Exkluzivně na SZ: Jak se Eva Pavlová sžívá s rolí první dámy

Už přes půl roku je v neformální (zákonem neukotvené, zvykem a tradicí ale přesto definované) roli první dámy. Do té doby žila Eva Pavlová poměrně obyčejný život bývalé vojačky, manželky armádního generála ve výslužbě a také zastupitelky v obci Černouček na Litoměřicku.

Jaké to je dostat se najednou do pozice manželky prezidenta České republiky? „Je to těžké. Dostanete se do kategorie příliš sledovaná osoba. Cokoliv si obleču, tak je to komentováno a nevím, kdo se cítí příjemně v roli, když je komentován a sledován. (…) Zatím se v tom necítím dobře, třeba si na to zvyknu,“ říká Eva Pavlová exkluzivně ve videocastu Dáma a švihák.

Se sledovanou veřejnou rolí souvisí i zvýšený zájem médií. Na otázku Milana Šteindlera, jak zvládá zájem fotografů, Eva Pavlová upřímně odpovídá: „Nezvládám.“ Podle svých slov se nerada fotí a zatím jí to není úplně příjemné: „Tím, že člověk na to není zvyklý, tak se to hůř snáší.“

Eva Pavlová zavzpomínala i na svoje dětství. Narodila se v Šumperku a vyrostla na vsi v podhůří Jeseníků. „Moje dětství bylo opravdu moc pěkné a přála bych takové všem. Měla jsem to kousek k babičce a k dědovi, kteří měli veškeré zvířectvo, které tehdy na vesnici žilo.“

Do svého původního bydliště se nedávno vrátila, když ji pozvali do první třídy na zahájení školního roku. Zároveň ji požádali, aby do knihy napsala dětem něco na památku. „Život v těchto částech naší země vám přinese jiný pohled. Získáte tam nadhled, lásku k přírodě a respekt k živlům, které v podhůří jsou. Přinese vám to do života spoustu dobrého,“ říká Eva Pavlová s tím, že tamní kraj není vůbec jednoduchý na žití. „Pravdou je, že je těžké dneska najít zubaře a lékaře tady, natož v okrajových částech republiky.“

Což je jedno z témat, kterým by se chtěla ve své nové veřejné roli více věnovat. Nedávno se proto zúčastnila jednání u kulatého stolu, které řešilo problémy v pediatrii. „Staří lékaři odcházejí a někde vznikla chyba, že tito lékaři v primární péči nejsou. Mnohdy ani nejsou zaregistrované děti u lékaře a řeší se ta péče tím, že se jezdí do nemocnic na ošetření,“ popisuje.

Po odchodu z armády Eva Pavlová působila také jako mediátorka a pedagožka. Proto se zajímá i o pilotní projekt mediace, kdy dospělí mediátoři jsou schopni vyškolit ty mladé už na základní škole. „V osmé, deváté třídě mohou mít tyto děti certifikáty mediátora a jsou schopny řešit problémy a konflikty mezi dětmi,“ přibližuje, v čem projekt spočívá.

Sama v něm vidí i budoucí prevenci rozvodovosti: „Díky tomu, že se naučí děti mezi sebou komunikační techniky, tak později v dospělosti ta komunikace může být nastavená úplně jiným způsobem.“

To všechno se sbíhá v projektu Zdravá rodina, kterému se Eva Pavlová bude věnovat. Jak sama říká, bude se zabývat rodinnými starostmi i radostmi, od dětí až po seniory. „Chtěla bych na některé věci posvítit a zkusit někde napomoci při jejich řešení,“ přibližuje.

V rozhovoru s Milanem Šteindlerem přišla řeč i na její studium na vojenské škole. Co ji jako mladou dívku na armádě lákalo? „Já jsem původně chtěla dělat učitelku v mateřské školce, ale neuspěla jsem v talentových zkouškách, údajně nebyl u mě zjištěn hlasový rozsah. Asi bych dětem zpívala falešně,“ směje se.

Pak se na gymnáziu objevili vojáci, ale oslovovali kluky. „Říkala jsem si, že ta práce má smysl. A protože jsem měla dobré známky, tak tam nebudu za hloupou,“ vzpomíná Eva Pavlová na moment, kdy ji napadlo přihlásit se do armády. Rozhodla ještě jedna věc: „Byla tam i samostatnost, že najednou nezatěžujete rodiče. Armáda se o svoje lidi postarala od rána do večera.“

Jak vypadá typický den první dámy? Co Evu Pavlovou ve škole bavilo? A jaké jsou dnes její koníčky? Podívejte se na video nebo si pusťte audioverzi rozhovoru v přehrávači v úvodu článku.