Bohdan Tůma: Jako král českého dabingu se necítím

Jeho hlasem mluví světové filmové hvězdy i postavy z reklam. Bohdan Tůma patří mezi nejvýraznější tváře českého dabingu, zahrál si však i v řadě českých filmů a seriálů. Jak vzpomíná na svoji první roli, na nejhorší dabing, kolik filmů nadaboval a jaké pro něj bylo setkání s dabingovými polobohy? Nejen to prozradil Miloši Pokornému v podcastu Boomer Talk.

Projev Bohdana Tůmy je velmi specifický, proto doporučujeme si rozhovor poslechnout v nezkrácené audio verzi.

Cítíš se být králem českého dabingu?

Abych pravdu řekl, jako král českého dabingu se necítím, to říkají ti kolem mě a hrají to, že já jsem král. Je to stejné jako na divadle, kde král sám o sobě nikdy nebude král, o to se musí postarat ti kolegové kolem. Někteří mě nemají rádi, tak je to ale v každém zaměstnání, máme své sympatizanty a spřízněné duše, stejně tak odpůrce a antisympaťáky. Metou toho, že už jsi v dabingu něco dosáhl, je Cena Františka Filipovského, která se uděluje každý rok v Přelouči. Musím jenom říci, že aktuálně za Ježka Sonica 3 jsem byl poslán do užšího výběru, tak uvidíme, jak to dopadne.

Po těch letech, si myslím, už by mohlo vyjít.

Asi to dostanu in memoriam. Anebo za celoživotní dílo.

Jsi nejen dabér, ale namlouváš i spoty, reklamy a podobně. Máš rámcovou představu, kolikrát jsi šel na mikrofon?

Asi před rokem mi někdo řekl, že na dabing fóru, což je takový servříček, kam velcí fanoušci píšou různé příspěvky, je i seznam nadabovaných titulů. Ptal jsem se tenkrát své mladší dcery, aby se podívala, kolik tam těch nadabovaných titulů je, a tuším, že to bylo bezmála 15 000 kusů.

Ten objem je úctyhodný.

Kolega na druhém místě je zhruba na polovině.

Pamatuješ si svůj první dabing?

Několikrát jsem to už říkal, bylo to opravdu vtipné, tedy teď s odstupem času. Bylo mi asi patnáct, bylo to za komárů a jednalo se o filmový dabing rumunského filmu o hornících. Už si nevzpomenu na název, ale byli tam tři horníci – jeden starý, jeden starší a jeden mladinký. A já byl ten mladinký. Záběr, velká smyčka, plátno, prostě filmový dabing. Odvalí se kámen, leze první horník, umouněný od těch sazí, tuším, že ho mluvil pan Rudolf Hrušínský nejstarší a říkal něco ve smyslu „Uf, tak jsme to přežili.“ Teď leze ten druhý, to byl pan Zahajský a říká „Ale byla to fuška,“ a třetí mladý leze za nimi a jenom tak dýchá a jinak nic neříká. Jelo se poprvé, oni to řekli a já tam tak jako v koutku tiše stál, abych nerušil tyhle mistry, tyhle dabingové polobohy. A když jsme to jeli potřetí a ta smyčka skončila, pan režisér Walló se ozval a řekl: „Kdy bude pan Tůma pracovat?“ A já, že tam nemám žádný text. „A koukal jste se na obraz, mladý muži?“ Nevšiml jsem si, že ten mladík, jak lezl za nimi s tím kahanem, sfoukl ten plamínek, takže v mém prvním dabingu jsem sfouknul plamínek na kahanu v rumunském filmu o hornících.

A ještě s takovými dabérskými legendami.

Když už jsme u těch legend, viděl jsem při práci i pana Filipovského, jak daboval film Četník a četnice, protože můj tatínek měl kamarády dabéry, kteří chodili do vinárny na dvojku bílého, takže mě tam vzali. Byl to pan Zdenda Blažek a pan Milan Mach. Řekli mi, ať si tam potichu sednu, koukám se a poslouchám. A teď přišel mistr Filipovský, vzrůstu nevelkého, postavil se k mikrofonu a začal to sypat. A ani jednou to neudělal stejně, jelo se to asi třikrát, on se na to jednou podíval, všechno ostatní dohekal, doskučel, dosmál, nevím, jaký zvuk ještě uměl. Tenkrát jsem jenom věděl, že oni vždy musí vybrat tu nejlepší smyčku a ta se pak postupně stříhala jedna za druhou. Ten režisér z toho musel být úplně hotový, protože každá ta smyčka byla dokonalá.

Měl jsi někdy dabing, který jsi už skoro nemohl přežít, fakt něco příšerného?

To jsou většinou telenovely. Teď navíc začaly chodit turecké telenovely, které jsou ještě horší než ty jihoamerické. A jak je to Turecko z větší části v Asii, tak mají úplně jiný pohled na řešení problémů. Tam všichni, kdo jsou bohatí, jsou zločinci, škodí jiné bohaté rodině, což jsou také zločinci, a kradou si mezi sebou ženské.

Určitě si vybavíš i něco, cos dělal opravdu s láskou?

A byl jsem naštvaný, že to skončilo? No, tak to je Denzel Washington, to je pan hráč. Z poslední doby Equalizera, tři díly, nebo Gladiátora dvojku. Gladiátor je podívaná, co si budeme vyprávět, Ridley Scott, na to, že je mu tolik let, je génius. A ten Denzel tam teda hraje úplně úžasně. Nakonec se z něho sice vyklube ten největší šmejd, ale ta jeho msta se dá pochopit, protože když byl malý, vyvraždili mu rodinu. Jenom taková perlička, režíroval jsem české znění jedničky. To ani nevíš, protože vy nikdo nečumíte na ty závěrečné titulky.

Tak kvůli tobě si tu jedničku dám.

No, a když jsme v roce 2000 dělali tu jedničku, tak mluvil toho císaře Petr Haničinec. Pak jsme dělali druhou verzi tzv. režisérský střih, to bylo delší a tam už bohužel Petr nebyl mezi námi a tu postavu fantasticky namluvil Bohumil Švarc. A ještě taková paralela mezi jedničkou a dvojkou – jsou tam tři figury, které mohly z té jedničky paralelně zasáhnout i do té dvojky. Je to mladý Lucius, kterého tam, jako desetiletého, mluvil Vojta Kotek, jenomže ten má teďko tolik práce, že jsme se bohužel nedomluvili. Lucillu dělala Simonka Postlerová. A Karel Richter dělal Dereka Jacobiho, toho senátora. Simonka i Karel už bohužel nejsou mezi námi.

Ten film mám hrozně rád, navíc si nás s Russellem Crowem často pletou.

Jistá podoba tam je, třeba zezadu. Mimochodem, vymyslel jsem Jirku Schwarze jako jeho hlas. A také, že Vina Diesela mluví Daniel Dítě.

Poznáš hned, když vidíš nějaký dabovaný film nebo seriál, že je to šmíra?

Jako že to není dobře udělané? To podle mě pozná i laik. A víš, proč se to děje? Protože spousta těch v uvozovkách top bijáků se nadabuje a holý dabing se pošle za oceán, v lepším případě do Anglie, kde to míchají ve speciálních velkých halách. A tam prostě může nějaký frajer udělat chybu, třeba prohodí stopy.

Často se mluví o tom, že už ten dabing není tak dobrý jako kdysi, že na to není čas, atd.

To je nesmysl, pořád je dobrý. Doba se sice zrychlila, ale ty programy nám neuvěřitelně pomáhají. Myslím, že nejhorší kvalita dabingu byla v devadesátkách. To bylo fakt spíchnuté horkou jehlou a ušité na koleni. Ale já jsem se v té době neuvěřitelně zaučil, vycvičil postřeh, intonace, poslouchat toho druhého, slyšet originál, vlastně dělat plagiát do té češtiny. Že bych to v té české verzi měl říkat stejnou intenzitou a ve stejném pocitu. A právě tohle jsem se naučil a myslím si, že jsme se posléze oprostili od těch rychlodabingů a začalo se to lepšit, nastoupily nové televize, které už dbaly na vyšší kvalitu.

V současné době je tu druhý extrém, kdy vám z Ameriky přijde takový ten počítačový zápis hlasu, my tomu říkáme hrby, a oni chtějí, aby to v té české verzi bylo stejné, aby to lícovalo s tím originálem, ale to kolikrát nejde, protože máme takové věci jako vokály, retnice a podobně a když já skončím vokálem a on tam má na konci retnici, tak budu opticky krátký. Takže pořád říkám „nekoukejte na ty hrby, dívejte se na ten obraz, na tom obraze to sedí“. Takový boj s větrnými mlýny.

Je velký rozdíl, když dabuješ sám, a když jsi na té druhé straně jako režisér?

Je to o tom, jak jsi schopný ze sebe vyzařovat to režisérské fluidum, že jsi tady režisér, že nejsme kamarádi nebo na stejné úrovni, jako že jdeme spolu dabovat. Ne, já o tom vím nejvíc a chci to takhle. A jestli se to nelíbí, tak se seber a jdi domů. Chci to takhle, protože vím proč.

Pojďme k AI. Spousta lidí se toho z různých důvodů bojí. Myslíš si, že to skutečně může vzít práci třeba tobě?

Ono už to práci bere. Umělá inteligence třeba dělá audio knihy, ale je to pořád slyšet, není to úplně vycizelované. Vezme to určitě práci a dokonce jsem slyšel, že už ta umělá inteligence vezme hlas originálního herce a normálně to celé přetransformuje třeba do němčiny nebo francouzštiny.

Bohdane, cítíš se v něčem jako boomer?

Přiznám se, že vůbec nevím, co to je.

Nejsi jediný. Boomer je pro mladou generaci někdo, kdo už to má takzvaně za sebou, ale je přijímaný shovívavě. Naznačily ti třeba tvé děti, že už ti v něčem ujel vlak?

Jasně, moje dcery už vědí, že mám všechny věci tohohle typu totálně na háku. Donedávna jsem neuměl přečíst ani mail, natož ho napsat a poslat. Mně se doma válí nový iPhone a já jsem prostě pořád u Samsungu, ale musím na to přejít. A chci. Ježíš Maria, ale proč? Radši jdu na hokej, na fotbal, podívám na Spartu, jedu lovit do přírody, jdu si sednout na posed. Ale většinou v tom lese sedím sám, kolikrát tam projdou zvířata a já ani nevím, že prošla, protože chrápu. Někdy jsem rád sám doma a pustím si třeba v televizi, co chci, protože když přijdu domů, tak oni se chtějí dívat na Ulici. To se mi úplně ježí chlupy. Já totiž když se na to koukám a vidím tam ty výkony, nechci říct herecké výkony, protože ty to nejsou, tak se za ně vnitřně stydím. A já tenhle pocit nechci mít. A míval jsem ho třeba i v divadle. Mimochodem, na chalupě jsem nejradši sám se svými dvěma psy.

Když jsi byl mladý kluk, záleželo ti třeba na tom, jak jsi oblečený nebo jestli máš západní tričko?

Na konzervatoři, když někdo přišel v tričku Benetton, všichni jenom slintali a mě babička nutila, abych chodil v tesilových kalhotách. Já jsem se tak styděl. Nebo doma ručně pletené svetry. Babička z máminy strany byla čistokrevná Rakušanka a občas dostali povolení přijet do Čech a přivezli sušenky Manner, po kterých jsem se mohl umlátit. Anebo přivezli kečup z Meinlu. To byla mana, s nikým jsem se nechtěl dělit. Nebo mi přivezli tričko Adidas. To bylo ale opravdu velmi zřídka.

Bohdane, co je teď u tebe nového, co se práce týče?

Abych pravdu řekl, já o té nové práci vlastně nesmím mluvit. Ani naznačovat. Chystáme nový film s Jackem Blackem. Za chvíli bude mít premiéru.

Co třeba nějaké dokumenty, baví tě?

Velmi. Miluji válečné, historické nebo přírodu, tu ale nedělám tolik, ale když už, tak si to vychutnávám – „a nyní, milí diváci, se budeme deset minut dívat na to, jak se páří zebry“.

Je něco, čemu se zásadně vyhýbáš?

Fakt jako úplně zatínám ruce v pěst, když někam přijdu a někdo po mně chce, abych řekl něco jako Alzák nebo Jim Carrey. Nemám to rád, výjimka je, když je to třeba pro kamaráda nebo pro malé děti.

Cítíš Beverly Hills 90210 jako svůj dabingový start?

Přesně tak, to byl v devadesátkách můj odrazový můstek do byznysu dabingu. Brandona Walshe mluvím ale jen od druhé série. Dokonce si pamatuju moji úplně první hlavní roli, bylo to ve filmu Sladkých 18. Zajímavé to bylo v tom, že to bylo o dědečkovi, který byl neuvěřitelný švihák a kurevník a měl vnuka, který byl strašně uťáplý šprt. Ten dědeček se ho furt snažil vyškolit a nešlo mu to. A ten dědeček zemřel a duch toho dědečka vstoupil do toho mladého a stal se z něj bourák. Bylo mi nějakých dvacet let.

Jaké další známé filmové postavy daboval? Jak vidí budoucnost AI v dabingu? Jak tráví volný čas s kamarády? A jak vidí budoucnost svého oblíbeného fotbalového týmu? Poslechněte si v audio přehrávači v úvodu článku další vydání podcastu Boomer Talk.