Když vláda zastropovala ceny, lidé začali hned utrácet, říká investor

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Český stát chce investovat do start-upů a poslat jim 850 milionů korun. „Nesmysl,“ hodnotí projekt Ondřej Fryc, šéf investičního fondu Reflex Capital, který investuje právě převážně do start-upů – například do úspěšných Productboard nebo Shopsys.

Podle Fryce není správně, aby začínající firmy, které neprošly sítem trhu, dostaly peníze od státu. „Nás investorů jsou tu mraky, věříme si, že to posouzení trhu, který podnik uspěje a který ne, dokážeme udělat lépe než stát. Jestliže start-upy nedostaly peníze od investorů, kteří tu jsou, pravděpodobně to nejsou tak kvalitní projekty,“ dodává.

Současný propad hodnoty technologických firem přitom Fryc nevidí nijak tragicky. Podle něj se jen situace vrací do normálu.

„Ty valuace byly obrovsky přefouknuté. Současný propad je v návaznosti na to, jak moc to bylo vyhnané za covidu. Nedávalo smysl, aby firma, která nevydělávala, měla valuaci stokrát obrat. Lidé nevěděli, za co utrácet, tak dávali peníze do burzy a technologické společnosti jsou společnosti, které jsou hodně vidět. Když lidé moc nerozumí investování, investují do toho, co znají, a už nekoukají na standardní ukazatele návratnosti. Teď, když lidé peníze z burzy stahují, se to více obrací do fundamentálního investování než do toho sentimentálního,“ dodává.

Ondřeje Fryce časopis Forbes zařadil na 91. místo v žebříčku nejbohatších Čechů, zejména díky prodeji Mall.cz, který v roce 2000 založil a který byl následně jihoafrickou skupinou Naspers oceněn na 300 milionů dolarů. Právě pro e-shopy je však podle Fryce letošní rok velmi těžký a rozhodovat bude to, zda udrží cash flow.

S tím, co se dnes v e-commerce děje, chtěl byste dnes stále vlastnit Mall.cz?

Tato otázka má několik rovin. Když jsme Mall zakládali, bylo nás pár, byli jsme parta a já si to užíval. Vlastně ani tolik nešlo o ekonomické výsledky. Samozřejmě ale vidím, že e-commerce teď neprožívá úplně nejlepší období a letošní rok bude určitě těžký. Nebyla by to tedy asi úplně nejlepší doba.

A asi by to nebyla ani nejlepší doba na rozjíždění internetového obchodu?

Když jsme začínali Mall, lidé vůbec nezvažovali, že si koupí ledničku na internetu. Byli jsme noví, bylo to zajímavé a měli jsme i větší marži. Pokud byste teď rozjížděla e-shop, je spousta konkurentů. Musela byste bojovat cenou a pravděpodobně by byl ten začátek mnohem těžší.

O kolik marže spadla proti začátkům?

To se velmi těžko posuzuje, záleží, kolik toho nakupujete. Je to těžší už tím, že máte tolik konkurence a máte cenové srovnávače, které dřív nebyly. E-shop, který dnes začíná, pravděpodobně ani nenakoupí za tolik, za kolik ten velký prodává.

Co teď vlastně čeká e-shopy? Jaké bude následující období a na co by se měly připravit?

Meziroční pokles není daný jen válkou na Ukrajině, tím, že se lidé bojí utrácet. Je daný i tím, že za covidu byl extrémní nárůst a všichni se hrozně namlsali – nabrali lidi, naplnili sklady. Teď musí obchody řešit hlavně cash flow. Není klíčové, jestli máte na konci roku zisk, ale abyste to přežila. Můžete mít obrovský zisk a nepřežijete, protože nemáte cash flow.

Jsou větší e-shopy ve větším ohroženější?

Jen hrají větší hru a je tam menší prostor pro chybu. Když se seknete v miliardovém obchodu, může to být sekyra za stovky milionů.

Na trhu je přes 50 tisíc internetových obchodů – dočkáme se nějaké významnější redukce?

To už vidíme, menší e-shopy, které nemají rezervy, už dost často ukončují provoz nebo mají velké problémy…

Začala jsem e-shopy, ale ten propad je teď vidět hlavně u technologických start-upů, jak moc je tohle období pro internetový a technologický svět složité?

Nezužoval bych to na internet a technologie, je složité pro všechny. V portfoliu máme třeba firmu Bushman, která prodává oblečení. Tam jsme viděli obrovský pokles ochoty lidí utrácet. Přesně v okamžiku, kdy vláda řekla, že občanům pomůže s energiemi, to ale najednou vylítlo. A vím od kolegů v retailu, že se toto dělo univerzálně. To znamená, že nákupní chování je hodně řízené sentimentem. A ten je daný očekáváním toho, jestli budu mít na jídlo, nebo ne.

Možná, že až lidé zjistí, že i ten strop je stále dost vysoko proti tomu, co platili dřív, zase útraty přestanou…

Je to strašně složité, když jeden den slyšíte, že je strop šest korun, a druhý den slyšíte, že bude jen na určitou část… Tato nejistota ekonomice neprospívá.

Pojďme se podívat na technologické firmy a start-upy, do kterých investujete. Teď vidíme opravdu velký propad jejich valuací. Je problém to, že byly z minulosti nadhodnocené?

Jedna věc je propad ekonomiky a ochoty lidí utrácet. Tam je ale propad 10 až 12 procent. Pak je tu ale propad valuací, který je výrazně větší – desítky až stovky procent.

To je dané nejistotou lidí právě v ty valuace, které byly obrovsky přefouknuté. Propad je v návaznosti na to, jak moc to bylo vyhnané za covidu. Nedávalo smysl, aby firma, která nevydělávala, měla valuaci stokrát obrat. Lidé nevěděli, za co utrácet, tak dávali peníze do burzy – a technologické společnosti jsou společnosti, které jsou hodně vidět. Když lidé moc nerozumí investování, investují do toho, co znají, a už nekoukají na standardní ukazatele návratnosti.

Teď, když lidé peníze z burzy stahují, se to více obrací do fundamentálního investování než do toho sentimentálního.

Takže teď se to vrací do normálu?

Vyrovnává se to. Nedává smysl, aby technologická společnost byla valuována jinak než společnost klasická, která vydělává řádově víc peněz. Já se ale přiznám, že na burze moc neinvestuji. Investujeme do podniků a start-upů přes privátní investice.

Máte teď v hledáčku nějaké start-upy?

Těch diskusí vždy probíhá spousta. Teď je ale na trhu lehký nesoulad. Investoři se totiž vždy dívají na to, kolik investují, za jakou vstupní cenu a kolik za tu investici mohou získat. To, kolik za to mohou získat, je vždy oceněno tržním porovnáním s podobnou firmou, která už třeba na burze je. Tím, jak šly valuace na burze výrazně dolů, musí jít výrazně dolů i samotná vstupní investice. Podniky, které investici shánějí, ale pořád chtějí peníze za valuace, které byly před rokem. Investoři jsou ale opatrnější.

Když říkáte, že investoři jsou opatrnější – vy jste v jednom textu napsal, že investor hraje jinou hru než majitel firmy a má na něj vsazeno jako v monopolech. Jak moc je právě v této době pro vás složité se tím řídit, aby nepřevážila ta emocionální stránka?

To je strašně složitá otázka. Je jiné, když za námi přijde nová firma a chce investici – na to se podíváme čistě racionálně. Dává to smysl, nedává to smysl. Věříme, že bychom na tom mohli vydělat, a věříme zakladateli?

Když už tu firmu ale máme v portfoliu, je už to takové děťátko. Nechcete úplně zabít něco, co máte v portfoliu, jednak proto, že to máte ráda, a navíc v tom máte peníze. Když tedy zakladatel takové firmy přijde, že potřebuje další peníze, nebo že zkrachuje, stojíte jako investor před složitým rozhodováním. Měla byste na to koukat racionálně, jako na novou investici, a třeba říct ne. Do toho ale vstoupí hledisko „mám tu firmu rád“, zakladatel je dobrý člověk, mám tam už milion eur a celé se to smíchá a něco z toho vypadne.

A co teď převažuje? A podrželi jste teď někoho, kde to bylo na hraně?

To se nedá říct. Smíchá se to a někdy převáží sentiment a dáme tam peníze, i když bychom neměli. Podrželi jsme ale firmy z našeho portfolia mockrát. Máme firmy, kde jsme investovali třeba 13krát. Není to asi něco, čím by se měl investor chlubit, ale děláme i to.

Když jste říkal, že jednání s novými start-upy stále probíhají, rýsuje se něco?

Máme dvě firmy, se kterými vedeme jednání v pokročilé fázi. Jsou to české firmy s přesahem do zahraničí.

Podle čeho všeho se na tom úplném začátku rozhodujete?

Je to hodně o osobě zakladatele. U start-upů se nemáte moc čeho chytit. Nemáte tam řadu výsledovek, podle které si uděláte predikci. U start-upů může být za 14 dní, za rok vše úplně jinak. Díváme se tedy na zakladatele – jak moc je průbojný, pracovitý, jak je vám sympatický. Pak se podíváte na to, co firma dělá a jestli tomu věříte, jak vypadají ostatní firmy v oboru a jak by měla vypadat investice, aby se vám mohla vrátit.

80 procent je ale o osobě zakladatele a právě zakladatelem vždycky začínáme rozhodování.

Vidíte mezi firmami, které máte v portfoliu, dalšího „jednorožce“?

Jednoho už tam máme – Productboard. Máme tam krásné firmy, kterým hodně věřím. Jednorožec je ale hrozně vysoká valuace – miliarda dolarů. Vezměte si, že toho nedosáhl ani Mall. Jestli tam bude další jednorožec, nevím, ale budou tam určitě „mega“ úspěšné firmy.

Český stát chce v pěti letech v projektu Technologická inkubace poslat do firem v počáteční fázi přes 850 milionů korun. Má to dělat?

Nemá.

Proč ne?

Jsem absolutně proti tomu. Stát má zajišťovat infrastrukturu, stavět dálnice a připravovat legislativu, aby se tu lidem dobře podnikalo. Nemá se ale motat do podnikání, které funguje. Investoři tu jsou a kapitál pro start-upy je k dispozici. Přijde mi jako hloupost tvořit další penězovod. Není to jen 850 milionů, okolo toho je další administrativa a aparát, která vznikne a už zůstane. A postupně se z toho stane další díra na peníze.

Takže pokud je tu skvělý start-up, potřebné peníze se k němu dostanou?

Rozhodně. Peněz je na trhu fůra. My všichni investoři se díváme na to, kde je nějaký skvělý projekt, a je jich málo. Tohle vážně není jen o penězích.

Start-upů je tu spousta a určitě se teď některé ozvou: „Né, my jsme žádné peníze nedostali.“ Není ale správně, aby je dostali od státu, protože neprošli sítem trhu. Jestli nedostali peníze od investorů, kteří tu jsou, pravděpodobně to nejsou tak kvalitní projekty.

Nechci se nějak vyvyšovat – nás investorů jsou tu mraky, ale věříme si, že to posouzení trhu, který podnik uspěje, dokážeme udělat lépe než stát.