Michl z ČNB: Na inflaci padnou úspory, musíme si klausovsky utáhnout opasky

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

„Je to velmi nepříjemné, řada Čechů bude méně utrácet, padnou na to úspory, mám pro Čechy jen jednu dobrou zprávu – druhá polovina roku by měla být lepší,“ komentoval současný růst cen člen bankovní rady Aleš Michl.

Za polovinu současné inflace mohou krátkodobé vlivy, především ceny energií, které podle Michla centrální bankéři neovlivní a které mohou vymizet, pokud se situace uklidní – například i situace na Ukrajině. Pak jsou tam dlouhodobé příčiny, do kterých ČNB zasáhnout může například vyššími úroky. A svou roli hraje také politika vlády a snižování zadlužení.

Česká národní banka na inflaci reagovala zvyšováním úrokových sazeb, aktuálně má nejvyšší základní úrokovou sazbu za 20 let. Podle ekonoma Jana Švejnara měla ČNB se zvyšováním základní úrokové sazby počkat, tak jako vyčkávají jiné centrální banky. Americký Fed čeká zvýšení sazeb pravděpodobně na jaře, ECB ho zatím nesignalizuje, i když už její šéfka Christine Lagardeová neříká, že letos ke zvýšení nedojde.

Michl spolu s dalším členem bankovní rady Oldřichem Dědkem zastávají velmi podobnou linii, zatímco zbývající pětice chce proti inflaci vystoupit razantněji.

„My nejsme rebelové, naše ekonomické vzdělání nám říká ‚nedupejme tolik na brzdu‘. Ekonomika není jo-jo. Během covidu se ekonomice pomáhalo horem dolem a teď se zase razantně utahuje a škrtí. Nemám rád, když se tak drsně sazby zvyšují. Já bych je jenom tak rychle nezvyšoval.“

Polsko nebo Maďarsko reagovaly na inflaci snížením DPH a zastropovaly ceny některých produktů. Turecko kvůli vysoké inflaci výrazně snižuje DPH u základních potravin. Podle Michla to cesta není. „Nikomu bych nepomáhal, musíme se držet pana Rašína a jeho ‚pracovat a šetřit‘. Inflace se musí Českem přelít, ve světě je to úplně to samé,“ říká Michl.

Říkáte, že druhá polovina roku bude lepší, nemůžou tam zahrát nějaké další faktory typu konflikt na Ukrajině? Platí pořád, že bude inflace klesat až na dvě procenta?

Inflace má v sobě krátkodobou a dlouhodobou složku. Ta krátkodobá je, že zdražily energie. Třeba plyn během ledna plus 70 procent. Benzin, nafta, všechno, co se týká bydlení, zdražilo, a to je polovina z těch 9,9 procenta. Tato krátkodobá složka může podle mě vymizet, pokud se uklidní situace, konflikt na Ukrajině, zlevní ceny surovin. Tuto složku bohužel vůbec neovlivníme, ta je dána čistě světovými cenami na burzách. A pak máme složku dlouhodobou a tu ovlivnit můžeme. Tam je důležité postupně krok za krokem snižovat deficit státního rozpočtu, krotit množství peněz v oběhu, drsněji úvěrovat, to znamená přísněji úvěrovat. My jsme zpřísnili podmínky pro hypotéky, pro lidi, takže postupně krotit množství peněz v oběhu.

Mimochodem lednová míra, to je to, s čím jste zhruba počítali?

Před rokem to nečekal vůbec nikdo. Přes měsícem, kdybychom tady byli, tak bych vám řekl, že bude inflace kolem 10 procent.

A včera?

Včera asi taky. Ale měsíc předem to zase tak není zázračná predikce. Důležité je očekávat, co se stane za rok, za dva roky. A to, jak zdražily energie všude ve světě, to nečekal vůbec nikdo.

Vidíme, že třeba Polsko nebo Maďarsko už snižovaly DPH nebo zastropovávaly ceny, ostatně i třeba Turecko oznámilo snížení DPH kvůli právě vysoké inflaci u základních potravin, byla by třeba i tohle česká cesta, byla by to cesta pro Čechy, jak jim teď usnadnit to neustálé zdražování?

Budete mě nesnášet, nebo všichni posluchači mě budou asi nesnášet, ale já bych nikomu nepomáhal. Držel bych se tady pana Rašína, který říkal: pracovat a šetřit. Takže žádná úleva, prostě tahle inflace se musí Českem přelít. Ve světě je to úplně to samé, my máme největší inflaci od roku 1998, v Americe opět největší inflace od roku 1982, Německo největší inflace od roku 1992, když to srovnáme ve stejné metodice, tak máme podobnou inflaci jako na Slovensku. Ve stejné metodice, když se odečtou ceny nemovitostí, tak máme inflaci asi 8,8 procenta a na Slovensku vyšla meziročně 8,4 procenta.

Vy byste nikomu nepomáhal. Neříká se vám to trošku jinak s vaším platem, říkáte to někomu, kdo bere třeba průměrný plat nebo ani to ne.

Říká se mi to strašně dobře s mým platem, souhlasím, máte pravdu. Ale pokud mně jde o celé Česko, abychom tu inflaci zkrotili, tak já nepomůžu s tou krátkodobou složkou, to jsou ty ceny energií, ale mohu pomoci dlouhodobě. A třeba mzdová zdrženlivost nebo snižování zadlužení je prostě cesta, jak zkrotit inflaci. Souhlasím, že se mi to říká daleko lépe, když mám velký plat.

Když jsme u toho, tak ČNB brojí proti inflaci, sama si ale rekordně zvedá mzdy, loni skoro o šest procent, letos to bude asi o 10 nebo víc než o deset. Je to správně, když většina obyvatel Česka si letos reálně pohorší?

Není to správně, rozhodně ne. Vypadáme strašně, je to společensky absolutně nezodpovědné a to, co je potřeba s tím udělat, ještě můžeme změnit. My máme vlastně několik stupňů v ČNB, máme bankovní radu, my jako bankovní rada jsme si zmrazili platy, ale samozřejmě, uznávám, že je máme vysoké, že se nám to dělá daleko lépe než běžným lidem. Pak máme platy manažerů, ty jsem chtěl zmrazit také, ale to mi neprošlo, my rozhodujeme většinově, je důležité najít konsenzus v rámci bankovní rady. A pak ohledně platů zaměstnanců, u kterých jste vy říkala, že hrozí zvýšení mezd až o deset procent, tak bych prostě byl daleko přísnější. Budeme o tom dál jednat s odbory, máme také odbory v ČNB, je to naše interní věc, a myslím si, že se s tím nějak vypořádáme a že ten nárůst platů nebude zase takový. Takhle si zvyšovat platy by bylo společensky strašně nezodpovědné.

Do jaké míry má vůbec centrální banka momentálně vliv na inflaci, když do velké míry, nebo část z ní je importovaná?

Zhruba tak polovina je výrazně importovaná, to jsou ty energie, ale pak ceny v restauracích jsou také ovlivněné od toho, jak zdražily energie nebo elektřina. Takže ten vliv je krátkodobě velmi malý, ale dlouhodobě je podstatný k tomu, abychom motivovali lidi k tomu spořit, aby se méně zadlužovali, abychom jednali i s vládou, aby se postupně snižovalo zadlužení Česka. Takže pracovat a šetřit je to nejdůležitější k tomu, aby ta inflace byla zase zpátky.

Právě po těch zásazích centrální banky máme teď nejvyšší základní úrokovou sazbu za 20 let. Banky a stavební spořitelny už oznámily, že poskytly v lednu hypoteční úvěry se čtvrtinovým poklesem oproti prosinci, alespoň podle České bankovní asociace, budou mít běžní lidé po těch zásazích ještě na hypotéky?

Pro někoho bude méně dostupná hypotéka, ale alternativa k tomu je jít do nájmu. Zase se mi to velmi dobře říká, ale to klíčové je, že si musíme odvyknout, že máme nějakou nárokovou ekonomiku, kdy každý má právo na byt, na úvěr, na všechno… Je potřeba být trošku přísný a držet se nějakých pravidel. Když ta pravidla nebudeme držet, když na sebe nebudeme přísní, tak potom tu inflaci nemůžeme zkrotit.

Víte, já se právě spíš ptám na to, jestli tuhle situaci neodnesou jenom běžní lidé a domácnosti.

Inflace nebo zpřísnění hypoték dopadne určitě na běžné lidi. Mým cílem je zastavit inflaci, jsem za to placený. Když se podíváte za posledních dvacet let, vystřídaly se všechny bankovní rady a za posledních 20 let je průměrná inflace v Česku 2,2 procenta. Náš cíl jsou dvě procenta. Takže inflace někdy strašně moc vystřelí a někdy je zase menší než dvě procenta – a je důležité, abychom se vrátili k tomu, co tady dvacet let budujeme, což je nízkoinflační ekonomika. A když teď vidím, že inflace vystřelila všude, tak jsou to drsná opatření, mě to strašně mrzí, ale děláme všechno pro to, aby ta inflace byla zpátky na dvou procentech.

Podle ekonoma Jana Švejnara, řekl to právě v rozhovoru pro SZ Byznys, měla ČNB ještě vyčkat, tak jako to podle něj dělají třeba americký Fed nebo ECB. Podle něj bylo zvyšování úroků ČNB nepřiměřené, příliš rychlé a příliš velké.

Nás je sedm v bankovní radě a většina rozhoduje.

Vy jste v té menšině.

Ano, já jsem s profesorem ekonomie Oldřichem Dědkem v menšině.

To je známo, vy jste takzvaní rebelové a jdete jaksi proti názorovému proudu. Ale jako celek jste v ČNB úroky zvyšovali.

My nejsme rebelové, my máme prostě ekonomické vzdělání, a to nám říká: nedupejme tak moc na brzdy. Ekonomika není prostě hop nebo trop, není jako jo-jo. Nejdříve jí během pandemie covidu strašně pomáháte, všichni se mohli přetrhnout. Najednou zase začne inflace, tak dupete na brzdu a začnete ji strašně moc škrtit. Takže bych byl pro dlouhodobější kroky, nemám rád, když se razantně, drsně zvyšují několikrát za sebou úrokové sazby. Já bych je tak drsně nezvyšoval. Třeba by už teď byly vyšší, kdybychom to s panem Oldřichem Dědkem rozhodovali, netuším, ale nebyly by tak drasticky nahoře.

Když byste je tedy nezvyšoval tak zásadně, to znamená, že vás netrápí skokově rostoucí inflace?

Právě, že trápí. Tu krátkodobou složku sazbami vůbec neovlivním, nemám šanci, naopak spíš rozkolísám kurz koruny. Na té dlouhodobé složce je potřeba pracovat dlouhodobě. Když uvidím, že ekonomika roste o tři až čtyři procenta, vláda má pod kontrolou zadlužení, tak pak si myslím, že je postupně třeba zvyšovat úrokové sazby a říkat lidem: Spořte. Ale nedělat to skokově, to je můj problém, co s tím mám.

Takže spíš jste na straně třeba šéfky ECB Christine Lagardeové, která říká, že teď by to zvyšování úrokových sazeb spíš přibrzdilo ekonomiku, spíš by to právě sešláplo tu brzdu, že teď to nemá v této roztočené inflaci cenu?

Mně se spíš líbí přístup Fedu, mám rád kolegu Jamese Bullarda, který říká: Od března je třeba trochu zvýšit úrokové sazby. Líbí se mi spíš ta Amerika, signalizovat zvýšení úrokových sazeb, postupně, krok za krokem. Já teď neovlivním tu krátkodobou inflaci, ale také je důležité, co bude za rok, za dva, za tři, ona může také rychle spadnout a můžeme mít opačný problém. Všimněte si, v roce 2013 tady všichni řešili, že je inflace malá, tak se udělala devalvace koruny, oslabila se koruna. Tehdy byla snaha inflaci zvýšit, teď je zase snaha ji snížit. Tak možná lepší taková politika něco mezi tím, opatrná.

Kde nás zhruba za dva, za tři roky vidíte? Myslíte si, že se bude opakovat historie?

Doufám, že ne. Nedovedu si představit, že bych hlasoval pro nějakou devalvaci koruny. Ale myslím, že se inflace sníží, pokud půjdeme cestou menšího zadlužení, pokud si doopravdy trošku klausovsky „utáhneme opasky“ a doopravdy budeme mzdově zdrženliví – a samozřejmě bychom my v ČNB měli jít příkladem. Jsem optimista, že ta inflace bude ke konci letošního roku, nebo ve druhé polovině roku výrazně lepší a že příští rok bude dobrý.

Záleží však, jestli se toho někteří podnikatelé dožijí. Co byste v této situaci vzkázal majiteli podniku, který má drahé energie, kterému jste do toho vaším zásahem zdražili úvěry a ještě na něho z druhé strany tlačí zaměstnanci, kteří kvůli inflaci chtějí přidat?

Ta situace není jednoduchá, proto bych třeba provozní úvěry nestlačoval tolik. Máte pravdu, naprosto to podporuji – a ta situace není vůbec lehká. Neexistuje univerzální rada. Pracovat, šetřit, mít skvělý výrobek. Ale samozřejmě, když jezdím do podniků, když jim toto řeknu, tak všichni řeknou, že to jsou obecné názory.

Měla být centrální banka zdrženlivější, jak tvrdí Jan Švejnar?

Nevím, jak to pan profesor Švejnar přesně tvrdí, já říkám – opatrnější způsob typu americké centrální banky by byl teď lepší, ale to teď není podstatné. Podstatné je, co rozhodla většina bankovní rady, ta tvrdě dupla na brzdu a zvýšila drasticky úrokové sazby.

Přijde ještě další zásah?

Netuším. To je všechno o tom mozku těch pěti bankéřů a já to moc nechápu.

Loni na začátku roku jste mi v rozhovoru pro SZ Byznys říkal o obavách z dluhové pasti lidí i státu, do jaké míry se ty vaše obavy potvrdily?

Tak dobrá zpráva je, že zadlužení Česka je zhruba tak 42 nebo 43 procent HDP a to je pod úrovní roku 2013. Čtyři roky před covidem jsme měli přebytky v rozpočtech, ve veřejných rozpočtech, snižovali jsme dluh, pak ten dluh výrazně narostl, ale nenarostl tolik jako ve 2013. Podle mě je to dobrá zpráva. Pokud vydrží ekonomický růst, a pokud se budeme dál financovat zhruba kolem dvou procent, naše průměrná sazba na všechny dluhopisy jsou v průměru dvě procenta, pokud náš ekonomický růst bude třeba čtyři procenta – tedy zhruba dvakrát větší, než za co se financujeme, tak máme podle mě velmi dobrou pozici k tomu, abychom zkrotili zadlužení, abychom stabilizovali zadlužení a vyslali finančním trhům i lidem zprávu, že stát o sebe dbá.

Možná ta horší zpráva už je, že firmy a domácnosti se loni zadlužovaly nejrychleji za posledních deset let, tedy podle dnešní zprávy Czech Credit Bureau.

Asi prostě využily nízké úrokové sazby nebo potřebovaly peníze. Ta doba byla šílená, všichni si to umíme představit. Proto vlastně nevyčítám státu, že ten dluh vzrostl, byl jsem ten první, který na začátku covid krize říkal: Musíme dál investovat, musíme stavět, nesmíme zastavit žádný projekt, ať to stojí, co to stojí, prostě musíme pokračovat. Ale teď je to období, kdy se ekonomika otočila, my jsme tady spolu v červenci 2021 seděli a říkali jsme, že ekonomika vystřelí nejvíc v historii. A ona doopravdy nejvíc vystřelila. A když ten růst přišel, tak je potřeba udělat to B, a to B je zase ty deficity postupně krok za krokem vyrovnávat. A to samé mají dělat i lidé se svojí peněženkou.

Čeho se bojíte letos nejvíc?

Inflace, určitě, číslo jedna. Inflace, takže proto snižování dluhů, mzdová zdrženlivost, to jsou klíčové pojmy pro mě.