Článek
Alzheimerova choroba může nás i naše blízké doslova změnit před očima, převrátit život vzhůru nohama a nakonec skončit fatálně. Pacientů zároveň rychle přibývá. Otázkou zůstává, jestli o ně umíme pečovat.
Jak rozeznat Alzheimerovu chorobu? A skutečně je možné babičku či dědečka alespoň na chvíli „vyléčit“ pomocí vyprávění či fotek z mládí? Poslechněte si nový díl podcastu MUDr.ování.
Podle odhadů u nás brzy bude Alzheimerovou chorobou trpět skoro 100 tisíc lidí. Počty se rok od roku výrazně zvyšují. Při nemoci, které se občas přezdívá zloděj vzpomínek, odumírají nervové buňky v mozku. Následkem ale zdaleka není „pouhá“ ztráta paměti.
Podle Petry Krulové, která působí na Katedře neurověd Lékařské fakulty Ostravské univerzity a vede zařízení Alzheimer Home Český Těšín, bývá prvních znepokojivých signálů nemoci vícero. Lidé by si proto měli u svých blízkých celkově všímat i drobných změn osobnosti.
„Lidé přichází i s tím, že se jejich blízký mění a že je něco špatně. Že už to není ta babička či dědeček, jak je znají. Pacient se mění i povahově. Často vídáme, že je podrážděný nebo apatický - ztrácí zájem o okolí. V pozdějších fázích vídáme i různé depresivní projevy,“ vyjmenovává Petra Krulová v podcastu MUDr.ování.
S kým jsme si povídali?
Mgr. Petra Krulová, Ph.D. je ředitelkou centra Alzheimer Home Český Těšín a zároveň působí na Katedře neurověd Lékařské fakulty Ostravské univerzity, kde se věnuje vědeckým projektům. Na lékařské fakultě také absolvovala doktorandské studium v oboru ošetřovatelství. V minulosti pracovala například na Neurologické klinice FN Ostrava.
MUDr.ování navštívila Petra Krulová, ředitelka centra Alzheimer home Český Těšín
Okolí nemocného člověka si obvykle nejdříve všímá poruch krátkodobé paměti. Utlumují se ale i další kognitivní funkce. Zhoršuje se prostorová a časová orientace, ale také řeč. Hůře se člověku sleduje konverzace či okolní dění. Postupně potom přichází ztráta soběstačnosti.
Nepřijít pozdě
Přestože se povědomí o Alzheimerově chorobě zlepšuje, stále je s ní spojené určité stigma či nepochopení. Lidé se třeba domnívají, že občasné zapomínání u jejich prarodičů je zkrátka projevem stáří. I proto se pacienti do odborné péče dostávají pozdě.
Podle Petry Krulové je ale třeba zbystřit hlavně při zhoršení krátkodobé paměti. Když si blízký najednou nevybaví vaši včerejší návštěvu, opakovaně se ptá na datum, hůř se orientuje na známých místech nebo zaměňuje slova.
„Stejně tak si můžete všimnout, že třeba babička, která byla výborná kuchařka, už najednou nevaří jako dřív. Mění se i různé praktické věci,“ dodává odbornice.
Terapie nostalgií?
Většina lidí se prý po stanovení diagnózy snaží o své blízké s alzheimerem starat doma. Petra Krulová upozorňuje, že je třeba se v takovém případě připravit na náročnou situaci a nebát se říct si o pomoc.
Ať už o nemocného pečuje rodina nebo se o něj starají v zařízení, osvědčuje se podle odbornice celá řada aktivit, a to včetně těch pohybových. Dobré zkušenosti jsou ale třeba s reminiscenční terapií, tedy terapií vzpomínkou.
Cílem je aktivovat například pomocí fotek z mládí či oblíbené hudby nervové spoje v mozku. Občas prý může dojít i k nejrůznějším „zábleskům“, kdy si lidé najednou vybaví i věci nebo činnosti, které už se zdály být chorobou úplně vymazané.
„Dojímají mě příběhy těch lidí. Dlouho jsem vedla různé terapie i u pacientů se středně těžkou formou demence a i v rámci terapie se odkrývá, jací vlastně ti lidé byli dřív,“ dodává Petra Krulová.
Výzvou podle ní zůstává, jak se nejen Česká republika dokáže vyrovnat s narůstajícím počtem pacientů - už dnes se ve specializovaných pečovatelských centrech obvykle na místo čeká i řadu měsíců.
