Čeština a bílí muži střední třídy. Proč je původ českého hip hopu unikátní?

Globální fenomén hip hop oslavil v srpnu 50 let od chvíle svého zrodu. Vyrostl ze základů černošské hudby v USA, postupně se z něj ale stal žánr, který ovlivňuje populární kulturu po celém světě. Jak se to hip hopu povedlo? A jak svébytný styl představuje v Česku?

Jde o zřejmě nejpopulárnější hudební žánr ve Spojených státech, který od svého vzniku před půlstoletím dokázal celosvětově uspět a stal se z něj miliardový byznys. Hip hop se přitom zrodil v chudých poměrech newyorského Bronxu, kde 11. srpna 1973 uspořádal DJ Kool Herc party v paneláku na 1520 Sedgwick Avenue. Právě tohle datum je uváděné jako začátek hiphopové kultury.

„V počátcích byl hip hop považovaný jen za nějaký rozmar, který brzy přejde,“ říká přitom socioložka Anna Oravcová z University of New York in Prague, která se zabývá kulturou hip hopu a rapu. Jenže jak v rozhovoru pro podcast 5:59 dodává, hip hop během následujících 50 let urazil velkou cestu. Stal se z něj fenomén, který formuje popkulturu nejen v „rodné“ Americe.

Z DJ Kool Herce, jamajského rodáka s občanským jménem Clive Campbell, je dnes legenda a z jeho party mýtus. A přestože šlo o milník, úplný začátek žánru to nebyl, upozorňuje Oravcová.

V afroamerické hudbě se totiž už předtím objevovaly náznaky rapu, který se později stal jedním z pilířů hiphopové kultury. Navíc první party se už dříve dělaly v Bronxu v parcích. Socioložka vysvětluje, že se na nich scházela mládež, která byla moc mladá na to, aby chodila do klubu. Nebo na vstup zkrátka neměla peníze. „A z toho vznikl hip hop,“ říká Oravcová, která také v Radiu SPIN moderuje pořad Street Cypher.

Chudoba výrazně tvarovala také hodnoty a významy, které hip hop vyjadřoval. Koneckonců bývá označovaný za kulturu vzniklou z ničeho - „something out of nothing“. Anna Oravcová vysvětluje, že kdo mohl, ten se z Bronxu v 70. a 80. letech odstěhoval, a to i kvůli stavbě místní dálnice. Kdo na to ale peníze neměl, musel zůstal.

„Ti nejchudší a mladí vytvořili hip hop - i jako způsob vyjadřování frustrace,“ uvádí odbornice s tím, že zároveň šlo o způsob, díky kterému mohli mladí vyjádřit emoce bez násilí.

Skladba The Message z roku 1982 od skupiny Grandmaster Flash and the Furious Five je považovaná za první politickou hiphopovou skladbu. Dotýká se témat chudoby i policejního násilí:

A jak se poté z hip hopu - stylu bytostně spojeného s chudobou - stal globálně úspěšný fenomén? Podle Oravcové pomohl technologický pokrok, který umožnil nahrávacím společnostem lépe sledovat, o jakou hudbu je v obchodech skutečně zájem. Rap se najednou ukázal jako výnosný žánr a studia najednou začala spolupracovat s jeho interprety.

Druhou věcí, která podpořila rozmach hip hopu, byl všeobjímající marketing. „Rap dnes není jen hudební žánr, ale ovlivňuje všechno. Každý druhý rapper má nějakou značku (zboží),“ říká Oravcová.

Dnes je však hip hopu vyčítána někdy až příliš velká komercionalizace. Nebo také sklon ke stereotypům včetně tematizace žen v nerovnoprávném postavení vůči mužům. Jenže třeba právě mizogynie podle Oravcové plyne z toho, že je hip hop součástí větší kultury. „Nevznikla v hip hopu a je ovlivněna hodnotami, které se nacházejí v širší společnosti. Nelze očekávat, že to hip hop mine,“ podotýká.

Ženy zároveň v historii hip hopu zanechaly velmi podstatný otisk. Oravcová upozorňuje třeba na roli producentky a spolumajitelky labelu Sugar Hill Records Sylvie Robinsonové, která v 70. a 80. letech stála u vzniku skladeb, jež pomohly dostat hip hop do mainstreamu. A i v 90. letech na scéně dokázala působit řada rapperek, které nebyly sexualizované. Podle Oravcové teď nezbývá než doufat, že se ženy v hip hopu dostanou opět více do popředí.

V Česku pak hip hop a rap z pohledu odbornice nepatřily už od svých začátků na přelomu 80. a 90. let ani chudým, ani ženám, ani etnickým menšinám. „Tím, jak je Česko chápané jako etnicky homogenní, tak i rap převzali bílí muži střední třídy,“ vysvětluje Oravcová s tím, že narozdíl od chudších měli prostředky, díky kterým mohli skladby nahrát a vydat.

A pak je tu ještě jedno české specifikum. „Od začátku byl rap vyjadřován v češtině. Je to trošku rarita, protože v jiných evropských zemích je třeba fáze, kdy to rappeři nejdříve zkoušejí v angličtině. U nás v podstatě není ani potřeba sledovat americkou scénu, protože tu domácí máme velkou a výživnou,“ popisuje Oravcová.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jakým způsobem rappeři bílé pleti - jako třeba Eminem - zapadli do vývoje hip hopu v USA nebo jakou roli hraje tento žánr v dnešní americké společnosti. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.