Dobrovský a Šídlo: Proč se Karel Schwarzenberg nestal prezidentem?

Před deseti lety se v naší zemi odehrála unikátní první „řežba“ přímé prezidentské volby. Neměli jsme zkušenost s tím, co všechno přinese. Vytáhly se zbraně nejtěžšího kalibru a z volby se nakonec stal festival polopravd a podpásovek.

Hosty našeho posledního předvolebního podcastu jsou David Gaydečka a Martin Voňka – spolutvůrci volební kampaně Karla Schwarzenberga z let 2012 a 2013, kteří nám poskytnou unikátní vhled, jak se dělá volební kampaň. Navíc s původním outsiderem, protože rozhodnutí Karla Schwarzenberga jít do přímé prezidentské volby byl od začátku trochu furiantský plán.

Schwarzenberg šel do souboje s původně skromnou ambicí volbu kultivovat a mít možnost ještě něco podstatného sdělit na sklonku svého veřejného působení. To se brzy ukázalo jako iluze, tím spíš, že lidé z jeho volební týmu mu hned na začátku sdělili, že do toho nepůjdou, pokud nebude opravdu chtít vyhrát, a nikoli se jen zúčastnit.

Na oplátku museli respektovat, že kníže Schwarzenberg odsouhlasí všechno, co půjde na veřejnost. A že si zachová svobodu říkat za všech okolností, co si myslí. Což se ukázalo jako kámen úrazu.

„Přece jste si museli dlouhou dobu říkat: ‚To přece nejde,‘“ připomíná svou tehdejší novinářskou zkušenost Jindřich Šídlo. „Dlouhou dobu to vypadalo jako mise na 6 procent.“

„První tři měsíce jsme nevedli kampaně ve stylu ,volte Karla‘, ale snažili jsme se odstranit některé hendikepy, které s ním byly spojeny. Že žil dlouho v zahraničí, že je členem nepopulární vlády, že je bohatý. Organizovali jsme různá setkání s lidmi, kteří by ho mohli podpořit. Přicházeli na ně skepticky, s tím, že mají jiné favority. Ale když se s ním potkali osobně, názor změnili,“ komentuje to David Gaydečka.

„Nakonec jsme ho z necelých pěti procent vytáhli na víc než 23 procent po prvním kole. Šli jsme dál a věřili jsme, že se to zlomí. Ale měli jsme výhodu – Karel Schwarzenberg nebyl prázdná nádoba, kterou bychom jenom naplňovali marketingem. Museli jsme ho prodávat tak, jak je,“ dodává Martin Voňka.

To potvrzuje i Jan Dobrovský. „Štěstí bylo, že on měl velkou společenskou známost. Jako ministr zahraničí i jako kancléř Václava Havla. I když zároveň Nečasova vláda byla v jeho případě koulí na noze. Ale nemuseli jste vytvářet žádný ‚produkt‘,“ připomíná.

Proč se Karel Schwarzenberg nebránil lživým informacím, které se jej snažily spojit dokonce s německým nacismem? Jakými způsoby se jeho štáb bránil před úniky informací a proč se několikrát stěhoval? A jak to bylo se Schwarzenbergovým volebním lístkem?

Poslechněte si celý podcast v přehrávači v úvodu článku.