Špicar: Máme pár měsíců na vyřešení krize, jinak se firmy přesunou jinam

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Příští rok bude pro tuzemské průmyslové podniky ještě mnohem těžší, předvídá Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy. Vychází přitom z čerstvého průzkumu mezi členy. Většina (80 %) z nich totiž nemá zafixované ceny energií na příští rok. A i když smlouvy na příští rok nakonec získají, bude to za ceny, které dlouhodobě neustojí.

Svaz průmyslu a dopravy upřednostňuje najít řešení pro celý evropský trh, říká v Agendě SZ Byznys Radek Špicar. Kroky české vlády a plán kompenzací pak hodnotí jako nedostatečné, nikoli však nulové.

„To nejhorší, co se nám může stát, je, že by státy začaly velkým firmám pomáhat bez jakýchkoliv parametrů a společného rámce,“ uvedl s tím, že takový krok by vedl k tomu, že by „velké bohaté státy těm svým firmám mohly pomoci výrazně více než státy s tak vyprázdněnou státní kasou, jako jsme my“.

Co čeká většinu z vašeho průzkumu, která nemá zafixované ceny energií na příští rok?

Čeká je velmi tvrdý náraz. Pro některé z nich je těžké získat nějakého dodavatele, vzhledem k odběrům, které potřebují. A ti, kteří ho získají, ho získají za ceny, které s největší pravděpodobností nebudou pro ně dlouhodobě udržitelné. Bude to obrovský problém.

To, že naše firmy byly odpovědné, že dvě třetiny měly do teď ceny zafixované, také trochu vysvětluje, proč slýcháme pouze o některých firmách, které propouští, zavírají provozy nebo celé firmy. Zdá se, že i na základě toho průzkumu, který to ověřil, že ten hlavní problém pro český průmysl teprve přijde na začátku příštího roku.

Přicházejí jim nabídky na energie za několikanásobně vyšší ceny?

Pro firmy je to úplně stejné jako pro nás a ostatní občany. To znamená, že za elektřinu a plyn už nikdy nebudeme platit stejně jako dříve.

Teď se nacházíme ve válečné situaci, ne mimořádné situaci. A ty ceny jsou naprosto absurdní. Pro firmy to znamená, že nejsou schopné si pomoci samy. Naše firmy udělaly vše, co mohly udělat na své domácí firemní úrovni – spořily, kde to bylo možné, snižovaly si marže, navyšovaly ceny výrobků a služeb. Ale ty nárůsty v některých případech o stovky procent jsou tak významné, že už si nemohou samy pomoci.

A co to bude znamenat? Že se velké továrny přesunou jinam, například na jih Evropy, odkud je to blíže k LNG terminálům?

Tohle hrozí. A budu úplně konkrétní – ono to nejen hrozí, ale už se to děje. Když se podíváte na skvělou inovativní firmu kolínskou Draslovka. Tak ta část své výroby přemisťuje do Spojených států. Protože, když mluvíte s jejich majiteli, tak vám řeknou, že tam mají desetkrát levnější plyn než v Česku. A to je jedna firma a takových je mnoho. A když už i tak konzervativně opatrný koncern jako Volkswagen řekne, že tohle hrozí – tak bychom to měli brát vážně.

Ano, mluvčí koncernu VW o tomhle mluvil pro agenturu Bloomberg. Je to věc, o níž teď uvažují všechny firmy s nadnárodním potenciálem?

Já bych to úplně nepřeháněl. Myslím si, že ani teď u VW nejsme v situaci, kdy jsou připraveny plány na přestěhování výroby z Německa. Ono to totiž nebylo zmíněno jen vůči střední a východní Evropě, ale i vůči Německu – což je dvojnásob vážné. Musíte si uvědomit, že Volkswagen je firma, kde odbory, a koneckonců i státy, které jsou součástí akcionářské struktury, jsou na tyto věci velmi háklivé. A když toto zmíní navzdory odborům a akcionářské struktuře, tak to nemůžeme brát na lehkou váhu.

Ale nemyslím si, že by stovky až tisíce firem byly připraveny stěhovat svou výrobu na jih, byť tam jsou výrazně nižší ceny energií. Ale kdyby tato situace měla trvat měsíce a nenašlo se řešení na úrovni Evropské unie nebo se nenašla efektivní řešení na té národní úrovni a ta situace trvala třeba půl roku, tak bychom se toho mohli dočkat.

Jak účinná řešení nabídla česká vláda?

Nedostatečná. Ne nulová. My jsme po vládě už v červnu chtěli, aby přišla s dočasným krizovým rámcem, který dovoluje národním vládám podpořit, alespoň částečně a ne všechny, velké firmy. Vláda měla zpoždění, ale jsme rádi, že jsme se před několika týdny dočkali schválení toho opatření.

Ale my jsme vládě od začátku říkali, že je to jen doplňkové opatření, které pomůže jen těm opravdu energeticky vysoce náročným, kteří se nevejdou do nějakého plošného celoevropského řešení. A na to stále čekáme.

Zatím se nám na evropské úrovni nepodařilo najít řešení, které by nebylo jen řešením pro veřejný sektor, občany a malé a střední firmy. Tzn. zastropování, které bylo přijaté. Velké firmy na takovéto řešení stále čekají a myslím, že je velkým úkolem pro ministra Jozefa Síkelu (za STAN) a české předsednictví, aby se na mimořádné radě pro energetiku 30. října takovéto opatření našlo.

Buďto se státy shodnou na něčem, co by dlouhodobě a výrazně snížilo ceny elektřiny a plynu na evropské úrovni – potom by nebylo tolik potřeba národní řešení. A pokud bychom na evropské úrovni opatření nedokázali prosadit a najít, tak připravit národní řešení.

Ministr Síkela se dosud zastropování cen pro velké odběratele bránil s tím, že by to byl jednak neúnosný zásah pro státní rozpočet, ale také že takový krok nemá oporu v evropské legislativě.

Tohle je relevantní argument. My jsme se dívali na to, jestli nějaké evropské státy zastropovaly ceny energií pro velké firmy. Například Chorvatsko se k tomu chystá s největší pravděpodobností. Pokud to tak bude a ostatní státy to začnou dělat, pak je nutné, abychom okamžitě vyjednali na evropské úrovni rozvolnění podmínek veřejné podpory a hospodářské soutěže a umožnili národním státům, aby tohle řešily. Tzn. legálně v souladu evropským právem a po vzájemně odsouhlasených parametrech.

To nejhorší, co se nám může stát, je, že by státy začaly velkým firmám pomáhat bez jakýchkoliv parametrů a společného rámce, takže by to vedlo k tomu, že velké bohaté státy by těm svým firmám mohly pomoci výrazně více než státy s tak vyprázdněnou státní kasou, jako jsme my.

Byl by to konec EU a jejího trhu?

Na to jsem alergický. To už tady bylo stokrát. Konec EU hrozil v roce 2008. Mnoho lidí říkalo, že nás čeká konec EU v době hospodářské krize, pak to zopakovali v roce 2015 u migrační krize, pak to říkali znovu před dvěma lety během covidové krize. Teď to říkají znovu při této energetické krizi.

Naopak, když se podíváte na fungování EU, tak tyhle krize jsou pro ni užitečné a ukazují, kde je integrační proces nedokonalý, nedodělaný a nutí Evropu, aby si své domácí úkoly konečně během té krize vyřešila. To se stalo během hospodářské krize, kdy se zlepšila koordinace hospodářských politik, během migrační krize se zlepšila ochrana hranic, teď už lépe koordinujeme například zásoby zdravotnických prostředků a věřím, že i tato krize povede k tomu, co už Evropa dávno odkládá – to jsou společné nákupy, propojení energetických trhů a diverzifikace zdrojů, ze kterých čerpáme elektřinu a plyn.

Ale není právě tato krize nejhorší?

Tahle situace je horší než covid, na tom se firmy naše shodnou. Pro nás je mnohem náročnější tou krizí úspěšně projít bez větších ztrát, a to právě proto, jakou máme strukturu ekonomiky. My jsme nejprůmyslovější ekonomika v EU. To znamená, že těch energeticky náročných provozů máme víc než kdokoliv jiný a přitom máme nejdražší energie. To je smrtonosný koktejl, který skutečně mnoho firem nepřežije. Firmy už teď propouští a už teď se zavírají provozy. A jestli to bude pokračovat, nebo ne, záleží, jestli se na evropské úrovni povede najít plošné celoevropské řešení, kam by se vešly i velké firmy, nebo jestli se to vládě podaří na národní úrovni. Pokud se to nepovede, tak to tu bude od začátku roku velmi vážné.

Jak by opatření měla podle vás vypadat?

Já začnu evropskou úrovní. To by pro nás bylo všechny jednodušší a levnější. Nezbytné minimum je prodloužení dočasného krizového rámce na příští rok. A zatraktivnění těch parametrů pro firmy, které jsou pro firmy nedostatečné.

A za druhé se musí udělat to, co se nepovedlo na té první energetické radě: nějakým způsobem oddělit od cen elektřiny takzvané závěrné zdroje. Tzn. ty plynové elektrárny, které ji táhnou do tak obrovských výšin. Na to je třeba najít celoevropské řešení a my doufáme, že se to české delegaci podaří.

Mělo by to potenciál výrazně snížit ceny elektřiny. A kdyby se to nepovedlo, tak je potom potřeba rozvolnit pravidla veřejné podpory, tak, aby si národní státy mohly pomoci na národní úrovni. Pravděpodobně skrze zastropování, jak je to platné pro malé a střední firmy, domácnosti a veřejný sektor.

Když jste zmiňoval, že krize Evropské unii vždy nakonec pomohly, myslíte si to i u této?

Jsem o tom bytostně přesvědčen. To se stalo během covidu. Naše firmy dlouho věděly, že je třeba investovat do digitalizace, automatizace a robotizace. V našem případě i proto, že máme úplně vyprázdněný trh práce. Firmy investovaly do automatizace a robotizace, covid je přinutil toto dramaticky zrychlit.

A tahle energetická krize bude mít podobný dopad. Naše firmy investují do obnovitelných zdrojů energie, protože si uvědomují , že jim patří budoucnost, podle našeho názoru společně s jádrem. To, co se děje teď, dramaticky urychlilo tyto investice.

Vy jste citovala náš průzkum. Ten také kromě jiného říká, že hlavní oblastí, kam firmy investují, jsou obnovitelné zdroje, kde ale je nutné upozornit na obrovský problém – nepřipravenost veřejného sektoru. Naše firmy chtějí, protože jsou nuceny, do obnovitelných zdrojů investovat. Ale povolovací procesy v Česku jsou úplně brutální. To zná asi každý člověk, který si chce postavit fotovoltaiku na svoji střechu. Některá legislativa úplně chybí – například komunitní fotovoltaika.

Udělaly české firmy, viděno zpětně, nějakou zásadní chybu? Nebylo třeba chybou zůstávat na tzv. spotových cenách?

Tohle se objevilo ve veřejném prostoru, že speciálně ty velké průmyslové firmy se chovaly nezodpovědně a spekulovaly na spotových trzích. Proto jsme dělali ten průzkum. Dvě třetiny se tak nechovaly. Naprostá většina našich členských firem, to jsou ty velké průmyslové firmy, se chovaly velmi odpovědně. Měly zafixované ceny, mají zafixované ceny. Ale ty jim končí na konci roku. A ony nejsou schopny v těch objemech, které spotřebovávají, dodavatele vůbec získat. Anebo za cenu, která by za ně byla přijatelná, aby to dokázaly vykompenzovat sníženou marží nebo zvýšením cen svých výrobků.

Kromě uzávěr provozů a propouštění ale firmy také šetří na akvizicích a investicích … nebude právě tohle problém, když se tak zbrzdí jejich rozvoj?

Jasně. Máte naprostou pravdu. Vaše otázka mi umožní říct jednu věc, na kterou jsem zapomněl. My se nebavíme o ohrožených sektorech, které by nás napadly – sklárny, slévárny, keramická výroba atd.

Ta krize, s těmi důsledky, o kterých jste velmi správně hovořila, se týká IT firem nebo automobilek. U automobilek teď hrozí, a to bylo to vyjádření Martina Jahna ze Škodovky, že ji prostě zastaví dva malí dodavatelé dílů, kteří nezvládnou vysoké ceny elektřiny a plynu. Tzn. to, čím si prošla Škodovka během covidu, kdy kvůli přerušení globálních dodavatelských řetězců nebo kvůli tomu, že nějaký lokální dodavatel byl zavřený, tak to ochromilo automobilku, která představuje 5 procent HDP a 8 procent exportu celé této země.

Může se stát, že kvůli energetické krizi hrozí něco podobného u IT firem. Ony mají brutálně, sám jsem byl překvapen, vysoké účty za elektřinu. Kvůli serverům, které musí udržovat v chodu, kvůli BTSkám, které musí udržovat v chodu. Oni říkají, „my to přežijeme, ale ten zásah do našich tržeb a zisků bude tak velký, že to možná bude znamenat nutnost omezit investice například do vysokorychlostního internetu u nás“. Což je pro průmysl velmi riskantní.

Poté, co tu teď zaznělo, jak moc hoří příprava kurzarbeitu, kterou má nyní na stole Ministerstvo práce?

Už na tom pracují velmi dlouho. Jsme z toho trošku nervózní. Ale kolegové mě informovali, že na posledním jednání tripartity, se domluvili s ministrem Marianem Jurečkou (KDU-ČSL), že on připraví návrh, který by se týkal právě i té specifické situace, do které by se firmy mohly dostat v souvislosti s energokrizí a že česká vláda ten návrh připravený mít bude a co nejrychleji ho pošle k notifikaci – protože ho musíme notifikovat (v Evropské unii, pozn. red.).

Takže to hoří?

To každopádně.