Láká peníze ze zahraničí a říká: Ztrácíme, vypadáme neseriozně

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Pro českou ekonomiku je tuzemský automobilový průmysl, o jehož budoucnost se nyní hraje, stěžejní. „Pro nás je klíčové, jak budeme postupně ztrácet projekty pro výrobu aut se spalovacími motory, aby nám tady nabíhaly nové projekty na výrobu dílů pro elektromobily. Tady je to okno příležitosti, které je v tuto chvíli otevřené,“ říká v pořadu Agenda Ondřej Votruba, šéf Sdružení pro zahraniční investice – AFI.

Vy jste měl v poslední době schůzky s řadou zahraničních investorů, ať už asijských, nebo německých. Jak se dívají na plánované zvýšení korporátní daně z 19 na 21 procent?

Reakce jsou samozřejmě různé, ale vesměs to samozřejmě sníží atraktivitu investičního prostředí Česka, protože daňová sazba vzroste. To je objektivní, s tím se nedá nic dělat. Nicméně v zásadě ty reakce nejsou extrémně negativní.

Někteří investoři říkají: Je to nepříjemné, ale na druhou stranu chápeme, že je třeba něco dělat. Český státní rozpočet je druhý nejzadlužovanější v Evropské unii. A pokud se bere víceméně všem, je jasné, že se sáhne i sem.

Dále je třeba říci, že v Evropské unii je průměrná sazba korporátní daně nějakých 21,5 procenta. Celosvětově ještě vyšší, takže my se spíše z mírně podprůměrné sazby dostaneme na průměrnou. V zásadě ty reakce jsou takové, že je to negativní zpráva, ale na druhou stranu to není žádná tragédie. Konec světa nenastane. A že by kvůli tomu začaly firmy z Česka hromadně odcházet, to by nemělo hrozit.

Jaké zahraničí investory Česko láká a do čeho by chtěli dát své peníze?

Co se týče zemí, v posledních dvou měsících se nejvíc investorů hlásí z USA, na druhém místě je Německo. Sektory jsou také tradiční, automobilový průmysl a naštěstí i některé projekty do elektromobility, přičemž je otázka, jestli nakonec dopadnou, nebo ne.

Pak jsou ale i projekty z různých jiných odvětví, třeba několik IT projektů, které zvažují investice, ale teprve se ukáže, jestli budou investovat do České republiky, nebo někam jinam. Jde o různé programování nebo herní průmysl a tak dále. Je tam jeden projekt z medicínské techniky, další na obalové materiály zase pro produkty z oblasti farmacie…

Rozhodují investiční pobídky o tom, jestli do Česka investor ve finále přijde, nebo ne?

Je to jedna z věcí, která rozhoduje. Zase bych nepřeceňoval, že je to jediná věc, to rozhodně ne. Je to řekněme jedna z těch tří až čtyř nejdůležitějších. Když si ale uděláme velice krátkou inventuru investičních pobídek, je situace velice špatná.

Dále jsou to povolovací procedury, to znamená, jak dlouho vám od začátku projektu trvá vystavět továrnu nebo vůbec nemovitost, kde chcete dělat podnikatelský projekt. To je také velmi špatné. Zaplaťpánbůh za nový stavební zákon, který postupně bude nabíhat.

Pak tady máme trh práce, kde je sice skvělé, že máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, ale na druhé straně tu nejsou lidé. Proti tomu se dá dělat řada věcí, například pozvat pracovní sílu ze zahraničí. A to nemluvím pouze o dělnických profesích, ale i o vysoce kvalifikovaných talentovaných lidech.

Typicky si firmy stěžují, že je sem těžké dostat IT odborníky z Indie. To je velmi špatný stav. Tyto všechny oblasti rozhodují. Nejsme na tom poslední dobou jako Česká republika úplně dobře.

Jste poměrně pesimistický. Čekáte, že se příliv zahraničních investic v příštích letech sníží?

On se už snížil oproti tzv. zlatým letům po roce 2000. To v zásadě není takový problém, protože my tady těch zahraničních investorů máme hodně.

Je ale klíčové, abychom je v Česku udrželi a aby tady expandovali. Když máte investora někde takzvaně zaháčkovaného, tak máte vždycky větší šanci, že bude investovat tady než jinde, ale i tak o některé projekty přicházíme, což je obrovská škoda.

Bohužel to vidíme i u některých českých firem, které vznikly v České republice. Protože tady ty podmínky nejsou tak dobré jako třeba v některých jiných zemích.

Ze slova pobídka se stalo víceméně sprosté slovo. Řekněte stručně, v čem pobídka dnes spočívá?

Teoreticky investiční pobídka znamená určité pokřivení trhu, takže teoreticky je to špatný nástroj. Ale protože všechny ostatní země mají pobídky, tak my je musíme mít také. Jinak prohrajeme. Jediná vláda, která před časem zkusila zrušit pobídky, byla na Novém Zélandu a brzo padla, protože tam nešly žádné nové investice.

Velký přelom byl v Česku v roce 2019, kdy předchozí vláda výrazně zpřísnila nařízení o investičních pobídkách za účelem lákání projektů s vyšší přidanou hodnotou. Byl to dobrý krok, protože všichni si přejeme, abychom tu měli investice s vyšší přidanou hodnotou a vysoké platy.

Problém je jinde. Vláda ve stejnou dobu změnila zákon o investičních pobídkách. Zákon a nařízení jdou společně, pro laika je to jedno, ale technicky jsou to dvě normy a v tom zákoně o investičních pobídkách řekla, že všechny projekty o investičních pobídkách, i ty úplně malé, schvaluje vláda.

Vláda tento zákon v tuto chvíli novelizuje. Zákon je v Poslanecké sněmovně, schvalování projektů vládou z něho naštěstí vypadlo, ale nadále v něm zůstává schvalování projektů na ministerstvech o úroveň níže.

Pokud se to nezmění, zůstane v tom zákoně čistě subjektivní posuzování podle přínosu pro český stát, to znamená jakási neserióznost při splnění všech podmínek. Nakonec projekt ministerstva budou moci zamítnout z čistě subjektivních důvodů, pokud si budou myslet, že projekt nemá dostatečný přínos pro český stát. Pokud tam zůstane tohle, bude to velice špatný krok.

Vnímají investoři Česko jako neseriózní stát?

Dá se to tak říci. Dám vám příklad. Investor připraví žádost na investiční pobídku a podá ji. Následně během let splní všechny podmínky, které mu nařízení a zákon kladou, takže logicky očekává, že pobídku dostane.

Ale vláda ho nechá třeba rok čekat a následně pobídku neschválí. Zamítnuto. To samozřejmě vyvolává pocit zklamání a pocit neserióznosti. Investoři se na nás dívají jako na méně seriózní zemi.

Jsme malá, otevřená ekonomika, která je do velké míry závislá na zahraničních investicích. Volkswagen své rozhodnutí o výstavbě gigafactory už poněkolikáté odložil. Mluvilo se i o dalším projektu. Jak to vypadá?

Volkswagen se měl během června rozhodnout, ale už opět ohlásil další odklad. Vzhledem k turbulencím na světových trzích a vůbec v ekonomikách to do určité míry může být pochopitelné. Ale samozřejmě každý další odklad je nepříjemný.

Řeknu jednu krátkou historku, která mě pobavila. Víme, jak starostové z okolních obcí protestovali proti gigafactory. Když jsem byl šéfem CzechInvestu v roce 2014, tak Škoda Auto expandovala v Kvasinách a okolí. Díky tomu se infrastrukturně výrazně obohatilo okolí a nový investor přinesl i spoustu vylepšení. Přesto však starostové protestovali proti gigafactory.

Ale teď když Ministerstvo průmyslu a obchodu řeklo, že kdyby náhodou nevyšel Volkswagen, že tam zamíří jiný projekt, tak najednou starostové říkají, že je to škoda, že to nechtějí. Najednou by jim byl Volkswagen dobrý.

Je to podle vás krátkozrakost, nebo nadbíhání voličům? Proč je u starostů taková nevole?

Hlavní cíl politiků je, aby byli znovu zvoleni. Bohužel to není péče o lidi, ale je to péče o to, aby byli znovu zvoleni. Taková je politika. Samozřejmě každý projekt má nějaké negativní externality, ale investor to většinou kompenzuje právě tím, že investuje do infrastruktury, jsou tam obchvaty, nové školky a tak dále. Věřím, že ve finále by většina obyvatel byla spokojena. Nicméně vzhledem k tomu, že tam je nějaká vlna nevole, se starostové nějakým způsobem snaží vykonávat to, co po nich voliči chtějí.

Zamluvili jsme tu druhou gigafactory. Kdyby to nebyl Volkswagen, je tohle stále aktuální?

Co se týče gigafactory, před několika měsíci byla intenzivní jednání s korejským investorem. Poslední dobou je ale kolem toho ticho. Ale že by nějaké další projekty mohly přijít, to je pravda. Například britsko-čínský, jestli to neříkám špatně, Jaguar oznámil, že chystá gigafactory na evropském kontinentu. Tuším, že se mluví o Španělsku jako jedné z možných zemí, ale domnívám se, že i my jako Česká republika bychom se o to měli ucházet.

Česko se stalo automobilovým centrem. Vy jste tady mluvil poměrně skepticky o budoucím vývoji. Bude podle vás v Česku dál ustupovat automobilová výroba?

To je poměrně klíčová otázka, protože dobře víte, že automobilový průmysl je největším sektorem našeho hospodářství, zhruba desetina HDP. Zároveň je to více než pětina exportu, takže je to obrovský pilíř českého hospodářství.

Pro nás je klíčové, jak budeme postupně ztrácet projekty pro výrobu aut se spalovacími motory, aby nám tady nabíhaly nové projekty na výrobu dílů pro elektromobily. Tady je to okno příležitosti, které je v tuto chvíli otevřené.

Jak hovoříme s investory, tak velké firmy mají továrny ve dvou, třech, čtyřech, sedmi evropských zemích. A o nové projekty do elektromobility v rámci těch koncernů jednotlivé země bojují mezi sebou v rámci jedné firmy.

Každý chce projekt pro sebe. My tady bojujeme s dalšími zeměmi a je potřeba skutečně napnout síly, zlepšit investiční prostředí a projekty přitáhnout do České republiky, protože to okno příležitosti se uzavře, a pokud my do té doby ty projekty nenačerpáme, pak už nám budou výrobci dílů pro vozy se spalovacími motory jenom ubývat.