Platit více za jistič, méně za spotřebu. Vrací se nápad, který smetli chataři

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Chtít víc peněz za jistič, který už jednou stojí, může na první pohled vypadat jako zlomyslnost. Zvlášť pro příležitostné uživatele s malým a nárazovým odběrem, kterým vyhovují dnešní síťové platby odvozené hlavně od spotřebovaných kilowatthodin.

Nápad na úpravu tarifní struktury se ale vrací. Správcům sítě dává ekonomický smysl zpoplatnit spíš samotné připojení než odběr a podobně situaci hodnotí také Energetický regulační úřad (ERÚ), kam distribuční poplatky spadají.

Reformní pokusy už tu byly i v minulosti, vždy ale zkrachovaly na malé vůli politiků postavit se za něco, co v konečném důsledku může popudit chataře a chalupáře. Nový šéf ERÚ Jan Šefránek se k přepracování tarifů přihlásil hned dva měsíce po svém nástupu do funkce.

Poprvé tak učinil na tiskové konferenci před dvěma týdny, byť ne z vlastní vůle, ale až na dotazy novinářů. Podle něj nejde o nic, co by se mělo předělávat v nejbližší době, ale z kontextu je patrné, že na změnách se pracuje a čeká se na politicky vhodný okamžik. V pořadu Agenda Šefránek vysvětluje, proč má větší platba za jistič logiku a jak nápad opatrně oprášit.

„Očekáváme, že to bude v první fázi dobrovolné,“ přibližuje v rozhovoru šéf ERÚ – s tím, že na úpravách se ale bude ještě pracovat a že domácnostem nic nového nehrozí přinejmenším do roku 2027, kdy naběhne už schválená úprava tarifů pro podniky.

Větší platba za jistič se naposledy probírala před devíti lety, kdy ERÚ vedla zatím nejdéle sloužící šéfka Alena Vitásková. Úřad nové tarify rozepsal a vyhlásil, pak je ale sám stáhl, když se proti nim postavil tehdejší premiér Bohuslav Sobotka s tím, že poškozují domácnosti s nízkou spotřebou a snižují motivaci šetřit.

Úřad se pak k reformním vizím ještě několikrát vrátil, naposledy sondoval terén u Fialovy vlády, a to za minulého vedení před nástupem Šefránka. Výsledkem ale byl jen křehký kompromis spočívají v odsunu změn pro podniky na rok 2027 a v utlumení jakýchkoli zásahů, které by se v době energetické krize dotkly řadových zákazníků.

Úvahy o větším zpoplatnění jističů se týkají jen jedné části faktur, a to plateb za distribuční služby. V nich jde zjednodušeně řečeno o to, že se někdo stará o síť, přivádí dráty k odběrnému místu a garantuje přívod proudu v nasmlouvaném množství. Jde o práci tří distribučních firem ČEZ, EG.D a PRE, které fungují jako lokální monopoly, hlídané Energetickým regulačním úřadem.

Odběratelé jim platí menší fixní poplatek a k tomu pohyblivou platbu podle odebraného množství elektřiny. Fixní poplatek se v naprosté většině případů vejde do nízkých stovek korun měsíčně, u nejčastější sazby D02d s nejslabšími jističi je u všech tří distributorů těsně pod sto korunami. Chalupářský tarif D61d se silnějšími jističi 3×25 ampér vyjde v základu na 250 korun.

V celkových platbách jde tedy zpravidla jen o malou položku, což ale distributorům dlouhodobě nevyhovuje. Jejich hlavní starostí jsou totiž režijní náklady za to, že musejí pečovat o samotné připojení odběrného místa a rezervovat domluvenou kapacitu 365 dnů v roce – bez ohledu na to, kolik zákazník skutečně odebírá.

I když chatařům a chalupářům může přesun plateb z kilowatthodin na jistič přijít nespravedlivý, podle Šefránka má změna logiku, podobně jako když mobilní operátoři účtují lidem paušál a ne poplatek za každou provolanou minutu. Trh je k tomu dotlačil, protože režijní náklady na správu sítě jsou to hlavní, co operátory zajímá – bez ohledu na to, jak moc kdo volá.

U podnikových odběratelů elektřiny už se tuto logiku povedlo promítnout do budoucí tarifní struktury 2027. Na tu už existuje vyhláška a její princip je takový, že si polepší podniky se stálým odběrem. Naopak nárazoví zákazníci, jako jsou třeba skiareály, budou muset zaplatit víc za to, že si na celý rok rezervují velký příkon, ale využívají ho jen někdy.

Na tuzemskou síť jsou kladeny čím dál větší nároky. Pokud někteří velcí firemní zákazníci blokují kapacitu zbytečně, mohli by ji pod tlakem vyššího fixního poplatku uvolnit a distributorům ulevit. Podle Šefránka má úřad spočítáno, že by takto šlo ušetřit investice za tři miliardy korun.

Reforma u domácností má mít podobný smysl. Česko je podle šéfa ERÚ v požadavcích na fixní platby velmi benevolentní, naopak třeba v Holandsku je síťový poplatek ze sta procent fixní za jistič, bez ohledu na spotřebu. Zároveň je v Česku více než jinde zvykem rezervovat si do domu velký příkon „pro všechny případy“, jako je třeba cirkulárka na chatě, i když ji nakonec uživatel vlastně nikdy nezapne.

„Před lety jsme se bavili o chatařích a chalupářích, kteří si o víkendech pilně řezali dřevo cirkulárkou. Dnes už jde o chataře, kteří chtějí sdílet energii z fotovoltaických panelů do svých městských bytů,“ říká k důvodům, proč tarify předělat, bývalý člen Rady ERÚ Rostislav Krejcar, v současnosti vědecký pracovník ČVUT-FEL a člen dozorčí rady společnosti ČEPS

Pro úpravu tarifů prý nebyla v minulé Radě ERÚ dostatečná vůle, ale principiálně Krejcar s Šefránkem souhlasí. „Zjednodušeně řečeno, náklady na distribuci rostou, zejména na rezervaci kapacity. Takže kdo bude optimalizovat rezervaci kapacity a například sníží hodnotu jističe, protože mu nižší hodnota bude stačit, tak nemusí tolik platit,“ říká Krejcar k tomu, jak by změny měly podle něj vypadat.

„Změny na hladině nízkého napětí teprve budeme oznamovat. Takže v tuhle chvíli je úplně předčasné říkat detaily,“ uklidňuje Šefránek odběratele z řad domácností, když zdůrazňuje, že celé téma se bude ještě dlouho řešit a nejspíš se potáhne celou nadcházející pětiletku 2026–2030, na kterou ERÚ minulý měsíc vyhlásil dlouhodobý plán.

Podle něj se mají distribuční poplatky postupně zvedat o inflaci nebo mírně nad ni. Povolené výnosy regulovaných firem – tedy distributorů elektřiny a plynu včetně správců páteřních sítí ČEPS a NET4GAS – mají do roku 2030 vzrůst proti dnešku o čtvrtinu na 118 miliard korun.

Při rovnoměrném rozpočítání do pěti let to vychází na pět skoků vzhůru o pět miliard. Vzestup souvisí s novými nároky na modernizaci a posilování sítí, a to jednak kvůli připojování nových menších zdrojů, ale i kvůli nejrůznějším vymoženostem na straně spotřeby, jako jsou chytrá měření nebo komunitní sdílení.

ERÚ by měl fungovat nezávisle na politických tlacích. Tarify teoreticky spadají plně do jeho kompetence, podobně jako když třeba Česká národní banka vyhlašuje úrokové sazby. Běžnou praxí ale je, že ERÚ velká rozhodnutí s politiky konzultuje –mimo jiné proto, že na rozdíl třeba právě od ČNB je Rada ERÚ jmenována a odvolávána vládou.

Šefránkova představa je, že chce dlouho odkládanou změnu zprůchodnit již zmiňovanou dobrovolností. Na tarify s větší fixní složkou by v takovém modelu mohli nejdřív přejít ti, kterým se to hodí, protože budou zároveň využívat nových služeb, jako je akumulace, sdílení či flexibilita. „Pro ně právě bude tarifní struktura připravená,“ přibližuje svou vizi Šefránek.

K zahájení první fáze dobrovolných přechodů by podle něj mělo dojít „v téhle regulační periodě“, tedy do roku 2030. Jak bude vypadat fáze dvě a zda dobrovolnost zůstane i pak, zatím vůbec není jasné. Koneckonců jisté není ani spuštění fáze jedna, pokud na podzim po volbách nastoupí k moci taková vláda, která nebude reformu podporovat.

„Diskuzi nad tématem změny tarifní struktury vítáme, protože je nutná,“ říká k prvnímu výkopu nového vedení ERÚ Pavel Čada, místopředseda představenstva EG.D, což je distributor na jihu Čech a Moravy pod křídly koncernu E.ON.

I Čada naznačuje, že by bylo dobré diskuzi vést fakticky a vyhnout se politickým zkratkám: „Měla by se vést nad jasnými daty a věcně, aby odrážela vývoj energetiky a tarify odpovídaly potřebám a fungování trhu. Důležité jsou pro nás rozvoj sítě a dlouhodobá udržitelnost.“

Podobně mluví ČEZ, který spravuje distribuční sítě na většině území republiky. Podle mluvčího skupiny Ladislava Kříže je dnes k síti připojeno 214 tisíc větších či menších výrobních zdrojů, čtyřikrát více než před třemi lety. A další nároky na síť přibývají na straně spotřebitelů.

„Celá energetika se mění. V sítích posilují chytré prvky, automatizace, dálkové řízení, u zákazníků se začínají instalovat chytré elektroměry. Novým fenoménem je také sdílení elektřiny a energetické komunity, což je opět iniciativa, kterou chtějí samotní zákazníci,“ vyjmenovává Kříž důvody, proč firmy jako ČEZ a EG.D chtějí na sítě víc peněz a proč je fér znovu se bavit o jejich rozpočítání mezi zákazníky.

Tarifní struktura z minulého století podle Kříže „neodpovídá současné době ani moderní energetice“. I podle něj ale platí, že ERÚ bude muset chytře taktizovat: „Nová tarifní struktura je nutností, abychom i zvýšili efektivitu distribučních sítí bez nutnosti dalších investic. Bude třeba postupovat po krocích, ne revolučně, tak je třeba začít co nejdříve.“

Na celý rozhovor se můžete podívat v úvodním videu.