Podnikatel nabízí zaměstnancům z Ukrajiny azyl, poskytl jim i firemní peníze

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

„Snažíme se dostat lidi do práce a taky do Česka. Můžou klidně zůstat v Košicích, blízko domova. Ale můžou i do Liberce. A na tu dobu, než se to tam uklidní, jim udělat azyl v Česku,“ říká Roman Lenner, generální ředitel společnosti Valbek, která vedle Česka a Slovenska podniká také na Ukrajině.

Svým zaměstnancům na Ukrajině dal k dispozici i firemní účet. „Ať mají zdroje. Je mi jedno, jak to dopadne s účetnictvím,“ řekl pro pořad a podcast Agenda Lenner.

Jak invazi Ruska na Ukrajinu vnímáte?

Velmi rozhořčeně. Protože jsem měl tu „šanci“ zažít rok 1968, což je v podstatě to samé, co se děje na Ukrajině. Jsme ve spojení se všemi kolegy jak v Podkarpatí, tak v Kyjevské oblasti.

Pracuje u nás spousta mladých lidí. Pláčou, shání své nejbližší, mají jen kusé zprávy a chtějí vědět, co se děje.

Jsme z toho všichni překvapení, je to smutná záležitost.

Kolik lidí na Ukrajině teď máte?

Asi 15 zaměstnanců. Působíme tam tři až čtyři roky, kdy se nám dva roky nedařilo. A teď jsme se propracovali na poměrně dobrou úroveň. Je o naši práci zájem, je zájem o propojení mezi Českem, Slovenskem a Ukrajinou. Navázali jsme kontakty s univerzitou, s celou technickou úrovní infrastruktury. Máme kontakty i na ministerstvo infrastruktury.

Byznys se nám rozvíjel. Spousta výborných ukrajinských inženýrů pracuje na českých projektech. Takže vzájemná výměna byla na nejvyšší úrovni.

Lidé na Ukrajině pro nás byli vynikajícím jak investičním, tak realizačním týmem, který posune celou naši firmu dopředu. My jsme z toho hodně smutní a vůbec si nedovedu představit, že se Ukrajina dostane pod ruský vliv. To by nebylo dobře.

Co jako ředitel nejvíc řešíte u zaměstnanců? Bezpečí?

Firma v Kyjevě je samozřejmě zavřená. Lidi jsou doma. Jsme v kontaktu. Snaží se dostat z Kyjeva. Jen dostat se autem z Kyjeva trvá čtyři až pět hodin.

Otevřel jsem jim celý firemní účet, je mi jedno, jak to dopadne s účetnictvím. Hlavně ať mají zdroje.

Bankomaty jsou zavřené, platí se jen tzv. naličnymi – tedy hotovostí. Tu ale není kde sebrat.

Včera byla situace velmi panická a nepřehledná. Čekáme nové zprávy, ale ti lidé nevědí, co bude a vše je totálně ochromené. Mají strach o své nejbližší, hlavně rodiče a prarodiče. Takže tu situaci naši pracovníci nemají jednoduchou.

Řešíme, že bychom je stáhli do Česka. Tak uvidíme, jestli ministerstvo vnitra umožní těmto lidem, že by se dočasně vrátili k nám. Samozřejmě tam máme lidi, kteří mají trvalý pobyt v Česku, protože u nás pracovali a byli na stážích. Jsme schopni jim poměrně dobře pomoc, pokud to situace umožní.

Projevil někdo z nich zájem odjet do Česka?

Zatím ne. Zatím vyčkávají, uvidíme, co bude. Ta nabídka je na stole. Myslím si, že máme i finanční zdroje, abychom je sem dostali – dočasně. Protože na Ukrajině mají svoje rodiny. Budeme se snažit se o ně postarat.

Jak s nimi komunikujete, fungují telefony?

Zatím mobily fungují, zatím funguje všechno. Byli jsme ubezpečeni, že ukrajinská vláda dělá vše pro to, aby mobilní telefony, internet a další fungovaly. Takže se snaží, aby nepřišli o tyto základní spojovací prostředky.

Jaké nejdůležitější projekty jste na Ukrajině do invaze měli?

Zatím jich nebylo moc. Byla poptávka pro rekonstrukcích mostů přes velké řeky. Zatím jsme byli spíše v menších tendrech. Celá naše filozofie je, že bychom se věnovali infrastrukturním projektům. Přenosem zkušeností, co se týče silnic, dálnic, mostů a velkých mostů přes Dněpr a velké řeky.

Snažíme se etablovat na trhu. Pracujeme tam asi rok a půl a k těm největším projektům jsme se nedostali, ale věřím tomu, že do jednoho roku budeme součástí projekčních týmů, které by měly naplnit filozofii ministerstva dopravy, že budou hodně investovat do silnic a železnic a jejich rekonstrukcí. Takže ten byznys začíná a rozvíjel se velmi dobře.

Co vás napadá, když slyšíte zprávy o ničení mostů při invazi?

Je to katastrofa. Byli jsme součástí studií v Kyjevě a Charkově a v oblasti těchto velkých objektů (mostů apod. – pozn. red.). Ty objekty nebyly v nejlepším stavu. A pokud nyní přijde vyhození do povětří… Zejména situace v Kyjevě byla kritická. Nevím, jestli i v Kyjevě vyhodili mosty, ale myslím, že pokud k tomu dojde, tak to bude velikánský problém.

Co technika a vybavení, které v zemi máte?

My jsme napojení jako Valbek Ukrajina na naše servery a technologii. To je teď vypnuté. Takže spojení do naší firmy neexistuje, tam nikdo není. Všechny zakázky stojí.

Už jste si to zkoušel vyčíslit, kolik stály první dva dny invaze?

Je to nějakých třeba 300 až 400 tisíc korun. To není nijak fatální v tom celém našem objemu. Fatální je spíš to, že ti lidi tam budou potřebovat nějaké zdroje, protože… bude to trvat dlouho.

Budeme se lidi snažit dostat dál. Budeme pokračovat v českých projektech, ale ty ukrajinské budou stát. Je mi jasné, že teď se nikdo nebude zabývat nějakými projekty a budou se snažit opravit to, co napáchala ta „ruská zvířata“. To bude víc Ukrajinu pálit.

Pokud se Ukrajina udrží a nestane se z toho nějaká sovětská republika, tak té práce tam pro nás bude habaděj – možná až moc. To je blbá práce, raději bychom dělali něco nového, než likvidovali trosky.

Jaký máte krizový plán?

Lidi dostat do práce a do Čech. Můžou klidně zůstat v Košicích, blízko domova. Ale můžou i do Prahy a Liberce. A na tu dobu, než se to tam uklidní, jim udělat azyl v Česku. Na jednu stranu jsou to samí mladí kluci 25 až 30 let a není jim povoleno opustit Ukrajinu a můžou být povolaní do armády. Jsme připraveni se o ně i jejich rodiny postarat.

Ukrajinská ekonomika se teď zastavila. Jaká největší rizika v této souvislosti vidíte pro byznys?

Pokud to nějak skončí, tak Ukrajina musí obnovit své funkce – bezpečnostní, hospodářské, sociální. To budou hlavní témata. Budou muset navázat na to, co vše je rozbité, aby lidé měli kde bydlet.

A pak se starat o další rozvoj. My jsme firma, která se stará o rozvoj – nové silnice, železnice, rekonstrukce. A to si myslím, že bude jednoznačně výrazně pozastavené.

Nejdřív budou likvidovat válečné škody a obnovovat celou raněnou Ukrajinu, kterou budou resuscitovat. Pokud to dopadne tak, jak bych si přál, že ti Rusáci půjdou pryč, tak stejně Ukrajina bude zdevastovaná.