Prodává firmy a varuje: Míříme do recese, začne na podzim a potrvá rok

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Závěr letošního roku bude pro české firmy náročný, ekonomika začne zpomalovat. Jde jen o to, jaká bude hloubka recese a jak dlouho bude trvat.

„Moje předpověď je, že opravdu třetí a zejména čtvrtý kvartál spadneme do recese,“ říká Petr Kymlička, partner a spolumajitel poradenské společnosti Moore Czech Republic se třicetiletou zkušeností také matador českého transakčního poradenství.

Zamrzá teď trh s fúzemi a akvizicemi?

Myslím, že nezamrzl, ale velmi se zpomalil. Všichni byli po těch dvou covidových letech nadšeni, jak se jednotlivé transakce začnou dokončovat, ale podle našich zkušeností došlo bohužel meziročně ke zhruba 30procentnímu poklesu.

Co firmy nejvíc brzdí v dokončení transakcí?

Když nechám stranou technické problémy jako omezení cestování a podobně, tak v současné době je to na jedné straně obava investorů z ohrožení válkou. Na straně prodávajících naopak je to obava ze znehodnocení peněz, které získají díky prodeji.

Inflace se samozřejmě promítá i v obavách z toho, že volná hotovost by se mohla znehodnotit mnohem víc než její majetkový podíl v té společnosti, kterou prodávají.

Takže i když třeba už chtějí odejít do důchodu, vydrží ve firmě ještě pár let?

Ano, je to přesně tak. Ta covidová doba skutečně přispěla k tomu, že řada otců zakladatelů se rozhodla firmy prodat, protože neměla vhodné nástupce, takže se opět projevila ta generační výměna, ale teď, jak už jsem zmiňoval, se to značně zpomaluje.

Nevím, do jaké míry pracujete i se zahraničními investory, ale je to skutečně tak, že Česko vnímají velmi rizikově, velmi blízko ruské invazi na Ukrajině?

Řekl bych, že ohrožení Ruskem je sekundární důvod. Samozřejmě, někde v podtextu to je, ale těmi důležitějšími důvody jsou ekonomika celé České republiky jako taková, rostoucí inflace, nedostatek pracovních sil a podobně. Jinými slovy problémy, se kterými se naše ekonomika, naše podniky potýkají neustále.

Znamená to také, že ohodnocení těch firem nebudou růst tak rychle, nebo budou naopak nižší?

Řekl bych, že se spíše zvyšuje rozdíl mezi očekáváním ve valuaci prodávajících a kupujících. Prodávající, když už se tedy odhodlají prodat a pominou to, že ty peníze potom nebudou mít možnost lépe zhodnocovat, očekávají, že zase dostanou vyšší valuaci.

Na druhé straně kupující s ohledem na rizika, o kterých jsem mluvil, očekávají, že to bude o to levnější. Takže pro nás jako poradce je ta situace o to komplikovanější, že musíme najít, pokud to vůbec jde, nějaký průnik očekávání prodávající a kupující, což je komplikovanější než kdykoliv předtím.

V krizi se tahle očekávání vždy rozevřou a známkou normalizace situace je, že se zase trošku přiblíží. „Přivírání“ nůžek tedy můžeme čekat až s normalizací celkové ekonomické situace?

Je to tak. Teď se skutečně ty nůžky rozvírají a obávám se, že tento rok to ještě bude pokračovat.

Vidíte na trhu také nějaká problémová aktiva, tedy firmy, které zápasí například s vysokými cenami energií, nebo vysokými cenami vstupů, což jsou ty největší problémy, a ze situace nevidí dobré východisko?

Samozřejmě taková aktiva vidíme, ale ještě nejsou v situaci, že by je to přimělo k nějakému radikálnímu řešení typu prodeje za každou cenu. Nejvíce se to aktuálně dotýká automotive ve druhé a třetí úrovni dodavatelů.

Společnosti, které byly závislé na cenách energie a jsou závislé na cenách energie, samozřejmě mají problémy, ale ještě je dokážou řešit. Stejně tak se narovnávají pomalu a stabilizují dodavatelské řetězce, takže to všechno se dá zvládnout.

Ale nedá se zvládnout to, když automotive prostě přestane odebírat. A samozřejmě to je v České republice, kde je automotive tahounem ekonomiky, kritické.

Před covidem tvořil automotive zhruba deset procent výkonu české ekonomiky. Vsadil byste si na to, že podíl tohoto průmyslu v české ekonomice bude klesat? Viděli jsme, že výroba aut se výrazně snížila.

Myslím si, že už tím je to dané. Ano, poklesne. Samozřejmě, v celku ekonomiky to nebude pokles nějak zásadní, budou to třeba jednotky procent, nicméně podíl na celkovém HDP určitě automotive v tomto i příštím roce ztratí.

Vy zprostředkováváte prodej a nákupy středně velkých českých firem, které mají obrat zhruba stamiliony korun nebo jednotky miliard korun. Kolik teď takových mandátů k prodeji máte?

Aktuálně máme kolem 40 mandátů k prodeji.

Jaké jsou to firmy?

Je to průřez přes celou ekonomiku, ale dominantní jsou tam strojírenské nebo výrobní společnosti střední velikosti, to znamená obratově někde kolem 350 až 500 milionů korun.

Jsou to podle vás kvalitní firmy?

Jiné bychom neprodávali. My nejsme zaměřeni na problémová aktiva, to znamená řešit problémy firem, které už mají jedinou šanci, a to být prodané, to není naše oblast působnosti.

U nich – když tedy je potřeba – pomůžeme v oblasti poradenství, jsme schopni tam dosadit například interim manažera, nebo pomoci s redukcí nákladů, ale není to věc, kterou bychom prodávali.

Specializujeme se na kvalitní firmy, které mají svoji hodnotu, ale které samozřejmě taky je potřeba vhodně prezentovat na trhu.

Česká národní banka avizovala další zvýšení sazeb, které uvidíme během pár dní. Je to další obrovský tlak na firmy, protože to financování se za zhruba necelý vlastně rok zvýšilo o čtyři až pět procentních bodů. Vidíte tohle jako problém, který firmy řeší?

Samozřejmě. Myslím si, že to je jeden z těch klíčových faktorů, které ovlivňují očekávanou nižší výkonnost. Ale to je koneckonců i jedním ze smyslů těch opatření zvyšování sazeb. Prostě se ochladí poptávka, což samozřejmě bude mít i vliv na snížení inflace.

Takže to chápu, ale firmy se s tím potýkají. Bohužel pro nás jako transakční poradce to má jiný efekt. A to, že se zdražují peníze na akvizice. Takže díky tomu taky očekáváme, že bohužel ten pokles, o kterém jsem mluvil, nekončí.

Ptal jsem se i proto, že podle šetření statistického úřadu jsou pro firmy pořád suverénně tím největším problémem cena energií, nedostatek surovin, nedostatek lidí. A problémy získat financování zatím firmy uvádějí až na posledním místě. Je to zhruba deset procent jejich celkového problému.

Také stále roste inflace a nejsme na konci. Ale tady je potřeba vzít v úvahu, že financování má mnohem větší setrvačnost než skokový růst cen energií. Projeví se třeba v omezení investic, ale za rok nebo za dva.

Vy sám také v rámci Moore Czech Republic spoluvlastníte fond s vaším partnerem Radovanem Haukem. Fond investuje jednak prostředky vaše, ale hlavně vašich klientů. Popište ho, co v něm je, jak je velký?

Je to myšlenka, na kterou jsem docela pyšný, protože my jsme po prodeji firmy často dostávali otázku od náhle bohatých majitelů: no a co mám dělat teď s těmi desítkami nebo stovkami milionů?

Samozřejmě cestovat, to je pěkné, ale vydržím to jenom chvíli. Tak jsme řekli: Dobře, tak jestli chceš nadále v té oblasti působit, tak my tady máme fond, kde si můžeš tu svoji investici pěkně kontrolovat, kam můžeš dát pár milionů, desítek milionů, my se postaráme o výběr té vhodné investice, postaráme se o její zhodnocení, a jestli máš zájem se na tom podílet třeba i osobně, tak máš možnost být v dozorčí radě.

A na základě toho vlastně máme jednu z odpovědí pro náhle bohaté prodávající, je to řešení, které se jim velmi líbí a které doteď přináší docela zajímavý efekt. Průměrné zhodnocení za poslední tři roky je 22 procent.

V jakých firmách máte zainvestováno a jak je ten fond velký?

My jsme spolu s kolegou Radkem Haukem vždycky měli sen nebýt jenom poradci, ale mít i něco s komínem, doslova. Nějaká hmotná aktiva. Takže na ten fond vlastně také se snažíme směřovat společnosti, které ten komín mají.

Nejzajímavější z nich je velká strojírenská společnost Sanborn, která dělá elektrické strojírenství a která funguje tedy perfektně. Další akvizice je v oblasti farmaceutické výroby.

Kolik máte ve fondu prostředků?

Jsou to horní stovky milionů korun.

Je to tedy relativně menší fond. Jaké vidíte příležitosti na trhu?

Jsou to firmy, které řekněme jsou takové spící nevěsty. Jsou to firmy, které mají velký potenciál právě pro tuto dobu. Když dám příklad toho Sanbornu, protože to je úplně ideální, je to společnost, která dělá zakázkovou výrobu podle cizí dokumentace, ale z vysoce ušlechtilých materiálů a s vysoce přesným obráběním.

Řekl byste, že bez vlastního produktu moc velká hodnota není, ale právě pro současnou dobu, kdy se méně investuje a více opravuje, tak je to úžasný boom. Má zakázkové náplně dvakrát víc než loni touhle dobou.

Podobně farmaceutická výroba. Tak díky tomu, co jsme si prožili během posledních dvou let, zájem o farmacii, o doplňky stravy, o zdraví, je tak extrémní, že opět růst meziroční, řádově v desítkách procent obratu, o zisku ani nemluvě.

Takže tímhle směrem chcete jít?

Ano.

Neplánujete třeba u té strojírenské společnosti vytvořit také vlastní projekční část, protože to tu marži do budoucna může zdvojnásobit, zněkolikanásobit?

V tomto případě ne, protože ta marže je 25 procent EBITDA (hrubý provozní zisk, pozn. red.), tam už bych si netroufal říct, že to zvýšíme.

Jak vidíte vývoj české ekonomiky na základě toho, že mluvíte s firmami, v příštích měsících? Když jsem tady měl nedávno hosta šéfa UniCredit Bank Jakuba Dusílka, říkal, že firmy začínají pociťovat problémy, ale ta pravá recese nebo problémy přijdou na podzim.

Úplně se s tím ztotožňuji. Už jsem několikrát na tuto otázku odpovídal a moje předpověď je, že opravdu třetí a zejména čtvrtý kvartál spadneme do recese.

A jak myslíte, že to bude dlouho trvat?

To se těžko odhaduje, vzhledem k tomu, jaké faktory na to působí, ale pokud mám být optimista, tak ještě příští rok.