Moser končí výrobu legendární vázy. Poslední kusy se prodávají za statisíce

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Karlovarská sklárna Moser si v pandemii prošla peklem. Musela propustit třetinu zaměstnanců, zhasnout svou druhou pec, a měsíc dokonce nevyráběla vůbec.

Teď ale přichází obrat. Za leden už má Moser, který se specializuje na luxusní skleněné sety, o třetinu víc zakázek než v době před pandemií, daří se mu v zahraničí a díky sociálním sítím pronikl také na nové trhy.

Nabírá nové zaměstnance a chystá se na zapálení své třetí pece. „Je to hodně náročné. Myslím si, že by se to mohlo povést v druhé polovině roku. Když pec vyhasne, musí se v podstatě celá přestavět,“ říká pro Agendu SZ Byznys spolumajitelka firmy Kateřina Zapletalová.

Ztrátu z minulých let bude ale firma dohánět ještě nějaký čas. I loňský rok, kdy se trend začal obracet, totiž skončila s minusem desítek milionů korun. Firmě navíc výrazně vyrostly náklady, a tak musela zhruba o dvacet procent zdražit své výrobky.

V Moseru zároveň končí jedna etapa, do důchodu totiž odchází sklář Zdeněk Drobný – jediný člověk, který dokáže vyfouknout ikonickou vázu Hruška, jejíž výroba tak s jeho odchodem skončí. K dispozici zbývá posledních pár kusů a jejich cena se vyšplhala na 300 tisíc korun. Ještě před pěti lety se přitom tato váza prodávala za 50 tisíc.

Když jsme spolu mluvili naposledy, zhasínali jste druhou pec a propouštěli třetinu zaměstnanců. Jak se Moseru daří dnes?

Je to mnohem optimističtější a musím říct, že jsme ve vzrušujícím období. Děje se mnoho věcí, které jdou tím správným směrem. Před šesti měsíci jsme zapálili druhou ze tří pecí a teď jsme v procesu přípravy třetí pece, kterou chceme zapálit brzy.

Jak náročné je vlastně zapálit sklářskou pec?

Je to hodně náročné, v řádu několika měsíců. Myslím si, že by se to mohlo povést v druhé polovině roku.

Proč je to tak komplikované?

Když pec vyhasne, musí se v podstatě celá přestavět. Nakoupit materiál, musí se zapojit specializované firmy, které mají nějaké dodací lhůty. Sklářské pece a pánve vyrábí jen jedna až dvě firmy na světě.

Stačí vám ti zaměstnanci, kteří „zbyli“, nebo opět nabíráte?

Zaměstnance jsme nabrali a vrací se nám zpět ti, kteří v době covidové odešli . A hledáme další.

Kolik lidí nyní máte a kolik potřebujete?

Teď máme 220 zaměstnanců, a když zapálíme třetí pec, budeme potřebovat desítky dalších.

Kdy, nebo s čím vlastně přišlo to oživení?

Řekla bych, že se zúročilo to, co jsme v posledních dvou letech dělali. Sice jsme museli hodně šetřit, na druhou stranu to bylo klidnější období v tom, že jsme mohli podpořit digitalizaci, online prodej a sociální sítě.

Prodej funguje přes sociální sítě?

Ano. Některé regiony – třeba Střední východ – jsou na sociálních sítích velice dobré a přes sociální sítě se prodává opravdu dobře.

Instagram je takovým tahákem na naše webové stránky a e-shop. V on-line prostředí jsme zpřístupnili i konfigurátor „My Moser“. Zákazník si z určitého portfolia může vybrat výrobek, personalizovat si ho, změnit barvu, přidat tam třeba rytinu.

Jsou tedy výrobky na míru to, co teď Moser táhne?

Konfigurátor je velice zajímavý – je to taková hračka, kde si každý může vyzkoušet, jaké je to, být designérem. Je ale pravda, že potom zákazníci sáhnou po těch klasických výrobcích, které jsou pro ně srozumitelnější. Ne každý má tu schopnost a představivost být designérem.

Jak tedy dopadl loňský rok?

Nedařilo se nám vymanit se ještě ze ztráty. Naštěstí jsme změnili trend. První měsíc letošního roku jsme viděli masivní nárůst zakázek. Jsme zhruba 30 procent nad úrovní roku 2019 – tedy doby před covidem.

A čísla za loňský rok?

Nemáme to ještě celé uzavřené. Ale skončili jsme zhruba na 210 milionech tržeb a ztráta v řádech desítek milionů.

Letos už budete ziskoví?

Ziskoví nebudeme. Musíme samozřejmě zazáplatovat ztrátu z minulých let. Ten trend je ale velice pozitivní a je to optimistické.

Zakázky jsou zejména ze zahraničí?

Ano. Tím, že jsme v době covidové přišli o turisty a tržby z našich kamenných prodejen, které nám dělaly padesát procent, tak jsme se museli aktivněji přeorientovat na zahraniční trhy a posílili jsme exportní oddělení. Jsme hodně aktivní na trzích v USA , kde je největší růst. Pak východní Asie, Čína, Tchaj-wan a Střední východ.

E-shop se na tržbách podílí jak?

Je stále poměrně nový, je to asi 15 procent.

Daří se vám v pandemii přidávat i nové země?

Naštěstí si lidé zvykli na elektronickou komunikaci. Nejenom že udržujeme kontakty s osvědčenými partnery, ale vyhledáváme i nové. Nové trhy jsou ve Střední Asii. Tádžikistán, Turkmenistán a podobně. Odtud máme zajímavé zakázky. Největší aktivita je ale v USA.

Vy jste byli poměrně silní v Rusku. Změnilo se to po událostech posledních měsíců?

Rusko je kvůli geopolitické situaci problematické. I my sami jsme opatrní. Nevíme, jak zareagují banky, jak to bude se zahraničním platebním stykem. Rusko má stále mnoho příznivců Moseru, bohužel ale ten trh trošku stagnuje a nebudeme se na něj zaměřovat. Vnímáme to jako teritorium, které je nepředvídatelné, a tak do toho raději nejdeme.

Znamená to, že jste opustili své pozice? Nebo jak tam teď fungujete?

Stále fungujeme s těmi partnery, které máme, kteří jsou solidní a mají kamenné obchody – v Moskvě a Sankt Petěrburgu. Třeba jsme ale museli změnit systém plateb a pracujeme pouze na předplatby a platby dopředu.

Objemy zboží, které směřuje do Ruska, jsou tedy stejné?

Je to podobné. Neroste to.

Vaše pece jsou vytápěny plynem – jak moc vám zdražily náklady na energie?

Porovnávali jsme letošní leden s lednem loňského roku, kdy jsme ale měli o pec méně. Tehdy ty náklady byly 800 tisíc. Letos už to bylo přes tři miliony korun. Je to masivní nárůst.

Promítlo se to do cen výrobků? A o kolik procent?

Ano. Naše výrobky nikdy nezdražujeme plošně. Cenová politika závisí na tom, jak komplikovaná je výroba. Přidaná hodnota v mistrovské práci a v řemesle je obrovská. Samozřejmě se to ale promítá.

V průměru je tedy nárůst letošních cen proti loňsku kde?

Určitě jsou to desítky procent. Tak dvacet procent.

Vám teď odchází do důchodu sklář Zdeněk Drobný – jediný sklář, který umí vyfouknout vázu s názvem Hruška. Jak velká je to ztráta?

Se Zdeňkem Drobným končí příběh vázy Hruška. Byla vyvíjena designérem Lukášem Jabůrkem ve spolupráci se Zdeňkem Drobným, kterému byla šitá na míru. Skutečně je to jen on, kdo vázu umí. To je to mistrovství, které má a které s ním odchází.

Zvyšuje se teď poptávka po této váze a roste její cena, když už nebude?

Velmi. Nás to těší a rozhodli jsme se, že vázu necháme jen na českém trhu pro české zákazníky. Je ve třech barevných kombinacích. Od každé barevné kombinace máme jednotky kusů. V současné době je její cena tři sta tisíc. Zvedla se násobně – jsou to unikáty, které končí. V době, kdy jsme vstupovali do sklárny, stála padesát tisíc.

To to opravdu nikdo jiný vyrobit nedokáže?

Je to stejné, jako bychom se ptali, proč Michelangelo nenaučil některého ze svých žáků tesat tak krásné sochy, jako tesal on. To je umělecké řemeslo. Právě proto jsou naši skláři mistři. Jsou schopní dělat věci, které jiní nedokážou.