války. Ale je otázka, zda na to má Západ sílu, a pro Ukrajinu ani takové řešení nemusí být dostačující. „Ukrajina by se nakonec mohla ocitnout v tragické situaci: Západ bude spokojen, ale ona ztratila své území,“ říká Dobrovský.

Podle Dobrovského navíc musíme lépe Rusům rozumět, aniž bychom ovšem projevovali porozumění pro to, co dělají. „Nemyslím si, že ten národ je z definice zločinný. Ale jeho dějiny jsou jedna krutost za druhou, je to už zděděná mentální výbava. A změnit tenhle pohled Rusů bude obtížné, protože oni budou chtít znovu diktátora.“

Máme jako Západ dostatek sil odstrašit Rusko? Jak těžké je osvobozovat vlastní území, když nemůžete regulérně útočit na území nepřítele? Proč se nedá o Ukrajině mluvit jako o jednom celku? Proč mnozí ruskojazyční Ukrajinci dnes nenávidí Rusy ještě víc než Ukrajinci ze západní části země? Jak se dnes dají v Rusku dělat výzkumy veřejného mínění? Mnoho otázek a inspirativních odpovědí najdete v 85. díle podcastu Dobrovský & Šídlo.