Prosadila se v mužském prostředí. Nebojte se a buďte sebevědomé, vzkazuje

Původně plánovala, že se stane učitelkou, ale na konci gymnázia se rozhodla úplně jinak. Zlákala ji tehdy čerstvě otevřená policejní akademie. Nakonec se ze Šárky Havránkové stala dokonce viceprezidentka Interpolu.

O práci pro Interpol nebo o tom, jak se prosadit v dominantně mužském povolání, mluvila policejní plukovnice ve výslužbě Šárka Havránková spolu s první dámou Evou Pavlovou, armádní podplukovnicí ve výslužbě, v dalším díle videocastu Milana Šteindlera Dáma a švihák aneb Kávu, nebo čaj?.

Stát se policistkou přitom vůbec nebyl její sen, původně chtěla být učitelkou. „V době, kdy jsem končila gymnázium, tak byla velice populární policejní akademie, která tehdy byla čerstvě otevřená a byl o ni veliký zájem. Tak jsem si řekla, že bych to také mohla zkusit. A ono to vyšlo,“ vysvětluje Šárka Havránková.

Jak sama přiznává, prosadit se v dominantně mužském prostředí přitom nebylo vždy jednoduché. „Muži se na ženy u policie nedívají vždycky úplně nejlíp. Ale situace se zlepšuje. Jiná byla, když jsem nastupovala k policii v roce 1995, a jiná byla loni, když jsem končila,“ říká.

Navíc podle ní ne všichni muži jsou stejní. Někteří ženám dokonce i fandí: „Snaží se jim porozumět a také záleží hodně na těch ženách, jak se dokážou prosadit, jak moc jsou sebevědomé.“

Podobné zkušenosti má i Eva Pavlová, která je armádní podplukovnicí ve výslužbě. „Protože jsem vyrůstala na vesnici, tak tam jsme se běžně prali a bojovali. Hrálo se třeba na četníky a na zloděje, tak jsem mezi kluky byla zvyklá,“ říká první dáma s tím, že v armádě to brala jako jakési pokračování: „Akorát to opravdu už nebyly hry a bylo to o něco těžší se prosadit.“

Co by podle obou dam měly ženy mít, aby se prosadily v mužském prostředí? „Nemají se bát svého okolí a reakcí. Ať už těch mužů, nebo i kolegyň či z domova,“ míní Šárka Havránková. Podle Evy Pavlové žena musí ukázat, že umí a dokáže něčím prolomit mužské prostředí: „Že to není jenom o tom, že ji tam někdo toleruje. Ale že je tam zaslouženě.“

Přesto je čekají překážky. „Bohužel musí mnohem víc než muži dokazovat, že na to má. Jenom úsměvem to rozhodně nejde,“ říká Eva Pavlová. S tím souhlasí i Šárka Havránková: „Třeba na obdobné pozici musí prokázat mnohem víc než muž. A to jenom proto, že je žena.“

Přesto se Šárka Havránková prosadila i v tak vysoké funkci, jako je viceprezidentka Interpolu. „Zároveň jsem vykonávala vysokou policejní funkci tady v Česku, což je jedna z podmínek. Musíte mít dál práci v té národní policii,“ vysvětluje s tím, že byla ředitelkou pro mezinárodní policejní spolupráci.

Ve filmu mohou diváci občas zahlédnout, jak policisté z Interpolu zatýkají hledané osoby. Ale ve skutečnosti to takhle nefunguje. „Interpol je mezinárodní organizace, která sdružuje 197 členských států. A ti policisté Interpolu jsou vlastně ti národní policisté v těch jednotlivých zemích. Takže nevystupují jako policisté Interpolu, ale jako policista třeba České republiky,“ popisuje Havránková.

Takže v momentě, kdy je někdo hledaný Interpolem, tak ho zatýká národní policie. „Interpol poskytuje prostor k tomu, aby se mohly vyměňovat informace. A v případě pátrání provozuje databázi, kde jsou naši klienti vedeni, a abychom věděli, že se po nich pátrá,“ vysvětluje Šárka Havránková.

Sama začínala v roce 1995 na problematice odcizených uměleckých předmětů. „V devadesátých letech to byl veliký boom a velký problém Evropy. Zvlášť té střední a východní, kde ty památky byly často neevidované nebo k nim nebyla žádná dokumentace,“ vzpomíná s tím, že pak je bylo velmi jednoduché vyvézt za hranice. Brzo pak přešla i na jiné typy případů, jako bylo pátrání či násilná trestná činnost.

Jaký byl nejzávažnější případ, na kterém Šárka Havránková pracovala? Proč nebyla zvolena prezidentkou Interpolu? A co si myslí o policejních seriálech v televizi?

Podívejte se na video, nebo si pusťte audioverzi rozhovoru v přehrávači v úvodu článku.