Aleš Háma: Jsem velmi retro člověk, ale z doby minulé bych nic nevrátil

Málokterý seriál v poslední době vzbudil takový společenský rozruch jako Limity na České televizi. Hlavní roli spolumajitele firmy na likvidaci odpadů hraje Aleš Háma. Co si pomyslel, když poprvé četl scénář? A v čem se cítí boomer podobně jako Karel v Limitech? Nejen to prozradil Miloši Pokornému v nové epizodě podcastu Boomer Talk.

Aleši, v jednom z dílů aktuálního seriálu Limity, ve kterém hraješ hlavní roli, zazní i otázka na boomera.

Co je to boomer? Ptám se svojí bývalé ženy Táni. A ona odpoví: „Nevím, asi debil.“

Slyšel jsi někdy od svých dětí, že jsi boomer?

Když jsem se při natáčení bavil s těmi mladými, tak říkali, že už ten výraz skoro nepoužívají, že už to je starý terminus technicus, takže moje děti to také nepoužívají.

Pro spoustu lidí je velké překvapení, že Petr Zelenka obsadil do hlavní role někoho, kdo se živí malinko jinak než tím, že by proplouval seriály.

Petr Zelenka přišel k nám do divadla Komorní Kalich podívat se na jednu kolegyni, a to v době, kdy už měl seriál dopsaný a hledal do něj lidi. Co vím, tak Petr měl jasno třeba v postavě Táni Dykové (v seriálu hraje ex-manželku hlavního hrdiny, pozn. red.), ale s obsazením hlavní postavy pořád ne. Pak viděl mě a vzal si číslo od Nely Boudové, do té doby jsme se dobře neznali, věděli jsme, kdo je kdo, ale že bychom se kamarádili, to určitě ne.

Druhý den mi napsal, dali jsme si kafe, povídali si, on mi vyprávěl o seriálu, dal mi přečíst scénář a po nějaké době mě pozval na kamerovky. Velmi záhy po těch kamerovkách mi řekl, že mě do té role chce, ale že budu potřebovat tři měsíce volna a budu se muset ostříhat dohola.

Mimochodem od Petra byl velmi dobrý režisérský tah, že obsadil mě, který toho sice natočil mnoho, ovšem většinou to byly role menší, epizodní. A aby mi dodal jistotu, obklopil mě lidmi, kteří už toho natočili mraky, což mi samozřejmě velmi pomáhalo, takže na natáčení byla opravdu skvělá chemie a dobrá parta.

Když se řekne Aleš Háma, většina lidí si tě představí jako moderátora.

Je to tak. Ale kdybych o natáčení nevěděl rok dopředu, tu roli bych z kapacitních důvodů nemohl přijmout, protože na letošní květen a červen už toho mám mraky – představení, televizní soutěž a další jiné projekty. Ta nabídka byla jako blesk z čistého nebe a je úděl nás herců, kteří moderujeme, že prostě děláme oboje. Nutno říct, že moderování je disciplína, a ve chvíli, kdy jsi herec, nejsi automaticky moderátor. Dodnes tvrdím, a ty mi to jistě potvrdíš, že se prostě pořád učíš a zjišťuješ, co je pro tu profesi výhodnější a co ti třeba více vyhovuje v přípravě.

Vzal sis obligátní tři dny na rozmyšlenou?

Četl jsem celý scénář a nadchl mě tak, že jsem si vlastně v tu chvíli začal přát, aby to dopadlo. Nevěděl jsem ale, jakou roli pro mě Petr zamýšlí. Trošku ho podezřívám, že se rozhodnul na představení Můj nejlepší kamarád, ve kterém mě viděl a které je takové hodně dynamické. Nevzal jsem si tři dny na rozmyšlenou, protože ve chvíli, kdy Petr zavolal, že teda ano, že by o mě stál, tak bylo hotovo a já z toho měl fakt velkou radost.

Měl jsi obavy, jestli to zvládneš?

Jsem velký pochybovač sám o sobě, zpochybňovač svých schopností a samozřejmě, že jsem k tomu nepřistupoval s destruktivní trémou, ale s velikánským respektem, protože jsem věděl, že někdo píše pět let seriál a pak si tam obsadí někoho, kdo mu to pohnojí, a to jsem nechtěl.

S Ondrou Sokolem moderuješ už několik let Slavíky. Poslední dobou je poptávka po nekorektním humoru a vy jste to rozjeli poměrně ve velkém. Bylo to zadání od televize, nebo jste si řekli, že to tak chcete, ať se to líbí, nebo ne?

Vlastně si nevybavuji, že by podobná debata někdy proběhla. Nova se rozhodla, že obnoví Slavíka a ten první ročník byl vyráběn pro jiného vlastníka, protože Nova ještě nevlastnila tu licenci. Poslední tři roky patří Slavík právě pod ni a my, když jsme dostali tu příležitost, jsme věděli hned, jakým směrem to povedeme. Podobnou spolupráci režiséra a nás dvou jsme si vyzkoušeli už dříve u jiného projektu.

U nekorektního humoru je velmi důležité ukázat, že si nejdřív umíš udělat legraci sám za sebe. Nekorektní humor nikdy nevychází z chuti ublížit, za tím není opravdu nic zlého. Během roku si do poznámek napíšu nějakou kauzu, která mě zaujala, a vím, že má nějaký potenciál. Vlastně zmiňujeme to, co se děje, glosujeme to a nějakou formou překlápíme, aby to nebylo furt stejné. Kdyby se nic nestalo, tak je Slavík hrozná nuda. Takže zaplaťpánbůh za všechny ty kauzy.

Někomu se to líbí, někdo říká, že je to fakt moc.

My ale nejsme drsní jako v Americe a ve srovnání třeba s Ricky Gervaisem jsme tak na 20 %. Nestrefujeme se do slabostí, řešíme prostě jenom kauzy, které se dějí. Je pravda, že letos se stala nešťastná věc, o které jsem se dozvěděl až čtrnáct dní po Slavíkovi od Zorky Jandové. Říkala, že jsme zmiňovali Zbyňka Merunku, který na tom byl moc špatně. Týden na to Zbyněk umřel - a to mě zamrzelo, byť to nebyl žádný zlý humor.

Neměl jsem z toho špatné svědomí, protože jsme to opravdu nevěděli. Saše Merunkové jsem ale zavolal a omluvil se jí, protože jsem chtěl mít čisté svědomí. Saša byla úplně v pohodě a řekla, ať to neřešíme. Takže to je třeba věc, kde si myslím, že mohlo dojít k nějaké rešerši, ale nás to nenapadlo.

Nakolik si bereš k srdci postřehy zadavatele, v tomto případě televize Nova?

Musím být opatrný, je to chlebodárce. V DVTV jsem nešťastně řekl, že Slavík je čtyřhodinový reklamní blok a my jsme vylepšovači. Pro mě je to příležitost snů, navíc si ten čas s Ondrou velmi užíváme, doplňujeme se, baví nás to a sedneme si. Slavíka nevnímám jako nějakou povinnost, ale jako dar a Nova, si myslím, nás obdivuhodně nelimituje a vlastně nám nedává skoro žádné připomínky, jen nějaké od režiséra, scenáristů a dramaturga. My se pak učíme z těch minulých ročníků, víme, kde jsme byli dlouzí a že to chce být někde kratší, co se stopáže týká.

Máš nějaký světový profesní vzor?

Hugh Jackman mě třeba baví. Ricky Gervais je jenom velká strefovačka, ale vlastně velmi očekávatelná. Zatímco v případě Hugha je to taková velmi pestrá a šťavnatá věc s muzikou, zpěvem i tancem. Je fakt neskutečný.

Účinkuješ i v soutěžním pořadu, který běží na České televizi. Kdo čeká na zprávy, tak ho nemohl minout, baví tě to ještě?

Baví, dělám to osmým rokem a točí se vždy sedm dní v kuse, čtyři díly denně. Většinou pak jdu ještě večer hrát, takže jsem už takový fakt mentálně vymletý. Koncem sezony, to znamená v červnu, mívám i pocit, že už opravdu nemám, co bych tomu projektu dal, a není nic, co by ten projekt mohl dát mně.

Všechno jsi tisíckrát řekl a stokrát jsi použil nějaká klišé. Jak to točíš a sekáš za sebou, tak máš pocit velkého vyčerpání, omletosti a nezajímavosti. Upřímně si myslím, že by se Česká televize měla nebo mohla začít koukat po nějakém mladším, který se nezakecá. Vím, že se snad chystá nová dekorace, tak třeba to pomůže.

Čtyři díly denně je z mého pohledu fabrika.

Moje cílovka je pětašedesát let plus, mám to jasně dané – jakmile to má berle, chodítko, hole, tak vím, že to jsou moji, ale velmi si jich vážím. A když sem tam přijde nějaká jakoby mladší fanynka, tak ta většinou začíná tím, že její babička se na mě strašně ráda dívá. S tím pořadem jsem samozřejmě spjatý, stejně jako jsem byl spjatý s Taxíkem, který mě, nebudu lhát, bavil trošku více, protože byl akčnější a asi i adekvátní době a mému věku. Mám to rád, někdy je to stereotyp, ale já z toho předávání cen Tony neudělám.

A pak jdeš do toho divadla.

Divadlo, to je rock, rozumíš, můžeš být jakkoliv zvadlý, ale jakmile někdo hrábne do té sólice, ozvou se hammondky a bicí, tak jsi prostě najednou čilý a můžeš rvát skály, protože divadlo má pozitivní energii, my ji máme pro diváky a diváci pro nás.

Cítíš se v něčem jako boomer?

Určitě. Fascinuje mě třeba model české rapové nebo R&B scény - nevidíš jediný plakát, ale kdokoliv z těch frajerů vyprodá O2 arenu za dva dny. A je jedno, jestli je to Calin nebo kdokoliv jiný, pro mě je úžasné, jak to funguje. I jak to funguje mezi těmi lidmi – je to komunita, a to se mi moc líbí. Já už jsem ale outsider, ale to je, myslím si, v jednapadesáti letech, poměrně přirozené. Navíc mě vždy bavila spíš rocková muzika nebo blues, takže to není primárně jenom o věku, ale i o hudebním stylu, což není důležité.

V technologiích občas pokulhávám, úplně je nezachytávám, sociální síť mám jenom Instagram, TikTok vůbec, to jde úplně mimo mě, dokonce jsem zrušil i Twitter, protože už jsem ty dvě sítě nestíhal, asi jsem trochu opožděný. Ten slovník je někdy problematický, ale jinak si myslím, že docela stíhám.

Bereš jako nutnost být aktivní na sociálních sítích?

Vzhledem k mé profesi považuji za důležité, dejme tomu, dát vědět, že tady máme nové divadlo a že budeme hrát s kapelou v nádražce, to mi přijde fajn i jako dobrý prostředek. Nehledě na to, že pro ty schopnější, ne pro mě, tam leží obrovské množství peněz na chodníku a stačí je prostě sebrat, když jsi dostatečně šikovný, akorát já na to nemám čas ani potenciál. V tom si myslím, že jsem trošku boomer, jiný na mém místě by tu příležitost čapnul za pačesy. Anebo já v době, když mi bylo třicet.

To je vlastně ta obchodní stránka věci, která by ti byla ku prospěchu, ale co takové to získávání sledujících – jsi třeba ochoten zveřejňovat fotky ze svého soukromí?

To mně nevadí. Třeba teď jsme byli na zabijačce, tak jsem to tam lupnul. Dávám fotky z muškaření, z dovolených, cestování, domácího vaření nebo ze zahrady. Už jenom z toho, co jsem řekl, je jasné, že jsem boomer.

Aleši, napadlo tě někdy, že bys dělal jinou práci?

Napadlo mě to mnohokrát. A mohlo se to klidně stát, kdyby mě nevzali na tu konzervatoř, že bych musel jít studovat pedagogickou školu. A protože jsme museli mít v přihlášce dvě střední školy a jeden učňovský obor, mohl jsem být i kuchař.

Jdeš se občas podívat na kolegy nebo někoho z kapely?

Chodím rád a moc mě to baví. Je fakt vzácnost, že mám volný večer na to, abych se mohl jít někam podívat. Miluju třeba chodit na klasickou muziku a náš bubeník je činelistou ve filharmonii, takže i zdroj vstupenek mám, ale nemám čas.

Co všechno tě v letošním roce ještě čeká? Existuje nějaká disciplína, kterou jsi vždycky chtěl vyzkoušet, ale nikdy to nevyšlo?

Moc nad tím přemýšlím, člověk je prostě hříšná nádoba, vždycky chce to, co nemá, a nějakým způsobem po tom pokukuje. Zahrál bych se ještě klidně ve filmu, třeba kdyby přišla nějaká hezká role, ale jinak, co se profese týče, nevím.

Máš určitou nostalgii po něčem z doby minulé?

Jsem velmi retro člověk, miluji staré klipy, staré dokumenty – především na iVysílání v České televizi, tam jsou toho mraky. Rád na to vzpomínám, ale nic z toho bych nevrátil. Myslím, že ta doba byla tak otřesná, že kdyby cokoliv mohlo z té doby znovu přijít v současnosti, občansky bych se stavěl proti. Ani omylem! Je nostalgie, že plzeň stála tři koruny šedesát, a jsem rád, že jsem to zažil. Z té doby ale nejde vzít nic, protože to, co ta doba udělala s mezilidskými vztahy, se pořád ještě nenarovnalo. A to se bavíme o posledních několika desítkách let, takže hrůza.

Jak se podle Aleše Hámy za poslední roky změnilo moderování? Jak to vypadá s projektem Hamleti a kde a kdy budou k vidění? Jakému oboru podnikání by se věnoval mimo herectví? Poslechněte si v podcastu Boomer Talk!