Uhlobaron Tykač: Proč jsem státu nabídl levnou elektřinu

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Společnost Sev.en Energy multimiliardáře Pavla Tykače vlastní uhelné elektrárny Počerady a Chvaletice, elektřinu vyrábějí i Tykačovy teplárny v Kladně a Zlíně. Po ČEZu druhý největší výrobce elektřiny v zemi do svých zdrojů dodává uhlí z vlastních dolů na Mostecku. A i přes vysokou cenu emisních povolenek na tom hodně vydělává. Těží z velkého rozdílu mezi nízkými náklady na výrobu a vysokou prodejní cenou elektřiny na burze.

Tykač nedávno nabídl vládě, že bude státu dodávat zhruba čtvrtinu své roční produkce elektřiny, a to přímo, tedy mimo burzu. A za nižší předválečnou cenu. Kontrakt by rád uzavřel na dva až tři roky. Oplátkou ale žádá, aby stát hradil výdaje za emisní povolenky na nakupovanou energii.

Detaily svého návrhu popisuje šestý nejbohatší Čech v rozhovoru pro pořad a podcast Agenda.

Za kolik dnes vyrábíte kilowatthodinu elektřiny ve vašich elektrárnách Chvaletice a Počerady? Té elektřiny, kterou my spotřebitelé kupujeme za šest, sedm korun na kWh?

Pořád je to, co se týče variabilních nákladů, asi 15 haléřů na kilowatthodinu.

Jaký letos čekáte zisk, když tak jako ostatní levně vyrábíte a draze prodáváte? Třeba největší hráč v Česku ČEZ jen za první čtvrtletí oznámil rekordní zisk přes 26 miliard korun.

Zatím to se ziskem nevypadá dramaticky. My jsme měli hodně elektřiny prodané s předstihem. Teď vyrábíme elektřinu, kterou jsme předprodávali ještě před válkou, před tím, než ty ceny tolik stouply.

To ale ČEZ také. A přesto má enormní zisk.

Ano, záleží na míře předprodanosti a u nás to ovlivňuje ještě jedna věc: poruchovost. Neprodáváte nikdy celou produkci, prodáte jí část a část si necháte. Když vám vaše zdroje běží výjimečně dobře, zbytek volné kapacity prodáváte na denním trhu. Když máte ale hodně poruch, tak někdy neprodáváte nic a někdy musíte i dokupovat. Dokupujete bohužel už za ty drahé dnešní ceny. Nám teď stojí v dlouhodobé odstávce dva kotle a máme v posledních měsících trochu větší poruchovost, než jsme doufali. Takže to s těmi zisky zas takový zázrak nebude. Ale konec roku je ještě daleko, věřím, že to doženeme.

I ČEZ má starší elektrárny. Míříte tak jako oni k ziskovému rekordu nebo k výrazně nadstandardnímu zisku?

Doufám, že ano. Ale trochu se bojím, abych to nezařekl, tak zatím nevíme.

Ptám se proto, že Piráti navrhují řešit vysoké ceny energie pro spotřebitele „zdaněním uhlobaronů“. Míní tím majitele uhelných elektráren, což se v Česku týká ČEZu, vás a skupiny EPH Daniela Křetínského. Co říkáte mimořádné dani na mimořádné zisky?

Já jsem to také zaznamenal. Upřímně řečeno, bylo by s podivem, kdyby takový návrh nějaký politik nevytáhl. Ale my jsme už dnes druhý největší plátce daní v Česku, po ČEZu. Letos odvedeme do státního rozpočtu okolo 30 miliard korun, myslím, že i malinko přes. Samozřejmě rozhodující část z toho jsou platby za CO2 povolenky, kterých potřebujeme ročně asi 12 milionů kusů, takže za ně zaplatíme určitě kolem miliardy, možná přes miliardu eur. Plus všechny ostatní daně. Takže mě to nepřekvapilo, jen nevím, co bych k tomu řekl. Budeme to pozorovat.

Vláda zvažuje různé nástroje, jak vysoké ceny energií řešit. Mluví o dani, o zvláštním úsporném tarifu, o kompenzacích pro firmy… Co byste dělal vy, kdybyste nebyl uhlobaronem, ale seděl ve vládě na postu třeba ministra průmyslu?

Já bych se ještě vrátil k tomu návrhu Pirátů. Ono dodatečné zdaňování neřeší cenu elektřiny pro obyvatelstvo nebo pro firmy.

Jistě, ale předpokládá, že z výnosu té daně by spotřebitelé dostali kompenzace.

Ale on už teď má stát z našeho byznysu i z byznysu ČEZu obrovské příjmy. Přes 50 procent našeho obratu končí v rukou státu přímo. Takže já myslím, že ty peníze stát vybere. To jsou opravdu dvě různé věci. Otázka je způsob, jak se ty peníze budou distribuovat spotřebitelům, kteří jsou nejvíce zasaženi těmi šílenými cenami. Ať už jsou to podniky nebo domácnosti.

Takže co byste navrhoval? Vyrábíte za zlomek toho, za co my elektřinu nakupujeme. Tenhle rozpor začíná vytvářet společenská pnutí, ohrožovat průmysl. Co byste s tím dělal jako politik?

Mně se na to nechce odpovídat, já jsem zúčastněná strana a tohle je opravdu politické téma.

Vy jste hlavně insider, který detailně vidí do tohoto byznysu. Čekala bych, že na problém máte jasný názor.

Já do toho byznysu vidím, říkám vám, jaké máme variabilní výrobní náklady, můžu vám říct i naše fixní náklady. Konečná výrobní cena naší elektřiny není těch 15 haléřů, ještě je k tomu potřeba připočítat fixní náklady. Ale nejsem až takový insider v otázce, jak to politicky řešit. Když budeme mít levicovou vládu, bude to určitě řešit jinak než vláda konzervativní. Já osobně jsem konzervativní člověk, ale nejsem politik a fakt se mi nechce politikům mluvit do řemesla.

Vy jste jedno řešení navrhl přímo vládě. Nabízíte, že byste vaši elektřinu v objemu tří terrawatthodin ročně prodával státu levněji, než za kolik ji obchodníci nakupují pro české spotřebitele na burze. Jak to s vaším návrhem vypadá?

Já přesně nevím. Doufám, že se na něm pracuje, takové jsou naše zprávy z Ministerstva financí. Čekáme na zpětnou vazbu. Jaká bude, nevím. Ale my tu elektřinu nemůžeme prodat někomu, kdo nemá licenci na obchodování s elektřinou. Zaznamenal jsem, že stát zakládá obchodníka na obchodování s elektřinou. Jak je s tím daleko a jak jsou daleko s naší nabídkou, v tuhle chvíli nevím.

Co vás k té nabídce vede, proč byste raději prodávali elektřinu levněji přímo státu než přes burzu? Není hlavním důvodem, že prodej přes burzu má pro vás výraznou nevýhodu?

Je pravda, že kdybychom elektřinu nemuseli prodávat přes burzu, nemuseli bychom tam skládat peníze na margin calls (momentálně extrémně vysoké finanční záruky za budoucí vypořádání sjednaných obchodů – pozn. red.) Na druhou stranu my si umíme poradit, aby prodej nešel přes burzu. Burza není jediná možnost.

V každém případě, jenom pro představu, co pro vás dnes znamenají burzovní záruky, ony margin calls?

V tuhle chvíli máme složeno na burze něco málo pod půl miliardy eur, ale ta částka kolísá. Je běžný denní výkyv třeba o 50 milionů eur podle toho, jak se přestavují denní ceny. Podstata je, že všechny kontrakty, které máte uzavřené na burze, se každý den ocení přesnou závěrečnou cenou burzy. Ten rozdíl v penězích pak vy buď dostanete, nebo musíte poslat. Pohyb těch financí je opravdu obrovský. Co já jsme slyšel, tak v jednu chvíli měl třeba ČEZ tímto způsobem něco přes 100 miliard korun na marginingu, a to už je opravdu i pro ČEZ hodně peněz. Nároky na margining jsou opravdu enormní.

Ale my bychom se té marginingové zátěže zbavili částečně. V Česku se vyrobí ročně okolo 70 TWh elektřiny, asi 12 TWh z toho vyrobíme my, ČEZ něco okolo 50. A celý zbytek trhu, tedy všechny solární, větrné a všechny ostatní elektrárny nepatřící nám nebo ČEZu, vyrobí dohromady sedm až osm TWh. Takže asi tak u jedné čtvrtiny naší produkce bychom se marginingu zbavili, nikoliv celého.

Takže opravdu neobcházíte burzu hlavně z tohoto důvodu?

Hlavní ideou našeho návrhu bylo, že jsme si byli vědomi, jak těžce jsou některé domácnosti zasaženy šílenou cenou elektřiny nebo plynu. Ono to souvisí trochu i s charitou, kterou provozujeme s mou ženou a která pomáhá samoživitelům a samoživitelkám. Velká část naší motivace nebyla komerční.

My neumíme elektřinu distribuovat a neumíme rozpoznat, kdo jsou konkrétně odběratelé, kteří by tu levnější elektřinu potřebovali. Tedy potřebují ji všichni, ale někteří s životní nutností. Tohle jsme nechali na státu. Ten by se pravděpodobně obracel na distribuční společnosti, které dokážou odlišit lidi, již potřebují sociální tarif. My jsme nabídli to, co umíme.

Myslíme si, že pro stát by mohla být obrovská výhoda, když tu bude státní obchodník, my mu můžeme dodat elektřinu bez CO2 povolenky, a když si stát doplní povolenku, tak dohromady ta elektřina bude levnější. Vznikne několikakorunový rozdíl na cenu kilowatthodiny, který pro domácnosti může být rozhodující. Takže naší hlavní motivací bylo myslet na ty opravdu nejpotřebnější domácnosti.

Nabízíte státu tři terrawatthodiny levnější elektřiny ročně. Proč právě tolik? Česká roční spotřeba je přes 70 TWh.

Domácnosti v Česku spotřebují asi 15 TWh ročně. Nabídli jsme tři, tedy skoro 20 procent celkové spotřeby domácností. Myslíme, že by to mohlo být dostatečné.

Říká se, že zároveň s kontraktem byste rádi vyjednali se státem, aby vám zůstaly nadále platné výjimky na emisní limity rtuti a oxidu dusíku na vaše dvě elektrárny. Je to pravda?

Ne, to s tím nesouvisí. My jsme přesvědčeni, a nakonec nám nedávno dal za pravdu Nejvyšší správní soud, že na ty výjimky máme nárok. Slovo výjimka je trochu nešťastně použité. Ve skutečnosti jde o to, že zákonodárce od počátku zamýšlel a v důvodových zprávách vysvětloval, že buď může nastavit mírnější limity a pak nebudou existovat žádné výjimky, nebo že nastaví ty limity složitější a pak dá národním regulátorům právo nastavit konkrétní limity podle každého jednotlivého zdroje.

Elektrárny jsou individuální, každá je úplně jiná. U některých druhů filtrů je nemožné dosáhnout předepisovaných emisních hladin. My jsme hluboce přesvědčeni a doložili jsme to v několikaletém řízení, že ta výjimka je v podstatě nezbytná. Byť se to nešťastně jmenuje výjimka, je to v principu nároková věc. Nakonec stejný postoj zaujal i Nejvyšší správní soud. Já myslím, že ta věc je v principu vyřešená, že tam žádný zásah státu nebude třeba.

Počkáme, jak na vaši nabídku bude Ministerstvo financí reagovat. Nevím, jestli jste váš návrh probírali třeba s kolegy z ČEZu. Ale dá se čekat, že pokud by stát na vaši nabídku kývl, bude podobně postupovat i ČEZ nebo další výrobci?

Já myslím, že ČEZ to má mnohem složitější než my, protože je to takový nešťastný hybrid státního a soukromého vlastnictví. V obchodním zákoníku se píše, že manažeři jsou povinni jednat v nejlepším zájmu společnosti, v nejlepším zájmu akcionářů. Za to ručí vlastním majetkem. Ale naše nabídka je pod tržní cenou. ČEZ nemůže udělat podobnou nabídku jako my, protože by tím zhoršil hospodářské výsledky a poškodil několik desítek tisíc svých akcionářů. Asi by se to líbilo jednomu akcionáři, který má v ČEZu shodou okolností 70 procent – státu. Ale rozhodně by se to nelíbilo desítkám tisíc dalších, mnohdy zahraničních akcionářů, třeba amerických penzijních fondů. Je totiž nějaké charitativní zájmy českých samoživitelů nezajímají. Takže si myslím, že ČEZ to udělat nemůže.

Někteří energetici – například bývalý ředitel ČEZu Jaroslav Míl – přesto doporučují, aby ČEZ uzavřel dlouhodobý kontrakt na prodej své elektřiny státu. Dlouhodobost a jistota do budoucna by měla kompenzovat nižší cenu. Mimochodem vy sám jste aktuálně minoritním akcionářem ČEZu?

Ano.

Kdyby na jednání o takovém kontraktu ČEZu se státem přece jen došlo, protestovali byste vy, čeští minoritní akcionáři?

My určitě ne, bylo by to zvláštní. My důsledně nikdy neuplatňujeme žádná práva, nechodíme na valnou hromadu. Pro nás je akcie ČEZu čistě finanční investice. Už z té podstaty, že na trhu jsou reálně jenom dva velcí výrobci – první ČEZ a druzí my – tak je naprosto nesmyslné, abych někde vykonával hlasovací práva. Myslím, že vám můžu slíbit, že se to nestane.

Pokračování rozhovoru, ve kterém Pavel Tykač mluví o příčinách vysokých cen energií, komentuje evropský trh s emisními povolenkami a uvažuje o efektu protiruských sankcí, vám nabídneme v příštích dnech.