Dobrovský a Šídlo: Lidé na Ukrajině nechtějí nic jiného než vítězství

Aktuální díl podcastu jsme natočili na mezi Prahou a Ukrajinou. „Odhodlání, které tu vidíme na každém kroku, je obrovské. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Člověku z toho jde mráz po zádech,“ říká Jan Dobrovský ze své cesty do Chersonu.

„Naším cílem byl Cherson a Mykolajiv. Cherson byl okupován téměř od začátku války a posléze ho Ukrajinci osvobodili a zahnali ruskou armádu za řeku. Zpoza řeky teď Rusové město stále ostřelují. Působí to jako psychologická válka, tlak na místní, aby se báli a měli pocit, že už se tam nikdy nesmějí vrátit,“ říká Jan Dobrovský.

Spolu s kolegy z Post Bellum – provozním ředitelem Janem Poloučkem a koordinátorem sbírky pro Ukrajinu Martinem Kroupou – a také náměstkem jihočeského hejtmana Františkem Talířem vezl Jan Dobrovský na jižní Ukrajinu zásilku humanitární pomoci pro Chersonskou oblast.

„Není to tak, že by se to stávalo patnáctkrát za den, ale třeba tři čtyři poplachy jsou. A v noci na dnešek tam byl jeden poplach dělostřelecké palby, den předtím tam byl poplach raketový. Ten udeřil na nemocnici, ve které jsme den předtím byli. Vezli jsme tam zásilku plicních ventilátorů a přístrojů pro intenzivní péči,“ popisuje Dobrovský.

„Je to jediná ze tří nemocnic, která v Chersonu zůstala. V horních patrech už není nic, z bezpečnostních důvodů. A den poté, co jsme odjeli, tak tam spadla raketa. Naštěstí se nikomu nic nestalo, jenom to rozbilo okna. Ale ta rozbitá okna znamenají, že to zaměstná spoustu lidí a vytváří to strach, že lidi do té nemocnice pak už nechtějí chodit,“ dodává.

Klíčová Jindřichova otázka, na kterou v rozhovoru došlo: „Ta země je ve válce už dlouho. Spousta lidí tam zemřela. Nepozoruješ změnu nálady? V tom smyslu, jestli by nebylo lepší takzvaně ‚chtít mír‘? Prostě proto, aby jim přestaly na hlavu dopadat rakety?“

„Je to úplně opačně,“ reaguje Jan Dobrovský. „Oni si na nic nestěžují. A každý další útok je jenom utvrzuje v tom, že musejí vydržet a vyhrát. A jsou absolutně přesvědčeni o tom, že se jim to povede.“

Přestože Jan Dobrovský před válkou jezdil na Ukrajinu opakovaně, říká, že na některá setkání a některé zážitky se nedá připravit. „Nebyl jsem připravený na to, abych viděl, v jakých podmínkách se dají léčit děti v nemocnici. Nebyl jsem připravený na to odhodlání a pokoru lidí, kteří žijí ve vlastních sklepích, kteří nemají žádnou cestu nikam, protože je nikde nic nečeká.“

„Ale znovu: to odhodlání nevzdat se, nepoddat se tomu tlaku, to mě nesmírně vnitřně povzbudilo. Tady žije 40 milionů lidí, a kdyby se měli každý den bát poplachu, který přijde, tak by nedělali nic jiného. A byli by pořád zavření v krytu. Navíc si sousedsky vypomáhají. Viděli jsme to na trhu v Mykolajivu: sýr vyměňují za zeleninu a zeleninu za mléko a vajíčka. Tímhle způsobem žijí. A v sebemenší vesničce je paní, která má malinký obchůdek, kde prodává bonbony a k tomu vaří kafe na kávovaru. Tady se vypijí litry kafe za den a člověku to dělá radost,“ říká Dobrovský.

Poslechněte si celou epizodu v přehrávači v úvodu článku.