Dobrovský a Šídlo: Kam nás dovedl zásah na Úřadu vlády v červnu 2013?

Příběh Petra Nečase a Jany Nagyové nemá kladného hrdinu ani na jedné straně „prokurátorského puče“, jak se tomu tehdy říkalo. Přáli jsme si, aby se nic podobného už nikdy neopakovalo, ale to jsme se očividně zase spletli.

Je to paradox – vláda Petra Nečase pracovala pod tlakem dobového znechucení z politiky, z korupčních praktik a logického protitlaku veřejnosti a médií. Od začátku si její předseda dával záležet a tom, aby každému bylo jasné, že jeho ministrům neprojde nic. Ani podezření u nekalých praktik, ani politické chyby.

Možná dnes už mnoha lidem nic neřeknou jména jako Pavel Drobil, Martin Kocourek, Jiří Besser nebo Josef Dobeš a další. Ministři „vlády rozpočtové odpovědnosti“ se poroučeli za sebemenší pochybení typu špatně vyplněného majetkového přiznání nebo za průšvihy svých náměstků.

Celé protikorupční snažení ovšem rozmetal intimní vztah na úřadu vlády. V okamžiku, kdy bylo odhaleno, že premiérova milenka začala úkolovat vojenskou rozvědku, to byl legitimní důvod k pádu vlády, nehledě na další hříchy, které doufali odhalit olomoucký státní zástupce Ivo Ištvan a šéf tehdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta. Potud skandál, který měl zcela oprávněně vést k pádu vlády. Tím ale asi kladné výsledky devět let staré lapálie končí.

Situace, kdy trestem byl už v podstatě rozsah a medializace zásahu a kde se zároveň hraje o to, co všechno se v rámci „realizace“ ještě najde a kdy se doufá, že toho bude co nejvíc, protože se střílí trochu naslepo – přesně tato situace nemá v právním státě nastat. Vrcholem pak bylo vysílání záznamu zatýkání Jany Nagyové ve veřejnoprávní televizi jako způsob obrany ÚOOZ a jejího šéfa.

„Nebyl to puč. Byl to osobní problém předsedy vlády, na který se přišlo. A pokud je v blízkosti předsedy vlády takový bezpečnostní problém, tak to nelze řešit jinak,“ konstatuje s odstupem Jindřich Šídlo.

„Náznaky takového chování tam ovšem byly. Když se něco takového, jako je neoprávněné úkolování zpravodajské služby, stane, tak je to hlavně selhání té služby. Nebuší se beranidlem na dveře Úřadu vlády, ale ten případ se řeší v tichosti – ale spravedlivě! Proto, aby ta zpravodajská služba nebyla zničena tím, že ztratí důvěru u spojenců,“ doplňuje Jan Dobrovský.

Následkem těchto událostí se moci v historicky krátké době chopil vrchní oligarcha Andrej Babiš, který křičí „chyťte zloděje“, a přitom je trvale jednou nohou u soudu. Protikorupční tažení z počátku minulého desetiletí skončilo tak, že jsme si zvykli na systémovou korupci přímo v srdci státu.

Příběh z roku 2013 nemá kladných hrdinů. Co je horší – netušili jsme, že budeme s tímto dílem tak aktuální. Doba, která uplynula mezi natáčením a vydáním tohoto dílu podcastu, přinesla další policejní zásah, tentokrát na pražském magistrátě.

Je vcelku jedno, že tehdy měla problém ODS, dnes hnutí STAN, zítra to bude možná někdo další. Pointa je v tom, že některé typy lidí v politice jsou prostě nepoučitelné a odstrašující příklad roku 2013 a toho, co jsme si kvůli tomu všemu prožili, zjevně nefunguje. Vítejte do starých časů!

Poslechněte si celý podcast v přehrávači v úvodu článku.