Expertka popisuje, čím Erdogan znovu ovládl Turecko a co musí Západ čekat

Po dvaceti letech u moci zaznamenal silný muž turecké politiky Recep Tayyip Erdogan další triumf. A to hned dvojnásobný - nedělní úspěšná obhajoba prezidentského křesla přišla po vítězství Erdoganovy koalice v parlamentních volbách. Volební dvojboj ale zároveň potvrdil hluboké rozdělení turecké společnosti.

Turecko slaví. Ale zároveň si zoufá. Prezidentské volby, ve kterých v neděli obhájil mandát Recep Tayyip Erdogan, totiž v zemi na pomezí kontinentů potvrdily existenci dvou podobně velkých politických táborů. Zatímco Erdogana podpořilo bezmála 28 milionů voličů, jeho opoziční vyzyvatel Kemal Kiliçdaroglu přesvědčil zhruba o dva miliony Turků méně.

Jenže nejde jen o čísla, ale také o atmosféru mimořádně rozdělené společnosti, která volby provázela. „Příznivci opozice považují Erdoganovu vládu za smrtelnou hrozbu. A stejně tak se jeho přívrženci koukají na opozici,“ říká pro podcast 5:59 přímo z Istanbulu politoložka Pelin Ayan Musil. Podle výzkumné pracovnice pražského Ústavu mezinárodních vztahů se obě strany navzájem považují za nepřátele. Prostor ke kompromisu v podstatě neexistuje, na volby se pohlíželo stylem „vítěz bere vše, poražený nemá nic“.

Analytička navíc nečeká brzký konec polarizace, jež nebezpečně štěpí tureckou společnost. Naopak - s velkou pravděpodobností bude dlouho trvat. Odpovědnost za ni Pelin Ayan Musil přičítá především turecké vládě a Erdoganovi. „Společnost rozdělili právě oni,“ míní.

Dosavadní prezident, kterého někteří kritici obviňují z autoritářských tendencí, dostal nejvíce hlasů už v prvním kole souboje o úřad hlavy státu v polovině května. Hlavně tehdy přitom řada průzkumů favorizovala lídra opoziční koalice Kiliçdaroglua. Ten nyní sice uznal prohru, zároveň ale volby označil za „nejvíce nespravedlivé“ za poslední léta.

Na nerovné příležitosti hlavně ze strany médií upozornili i pozorovatelé z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Předvolební kampaň však podle nich byla svobodná a bez větších incidentů se uskutečnilo i samotné hlasování.

„V Turecku neproběhly svobodné volby,“ namítá však Pelin Ayan Musil. Upozorňuje přitom na jejich „nesvobodný charakter“, kdy dnes v tureckém vězení sedí mnoho politických vůdců, jako je třeba bývalý šéf kurdské Lidové demokratické strany Selahattin Demirtaş.

Populární starosta Istanbulu a výrazná postava opozice Ekrem Imamoglu byl zase na konci loňského roku odsouzen za urážku volební komise. Podle politoložky to ovlivnilo nejen kampaň opozice, ale i to, koho se do voleb rozhodla vyslat.

Nakonec se Erdoganovi postavil jako hlavní soupeř Kiliçdaroglu - a prohrál. Podle analytičky Ústavu mezinárodních vztahů ovšem za notného přispění toho, jak se před volbami chovala turecká média, bezpečnostní složky nebo i provládní „trollové“ na sociálních sítích. „Celý turecký státní aparát je navržen a posledních 20 let konstruován v podstatě tak, aby Erdoganovi pomáhal vyhrát volby,“ zdůrazňuje.

Z cesty za pokračováním v čele Turecka staronového prezidenta nevykolejila ani série zemětřesení, která letos v únoru poničila jih Turecka a také část Sýrie. Jen v Turecku zahynulo podle oficiálních údajů přes 50 tisíc lidí. Zanedbaný stavební dozor u mnoha zřícených staveb a zprvu pomalá reakce vlády na katastrofu zesílily domněnku, že Erdoganova podpora u voličů oslabí.

Své postavení ale dokázal uhájit. Hlasy lidí v zasažených oblastech si totiž opět získal slibem rychlé výstavby nových domů, říká Pelin Ayan Musil. Podle ní si Erdogan voliče „koupil zpátky“.

Pokud jde o podporu od Turků z celé země, vidí analytička tři důvody úspěchu politika, který vládne už od roku 2003: Silný nacionalismus spojený s pozicí schopného a silného vůdce, označování opozice za teroristy a zrádce a zatřetí to, že prý dokázal vytvořit v Turecku síť klientelismu a finanční závislosti na své osobě.

Zbývá ještě pohled do budoucnosti. Jak tedy Erdoganův další triumf ovlivní směřování Turecka? I díky vysoké volební účasti si bude prezident připadat ještě silnější než dříve, myslí si politoložka. „Odrazí se to ve vztazích se Západem a NATO. Erdogan se bude snažit dosáhnout maxima v každém vyjednávání,“ predikuje.

Na domácí scéně pak výzkumnice odkazuje na více než 25 milionů zklamaných voličů opozice. „Necítí se teď být součástí systému a přemýšlí o budoucnosti svých dětí nebo o ekonomické situaci. Osobně očekávám odliv mozků z Turecka na Západ a vůbec že značný počet lidí ze země odejde,“ dodává Pelin Ayan Musil s tím, že zároveň přetrvá nebezpečná míra polarizace v turecké společnosti.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, co obhajoba Erdoganovy moci může přinést pro notně rozviklanou tureckou ekonomiku nebo jaké šance na budoucí úspěch má teď opozice. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku. Pro podcast 5:59 můžete také hlasovat v anketě Podcast roku.