Kdo neodejde do penze s 1,5 milionu korun, ve stáří nevyžije

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Účet dlouhodobých investic, který by měl daňově zvýhodnit každou korunu, kterou si Češi investují na stáří, by mohl spatřit světlo světa v roce 2024.

Vláda má jeho přijetí ve svém programovém prohlášení. Politická shoda tedy je.

„Co by mohl být problém, je přicházející předsednictví České republiky v EU, kdy bude velký objem práce související s předsednictvím. Takže spíše než že by měl někdo výhrady k účtu dlouhodobých investic, bych to viděla tak, že nebude dost času na to, aby se rychle projednal,“ uvedla v pořadu Agenda SZ Byznys šéfka Asociace pro kapitálový trh ČR (AKAT) Jana Brodani.

Ve světle krachující Sberbank, kde mnoha lidem uvázly peníze nad rámec pojištění vkladů, považujete investice a podílové fondy z tohoto pohledu za bezpečnější, i když člověk sám nese riziko kolísání hodnoty investice?

Tak u investic a obzvláště podílových fondů je nastaveno o několik mechanismů více oproti běžným bankovním vkladům. Ten první rozdíl spočívá v tom, že prostředky jsou absolutně oddělené od toho, kdo je spravuje, to znamená od té investiční společnosti.

Navíc obzvláště u podílových fondů funguje jeden element, který je často podceňován, opomíjen. To je funkce takzvaného depozitáře. To znamená, že investice toho fondu, cenné papíry nebo cokoli, do čeho investuje, je uloženo u depozitáře, který hlídá, že je s prostředky toho fondu nakládáno v souladu s tím, jak ten fond investorům slíbil.

A co se v případě krachu s těmi prostředky stane?

Pokud investiční společnost, která spravuje majetek fondu, zkrachuje, tak celý tento fond, protože je stále v majetku toho investora, může být převeden pod jinou investiční společnost.

Do čeho teď obecně doporučujete dávat peníze na důchod při této vysoké inflaci?

Je důležité, zda jde o peníze na důchod. Pak by mělo jít o investice na 10, 20, 30 let a nikoli o investice, které zohlední pouze současný vývoj v horizontu letoška nebo příštího roku. Proto je u důchodových investic důležité dodržovat stejná pravidla jako v jakoukoli jinou dobu: investovat pravidelně, dlouhodobě a diverzifikovaně.

Optimálně to jsou pravidelné investice, kdy člověk rozkládá riziko jak v čase, tak mezi různé investice. Pokud někdo má nějaké prostředky a potřebuje je investovat na kratší dobu, pak se zase vracejí do módy kratší instrumenty, kupříkladu státní dluhopisy. Dvouleté mají aktuálně výnos do splatnosti kolem 5,5 procenta. I tyto jsou nakoupené ve fondech krátkodobých dluhopisů, kupříkladu.

Ale z pohledu důchodu je klíčové investovat podle předem daného plánu, a tam se nelze vyhnout akciím nebo dynamičtějším investicím.

A to zajistí alespoň zachování hodnoty těch peněz? S ohledem na tu vysokou inflaci.

Ano, přesně tak. V tom dlouhodobém horizontu je v podstatě jedno, jestli současná nebo letošní inflace je 10 nebo 14 procent. Výnosy investic jsou navázány hodně na to, že jde o tu dlouhodobost.

Akciové trhy průměrně vydělávají kolem deseti procent ročně a díváme se zase na historickou zkušenost. Proto se dívat omezeně jen na letošek, by byla škoda, protože člověk by se snažil ty peníze umístit do něčeho, co by nemuselo být úplně bezpečné, tak je lepší se dívat na ten horizont, co bude za 30 let a pak mě ta letošní inflace zas až tak nebolí.

Účet dlouhodobých investic spadl s volbami pod stůl, v jakém je teď stavu?

Neřekla bych úplně, že spadl pod stůl, spíš se přesunul na úplně jiný stůl. Ale s ohledem na to, že je součástí programového prohlášení vlády, že tento účet dlouhodobých investic bude přijatý, tak se odhaduje, že někdy v průběhu letošního roku se zahájí opětovně připomínkové řízení, které by mělo vyústit jeho schválením. S účinností zřejmě od roku 2024. To znamená, že od roku 2024 by měli mít investoři možnost investovat své penzijní prostředky i prostřednictvím účtu dlouhodobých investic.

Je na tom politická shoda, na čem by se to případně mohlo zadrhnout?

Tím, že je to programové prohlášení vlády a my vnímáme velmi pozitivní signály k tomuto účtu, by se to na tomto zaseknout nemělo. Co by mohl být problém, je přicházející předsednictví České republiky v EU, kdy bude velký objem práce související s předsednictvím. Takže spíše než by měl někdo výhrady k účtu dlouhodobých investic, bych to viděla tak, že nebude dost času na to, aby se rychle projednal.

A bude to stačit na to, aby se Češi dobře připravili na důchod?

Jde o to, zda ten účet dlouhodobých investic budou využívat. Bude to jen možnost, ne povinnost. Každý by si měl především říct, že se musí nějakým způsobem zajistit na stáří a pak využít dostupné instrumenty, toto bude jenom jeden z nich.

Ptám se samozřejmě s ohledem na to, která generace bude „v pohodě“, a která naopak musí „přitlačit“?

Perspektivy současného důchodového systému, neboli prvního pilíře nejsou nějak růžové. Proto každý, kdo půjde do důchodu za 10, 15 let, by měl velmi silně přemýšlet nad tím, jakým způsobem tu dobu využít.

Všichni mladší v podstatě nemají na výběr a musejí řešit nějaké individuální zajištění. To znamená komukoliv, komu je 20, 30, už nefunguje ta výmluva, že nevěděli o tom, že by se o ně stát na penzi nepostaral. Informace o tom, že první pilíř nebude žádná hitparáda, jsou úplně všude a teď jde jenom o to udělat nějaký krok a začít se zajišťovat na stáří.

Jednou z hodně ohrožených skupin jsou ženy. Jdou do důchodu mnohem méně připravené než muži. My to vidíme na počtech investorů, na objemech investic, na tom, jakým způsobem ženy investují. Obzvláště mladé ženy by měly začít přemýšlet nad tím, jak se zajistit na stáří.

Vybavíte si z hlavy číslo, jak moc ženy v tomto smyslu pokulhávají za muži?

Když se podíváme na investory, žen je zhruba třetina, dvě třetiny jsou muži. S ohledem na rozložení situací vidíme, že tam je určitá diskrepance.

Alarmující je ohrožení chudobou ve stáří, kterou jsou ženy ohroženy dvakrát více než muži. Ať už proto, že mají nižší příjmy, nebo proto, že část svého aktivního života tráví na mateřské nebo rodičovské. Odcházejí do důchodu s nižším důchodem a s delší perspektivou dožití, nebo strávení delší doby v důchodu. Proto jsou více ohrožené, a proto by se měly více zaměřovat na spoření na stáří.

Podle aktuálního průzkumu investiční platformy Portu zvládne zhruba polovina Čechů odkládat maximálně dva tisíce korun měsíčně stranou. Stačí to?

Pokud mi do důchodu zbývá 30, 40 let, ty dva tisíce korun by mohly stačit na to, abych si za tu dlouhou dobu něco naspořila. Ale pokud člověku zbývá 20 let, tak to úplně nestačí.

Ono je vždycky lepší začít z té druhé strany: kolik budu potřebovat mít naspořeno, když půjdu do důchodu. Obecně se používá momentálně částka kolem 1,5 milionu korun, která vychází z toho, že jako přilepšení ke státní penzi budu potřebovat zhruba 100 tisíc ročně, což s nějakou běžnou dobou strávenou v důchodu 15 let vychází právě na toho 1,5 milionu.

A teď se dívám na to, kolik mi je a za jak dlouhou dobu a prostřednictvím kolika úspor měsíčně se k tomuto číslu dostanu. To znamená, když mi je 25, tak na naspoření nebo nainvestování 1,5 milionu mi stačí 600 korun měsíčně, ve věku 35 už to je více než dvojnásobek a v 55 letech je každému zřejmé, že už se bavíme o hodně vysokých částkách, které musím odkládat měsíčně.

A když má ty souhrnné úspory zhruba 50 tisíc korun, což uvedla více než třetina dotázaných, že to jsou jejich aktuální úspory. To by stačilo jak starému člověku?

Tak já teď neumím úplně odhadovat, jaká je doba dožití, ale když bych to vzala, že člověk potřebuje zhruba 100 tisíc ročně na to, aby měl přilepšení k důchodu, tak je to tak na toho posledního půl roku.

Ale 50 tisíc nestačí ani jako nejmenší provozní rezerva, kdyby člověk přišel o příjem. Co by měl člověk jako první krok udělat, když nakládá se svými penězi, mít alespoň tři až pět měsíčních celkových výdajů na nějakém spořícím účtu, aby v případě nějakých nenadálých událostí mohl tyto uhradit, když by přišel o příjem nebo by měl nějaký větší výdaj. Takže 50 tisíc by, i když nejde o penzi, stačilo člověku, jehož měsíční výdaje jsou nějakých 10, 15 tisíc.

Ona necelá polovina Čechů se podle stále stejného průzkumu domnívá, že bude schopna do odchodu do důchodu naspořit maximálně do půl milionu korun. Na jak dlouho by tohle vystačilo?

Tak ono záleží na tom, jaké plánuji mít výdaje. Teď jenom přemýšlím nahlas: když mám vlastní byt a když mám zahrádku, kde si vypěstuji potravu a třeba nějaká zvířátka, která můžu konzumovat, tak toho půl milionu může být dostatečné.

Ale když si představím domácnost v Praze, kde nájem může být 20 tisíc, energie 10 tisíc, nějaké nezbytné výdaje na potraviny a léky dalších 10 tisíc, tak jsme na 40 tisících, které ten člověk musí někde získat. Pokud nemá příjem, pak má důchod a pak by měl mít nějaké úspory, ze kterých tyto výdaje hradí. A tady se bavíme o 40 tisících měsíčně, může to být méně z pohledu toho, že ušetřím skutečně na nějaký nájem a energie, ale je potřeba se vždycky dívat na to, jaké budu mít měsíční náklady a od toho se odvíjí, zda mi půl milionu může stačit, nebo ne. Někomu to bude bohatě stačit, někomu ani na rok.

Ke zhodnocování peněz používá polovina lidí stále spořící účet. Můžete potvrdit ten trend, že investování i přes ten vyšší zájem v posledních letech je stále okrajovou záležitostí? Když vezmeme v potaz, že pouze devět procent respondentů má nainvestováno v akciích.

Drtivá většina peněz českých domácností leží na běžných účtech, je to téměř 60 procent, a až s tím zbytkem se nějakým způsobem pracuje.

Je to špatně?

Určitě. Když se podíváme na rozvinuté západní země, kde je ta historie investování a nakládání s penězi o dost delší, tak vidíme, že ta zainvestovanost je tam o více než dvojnásobná. Používá se na to ukazatel, který sleduje investice do investičních fondů a přímé investice do akcií. V České republice tento ukazatel reprezentuje 15 procent celkových finančních aktiv domácností, kdežto v západní Evropě je to kolem 30 procent. To znamená, stále máme na čem pracovat a co dohánět.

Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu.