Evropa pro Ukrajinu nedělá dost, drony tam dovezu osobně, říká podnikatel

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Už dnes bude Česko znát nejlepšího podnikatele uplynulého roku – volí se totiž EY Podnikatel roku.

Jedním z prvních, kdo v této soutěži uspěl, byl v roce 2002 majitel společnosti Isolit Bravo Kvido Štěpánek. „Velmi jsem si toho tenkrát vážil a bral jsme to jako určitý závazek, že už nikdy nesmím zkrachovat, protože by to byla ostuda,“ říká s tím, že sám se vždy snažil podnikat čestně, ale po vítězství v soutěži se snažil ještě víc, protože podle něj má být podnikatel i určitým vzorem.

Ze současného podnikatelského prostředí je ale zklamaný. Jak říká, divoké devadesátky jsou sice pryč a nastalo zklidnění, ale současná doba opět odkrývá charaktery. „Já jsem ke svému údivu zjistil, že český vývoz do Ruska neklesl na nulu, ale jenom na čtyřicet procent. To znamená, že skoro polovina podniků s Ruskem stále obchoduje,“ říká s tím, že pro jeho firmu i pro něj osobně byl 24. únor loňského roku zlomový. „Zákazníci, které jsme měli v Rusku, od nás dostali e-mail, že končíme a že už jim nikdy nic nedodáme,“ dodává Štěpánek s tím, že ho překvapilo, že stále je mezi podnikateli téměř polovina těch, kterým byznys a zisk stojí nad svobodou a ctí.

V pomoci Ukrajině se angažoval i osobně a sám do země dovezl i kamion s humanitární pomocí. Teď se snaží pro ukrajinské vojáky dodávat pozemní drony, které mohou převážet například munici či raněné.

„Když začala válka, říkali jsme si, že bychom rádi nějak přispěli dobré věci. Do výroby zbraní či výbušnin jsme se pustit nechtěli a ani neuměli, tak jsme přemýšleli, co bychom mohli rozvinout. Přišli jsme na to, že není jak dopravovat materiál, proviant, či zbraně z místa, kde se vyloží z náklaďáků až do té první linie. Zároveň jsem byl velice překvapen, že není jak odtransportovat zpět raněné a že se k tomu využívá plachta,“ říká Štěpánek s tím, že se svými stroji a svou nabídkou ale firma překvapivě narazila.

„Narazili jsme na neprostupnou bariéru. Nejprve jsme se je snažili dodávat přes českou armádu a tam nám trvalo pět odložených schůzek, než jsme se sešli s úředníky Ministerstva obrany. Ti se na nás dívali spatra, jak na prosebníky a zadali nám štos norem, abychom vůbec mohli armádu oslovit,“ říká Štěpánek s tím, že veškeré aktivity dělá firma na vlastní náklady a s nadšením, takže cena rozhodně problém není.

„Myslím si, že řešením bude, že se spojíme přímo s frontovými veliteli a budeme to dodávat přímo na frontu,“ dodává s tím, že když bude potřeba, drony na Ukrajinu opět osobně doveze.

Celkově podle něj Evropa nedělá v pomoci Ukrajině dost. „Dělá tolik, aby Ukrajina bezprostředně neprohrála, dělá to ale váhavě a pod nátlakem. Nemá to ten důraz, který by to mělo mít. Druhá základní chyba je, že si svět neuvědomuje, že pokud by Ukrajina prohrála, Rusko půjde dál a  že je třeba se i na tuto variantu připravovat. Zatím tyto přípravy nevidím,“ dodává Štěpánek.

Pozemní drony pro Ukrajinu tvoří ale jen naprostou minoritu výroby společnosti Isolit Bravo. Firma s tržbami více než miliarda korun byla dlouho etablovaná v automobilovém průmyslu – dodávala lisované díly a vyvíjela formy. Automotivu se ale stále rozhodně nedaří tak jako před covidem a objemy výroby jsou zhruba o 10–15 procent nižší. Firma se proto dostávala do potíží.

„Když budu zpytovat sám sebe, dopustili jsme se chyby, protože jsme se pustili do automobilu příliš,“ říká Štěpánek s tím, že i když se tomu zpočátku bránil, nakonec firma pro automotiv vyráběla ze tří čtvrtin. „Takže za ty problémy, které z toho teď máme – a to máme, tak si za ně do jisté míry můžeme sami,“ říká s tím, že se proto teď snaží výrobu stále víc diferencovat. Aktuálně už část výrobního programu tvoří i strojírenství a například parní turbíny, Isolit má také vlastní výrobní program.

„Pozice subdodavatele je vždy horší. Musíme to rozprostřít, abychom nebyli tak závislí na automobilu, protože ten kulhá a kulhat bude. Ta jednostranná závislost ale není dobrá nikdy. Jak já říkám, automotiv je odvětví brutální, kde se finální výrobci s dodavateli nemazlí. Tam můžete přijít k úrazu i za konjunktury, natož v období krize.

Současné období přesto nepovažuje za nijak fatální. „Já tomu říkám drobné provozní problémy. Je potřeba počítat s tím, že v podnikání vždy nefouká jen mírný vánek, ale někdy je i bouřka a prší,“ dodává Štěpánek.