Singer: Trh práce je nenormálně přehřátý, je třeba návrat k normálu

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Česká národní banka opět zvýšila zvýšila úrokové sazby, aby ochladila ekonomiku a tlumila rekordně vysokou inflaci. Úrokové sazby jsou teď nejvýše za posledních 20 let a je otázkou, zda bude muset tým guvernéra Jiřího Rusnoka sazby zvyšovat i v následujících měsících nebo zda to již bude stačit, aby se v druhé polovině roku začala inflace vracet k cílové hranici kolem dvou procent.

„Myslím, že většina inflačních impulzů už tady je a není velký prostor pro další překvapování,“ říká hlavní ekonom Generali CEE Holding a bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer v pořadu a podcastu Agenda.

Průměrná inflace by měla letos dosáhnout 8,5 procenta. Podle viceguvernéra Marka Mory může v prvním čtvrtletí dosáhnout i dvouciferné hodnoty. Česká národní banka proto ve čtvrtek zvýšila svou klíčovou sazbu na 4,5 procenta, aby inflaci utlumila. Kam až bude ČNB podle vás sazby ještě zvyšovat?

Já si myslím, že už jsme takřka u vrcholu. Pokud nedojde k nějakému překvapení v inflaci z počátku roku, tak ještě s největší pravděpodobností zažijeme posun na pět procent, což by odpovídalo stávající komunikaci centrální banky. Ale pak si myslím, že tam sazby nějakou dobu zůstanou a začnou postupně klesat, ukáže-li se, že se inflace dostává pod kontrolu. Což by se ukázat mělo.

Nehrozí, že se na vyšších úrovních bude inflace držet i přes růst úrokových sazeb?

Myslím, že většina inflačních impulzů už tady je. Nevidím velký prostor pro další překvapování. Důležité také je, že už i velké centrální banky začínají reagovat, byť z mého hlediska opožděně. Že není inflace tak dočasná, bylo jasné už v posledním čtvrtletí loňského roku. Ale přispěje to ke snížení inflačních tlaků na globálním trhu. A kroky u nás už vytvářejí podmínky pro snižování poptávky.

Na koho a jakou měrou přísnější měnová politika dopadá?

Zpřísňování měnové politiky vždy dopadá na dlužníky, na ty, kteří investují, na vlastníky fyzických aktiv. V podstatě na ty, kteří jsou aktivnější. A naopak samozřejmě zvýhodňuje ty, kteří spoří a mají nějaká finanční aktiva v korunách.

Budou po odeznění inflace ceny zboží a služeb klesat, nebo tím výrazným zdražením ve všech oblastech se nastavila nějaká nová úroveň cen, pod kterou se už ceny vracet nebudou?

Já myslím, že ceny se vracet nebudou. To, co může centrální banka za rozumnou cenu pro ekonomiku učinit, je, že zastabilizuje růst k inflačnímu cíli, což jsou dvě procenta ročně. To mimochodem neznamená, že některé ceny nebudou klesat. Je-li inflace kolem dvou procent, jsou cenové okruhy, které klesají a jiné zase stoupají. Ale návrat na tu původní úroveň by bylo v Česku velmi drahé cvičení. Naposledy se o to pokoušel Rašín, který chtěl vrátit ceny na předválečnou úroveň, a svým způsobem se dá říci, že za to zaplatil životem. Mimochodem to také nebyl moc rozumný cíl.

V ČNB jsou dva členové bankovní rady, kteří pro růst sazeb nehlasují. A nedávno kritizoval ČNB i ekonom Jan Švejnar, který uvedl, že centrální banka zvyšováním úrokových sazeb ekonomice přímo škodí. Nemůže zvyšování sazeb výraznějším způsobem utlumit ekonomický růst?

Může. Přísnější měnová politika tlumí inflaci tím, že tlumí růst. To není zadarmo a ani to není nějaký dar z nebes. Přísná měnová politika ten růst poškodí, ale v okamžiku, kdy máme nejméně nezaměstnaných ze zemí sdružených v OECD, tak poškození hospodářského růstu je ten poslední problém, který bychom měli mít.

V nové prognóze snížila centrální banka odhad růstu ekonomiky na tři procenta a jedním z tahounů růstu mají být útraty domácností. Nemůže dojít k tomu, že domácnosti, kterým zdražují zboží, služby i úvěry šlápnou na brzdu více?

Některé domácnosti nepochybně na brzdu šlápnou, ale na druhou stranu ta snadnost, s jakou se dnes v ekonomice hledá práce - my máme dvě volná místa na jednoho nezaměstnaného, což je mezi vyspělými zeměmi unikát - tak v takové situaci je těžké bát se toho, že lidé propadnou nějakému extrémnímu pesimismu.

Přehřátý trh práce, který zmiňujete, je pro podnikatele a manažery jedním z největších problémů, který v české ekonomice vnímají. Lze očekávat, že v důsledku přísnější měnové politiky dojde k nárůstu nezaměstnanosti a upuštění tlaku na trhu práce?

Nějaký nárůst se čekat dá, ale při tříprocentním růstu ekonomiky půjde o návrat k normálu. Nepůjde o nějakou nepříjemnou nezaměstnanost. My teď trh práce máme nenormálně přehřátý a návrat k normálu je nutný i proto, aby se inflace začala zastavovat.

ČNB varuje před vznikem mzdově inflační spirály. Zaměstnavatelé se dostávají pod tlak odborů a zaměstnanců, aby zvyšovali mzdy. Pokud by došlo k výraznějšímu růstu mezd, lze čekat, že ČNB ještě zpřísní svou měnovou politiku?

Myslím, že kus toho razantního a hodně komunikovaného zpřísnění měnové politiky není taženo jen potřebou tu inflaci zastabilizovat, ale i vyslat signál, že centrální banka to nechce nechat dojít do situace, kdy každý si do svých očekávání bude promítat, že inflace bude delší dobu nad dvěma procenty. A v tomto smyslu ta razantní akce vypadá, že by zatím měla stačit.

Ale pokud se navyšování mezd začne řetězit, známe to ze sedmdesátých let minulého století, kdy nárůst inflace vedl k růstu mezd, vyšší mzdy vedly k tomu, že výrobci žádali vyšší ceny, a to se promítlo do nárůstu inflace a ta realita se zřetězila, tak to je přesně to, čemu se ČNB snaží zabránit.

Pokud bychom to začali zažívat, tak proti tomu bude muset ČNB vystoupit. Ale myslím, že by mělo dojít k utlumení těch požadavků.

Není požadavek na růst mezd legitimní…

Počkejte. V demokracii je legitimní požadovat leccos. Zásadní je, aby všem požadavkům nebylo vyhověno, protože zdroje nejsou nevyčerpatelné.

Ale náklady ponesou ve větší míře domácnosti, protože jejich reálné příjmy klesnou.

Všichni je poneseme. Také zisky firem poklesnou, protože mají dražší vstupy a platí vyšší mzdy. To je daň za vyšší inflaci.

ČNB očekává, že  vyšší úrokové sazby posílí korunu a že silnější koruna jí pomůže tlumit inflační tlaky. Jaká úroveň posílení koruny je pro naši velmi exportně orientovanou ekonomiku únosná?

Já vím, že když jsem se díval na výstupy ze čtvrtečního zasedání, tak ČNB čeká kurz kolem 24 korun za euro v druhé polovině roku. A svým způsobem by se měl, omlouvám se za to slovo, tak nějak „mrcasit“ kolem této hladiny. Dobré je říct, že předvídání kurzu je mimořádně nejisté. Takže si nemyslím, že to ČNB znepokojí jinak než třeba tak, že bude zvažovat, jestli neposunout sazby o čtvrtinu nahoru, nebo dolů.

Jinak si myslím, že tato hladina je rozumná. Dokonce by mě nepřekvapila trochu vyšší tendence stoupání kurzu koruny. V okamžicích, kdy problémem exportérů je nedostatek pracovní síly, tak nelze očekávat, že centrální banka bude milosrdně zohledňovat jejich potřebu slabšího kurzu nebo pomalejšího posilování.

Buď mají problém s kurzem, pak ale nemůžou mít nedostatek pracovní síly, protože nemají zakázky.

Podaří-li se zvrátit ten trend a uvidíme v druhé polovině roku, že inflace začíná klesat, jak rychle podle vás bude ČNB úrokové sazby snižovat?

Já myslím, že ty první kroky mohou být, pokud se začne naplňovat předpoklad inflačního vývoje, relativně razantnější. Nechci spekulovat. Když se vrátím k výrokům představitelů centrální banky, tak hovoří o 3,5procentních úrocích jako o něčem normálním. To znamená, že všichni očekávají 2procentní inflaci a samozřejmě spoření má být něco nad tou inflací. Myslím, že pakliže ČNB uvidí, že inflace se vrací k dvěma procentům, tak si může dovolit snižovat z těch cca 5 procent sazby poměrně rychle. I když bych čekal, že inflace bude klesat trochu pomaleji, než banka čeká.

Jak může pomoci centrální bance vláda? V chystaném návrhu státního rozpočtu na letošní rok se počítá s deficitem okolo 280 miliard korun. Lze v kontextu toho takový rozpočet vnímat, že bude centrální bance pomáhat?

Centrální bance pomůže snížení deficitu vůči loňskému roku, to je restriktivní krok. Ale ona ta fiskální politika se přenáší poměrně se zpožděním. To, co nyní zažíváme, je důsledek dvou let s nesmírně nevyrovnanými rozpočty v pandemické situaci. To jednorázové zpřísnění by ceny tak neovlivnilo. Pakliže to není následek nějakého pochodu k normálním deficitům, na které jsme byli zvyklí ve standardní, konzervativněji vedené ekonomice. Pak to centrální bance pomůže, ale jedna úprava bance nepomůže - musí to být ten zmíněný pochod směrem k normálním deficitům.

V souvislosti s inflací se diskutovalo o tom, nakolik je dovezená, nakolik jsme ji podpořili hospodářskou politikou u nás. Evropská centrální banka stále, i přes vysokou inflaci v eurozóně, nezvyšuje úrokové sazby a avizuje, že se k tomu ani nechystá. Může to situaci zkomplikovat?

To je trochu složitější. Madam Lagardeová (šéfka Evropské centrální banky, pozn. red.) na tiskové konferenci tento týden odmítla zopakovat tezi, že letos žádná zvýšení nebudou. Na druhou stranu řekla, že ke zvyšování sazeb může dojít až poté, co ukončí tzv. kvantitativní uvolňování - tedy nákup aktiv, primárně státního dluhu, centrální bankou. Z čehož by člověk usoudil, že rozhodně nehrozí zvýšení sazeb na příštím zasedání, protože nejdřív musí být ukončeno kvantitativní uvolňování.

Za druhé - mně se zdá, že ECB i mezi velkými bankami je ta, která se nejdéle ujišťovala, a i veřejnost, že se nic neděje. Myslím, že politicky to jde jen těžko ustát. Protože inflace mezi zeměmi eurozóny je rozdílná. V Pobaltí jsou už dvouciferná čísla, to je skutečně dramatické. Na druhé straně jsou třeba Španělsko a Itálie - tradiční země, jejichž ekonomiky často trpěly, často i vlastní vinou, ale to je jedno. Tam jsou inflace dlouhodobě tříprocentní.

Trhy začínají číst ECB jako někoho, kdo může na poslední chvíli a trošičku v panice, jako že ujíždí vlak, ty sazby zvednout.

Jakmile by sazby ECB zvedla, tak by nám to pomohlo ztlumit inflaci?

Někdo by řekl, že rozdíl mezi sazbami u nás a v Evropě se sníží a tak se sníží tlaky na posilování koruny. Ale myslím, že vliv na globální poptávkovou situaci z toho zpřísňování měnových politik velkých centrálních bank by byl v tuto chvíli na inflační tlaky spíše blahodárný.