Největší vlastník bytů v zemi navrhuje: Ať vznikne úřad pro neplatiče

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Česká vláda minulý týden zatřásla nájemním trhem. Představila soubor opatření, kterými se chystá regulovat bydlení. Podle návrhu by nově pronajímatelé museli po podpisu dvou nájemních smluv na rok stejnému nájemníkovi nabídnout třetí minimálně na tři roky.

Podle Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) je to způsob, jak v dobách stále nedostupnějšího vlastnického bydlení vylepšit postavení nájmů. Na oplátku MMR vyjednalo s Ministerstvem spravedlnosti regulaci, která má pomoci pronajímatelům. Pomoci má změna v občanském soudním řádu, takzvaný Rozkaz k vyklizení bytu nebo domu. Právě nedostatečná legislativa dnes může proces vystěhování problémového nájemníka prodloužit i na více než rok.

Podle největšího českého pronajímatele, společnosti Heimstaden, má v sobě ale navrhovaný koncept změn trhliny. „Navrhované rozkazní řízení by sice mohlo pomoci, nicméně není použitelné vždy a všude. Pokud problémový nájemník proti rozkazu podá odpor, nastává celý proces znovu, a to i za předpokladu, že skutečně dlužníkem je a skutečně své povinnosti neplní,“ reaguje na návrh ministerstev Jan Rafaj, generální ředitel Heimstadenu.

Vymáhání pohledávky za nezaplacený nájem v době, kdy se nájemník z bytu odmítá vystěhovat, ale podle jeho slov společnost, která v Česku pronajímá několik desítek tisíc bytů, řeší jen v jednotkách procent případů. Přesto jde o nákladný proces.

„Velmi často se v takových případech stává, že se nám nepodaří z nájemníka nezaplacený nájem získat zpět. Zároveň nám rostou náklady na samotný proces vymáhání. Čím složitější situace je, tím více platíme za právní služby a soudy,“ reaguje v pořadu Agenda Rafaj.

Problematika navíc podle něj způsobuje, že hrozba vysokých poplatků děsí pronajímatele. „To nepoznáte podle barvy očí ani podle toho, jak s vámi člověk hovoří. To se ukáže až v samotném nájemním vztahu. To je důvod, proč nájemníkům raději většina pronajímatelů nastavuje kratší nájemní smlouvy, které za sebou řetězí,“ dodává.

Řešení je ale podle Rafaje nasnadě, agendě spojené s bydlením by se měl věnovat speciální úřad. „Podle našeho názoru by bylo nejlepší vysunout celou problematiku neplatičů mimo agendu soudů tak, jak to má celá řada zemí západní Evropy. Jiný úřad by potvrzoval, že nemá nájemník zaplaceno, a vznikl by tak důvod k vystěhování,“ navrhuje v rozhovoru pro SZ Byznys.

Svůj návrh srovnává s konceptem, který aktuálně uplatňuje Finsko. „Zvláštní úřad pro bydlení má pod sebou agendu dávek na bydlení, fondy na výstavbu, strategii bydlení, regulaci a případně právě i vyklízení. Je to profesionální instituce,“ popisuje.

„Představa, že tady zřídíme nějaký úřad, který bude okamžitě fungovat, je ale také lichá. Jednotlivé instituty mohou fungovat i pod zřízením, které máme v Česku dnes. Je ale otázkou, co je více efektivní,“ dodává.

Ještě problematičtější je optikou pronajímatele debata o dlouhodobých smlouvách. V době nevyřešené ochrany pro pronajímatele před problémovými nájemníky je podle Rafaje plán na prodlužování nájemních smluv velkou změnou.

„Kdybychom měli dostatečnou ochranu před neplatiči, tento instrument bychom nemuseli přijímat. Pronajímatel by automaticky měl raději delší nájemní smlouvy. To papírování s tím každý rok spojené není žádná hitparáda. Pokud máte třeba jako my desítky tisíc nájemních vztahů a máte je každý rok obnovovat, je to samo o sobě obrovská administrativa,“ říká šéf Heimstaden.

Důsledkem chystané regulace by podle jeho slov byl mnohem důslednější výběr potenciálních nájemníků. „Jinak se ke změně postaví institucionální pronajímatelé, kteří si ten systém pro výběr nájemníků upraví, ale ti, kteří mají jeden nebo dva investiční byty, budou využívat další prostředky, které se státu možná nebudou líbit,“ dodává.