Bolest, o které se nemluví. Záněty střev ničí životy, říká lékař

Lidé s chronickými záněty střev zažívají při atakách nemoci těžké potíže, které je obvykle vyřadí z normálního života. Kvůli intimní povaze problémů se o nemoci často stydí mluvit. Na léčbu má zároveň nárok mnohem větší počet pacientů, než ji dostává, a odborníci proto bijí na poplach.

Chronické bolesti břicha, průjmy nebo krev ve stolici. To vše jsou signály, které by člověka měly okamžitě nasměrovat k lékaři. Co obnáší život s Crohnovou chorobou nebo ulcerózní kolitidou, v podcastu MUDrování s Danielou přiblížil docent Martin Bortlík.

Chronické střevní záněty jsou doslova noční můrou pro všechny pacienty - mluví se o nich ale jen málo. A to přesto, že nejde o zcela vzácné zdravotní potíže.

„Pacientů přibývá. Je velmi pravděpodobné, že v horizontu několika málo let jich bude kolem sta tisíc. To je jako jedno velké krajské město v České republice,“ říká docent Martin Bortlík, místopředseda České gastroenterologické společnosti.

Chronické střevní záněty se nejčastěji objevují u mladých lidí, kteří mají okolo 20 až 30 let. Nejčastěji jde o ulcerózní kolitidu a Crohnovu chorobu. Za na první pohled nenápadnými názvy nemocí se schovávají potíže, které mohou převrátit život vzhůru nohama.

U ulcerózní kolitidy je typickým příznakem přítomnost krve ve stolici a časté nucení na stolici, které může dosahovat i desítek návštěv toalety denně. „Pacienty tyhle obtíže často trápí i v noci, takže se nevyspí. To pochopitelně dál zhoršuje jejich stav,“ popisuje Martin Bortlík.

Podobné potíže se objevují i u Crohnovy choroby. Ta občas bývá zákeřnější v tom, že může mít nenápadný nástup. Někdy trvá řadu měsíců nebo dokonce let, než se podaří diagnózu správně stanovit.

Během aktivní fáze nemoci nemůžou lidé prakticky vůbec fungovat, pracovat, věnovat se rodině nebo koníčkům. Nemoc je doslova paralyzuje.

„Je to intimní problém, se kterým se zdaleka ne každý chce svěřovat svému okolí a nebo v práci. Nejzávažnější je ta nevyzpytatelnost. Lidé žijí s takovým damoklovým mečem nad sebou. Kdykoliv se může stát, že z ničeho nic přestanou být schopni fungovat,“ líčí odborník.

Lékaři dnes mohou pacientům pomáhat dvěma kategoriemi léčiv. Jednou z nich je už desítky let používaná konvenční léčba, jako jsou třeba kortikosteroidy nebo imunosupresiva. Mají ale hodně nežádoucích účinků a při delším užívání jsou pro tělo velkou zátěží.

Naději na plnohodnotný život dle Bortlíka přináší moderní, cílená terapie. Ta dle něj dělá z invalidů pracující a fungující lidi. Na západ od nás už jde o běžnou věc.

U nás se ale k léčbě dle docenta Bortlíka dostane jen asi půlka těch, kteří by z ní mohli mít užitek. Důvodem jsou dle něj peníze - specializovaná centra, jež terapii nabízí, se totiž potýkají s omezenými rozpočty.

„Za západní Evropou máme v tomhle zpoždění asi 20 let. Tedy léčíme zhruba takový podíl pacientů s těmi nemocemi, jaký tam léčili před 20 lety,“ dodává Martin Bortlík.