O „hodné holce“ z Ostravy, která dobyla republiku

Česká veřejnost se ve středu naposledy rozloučí se zesnulou zpěvačkou Hanou Zagorovou. Interpretka instantních hitů předlistopadové éry, ale zároveň i šansonů zaskočila normalizační režim občanskou odvahou, když v létě 1989 podepsala petici Několik vět. O hudebním odkazu zpěvačky Hany Zagorové mluvíme s publicistou Radkem Diestlerem.

Bylo jí teprve sedmnáct let, když v ostravském studiu Českého rozhlasu nahrála první melodie. Zpěvačka Hana Zagorová se z „ostravské žáby“, jak ji jednou nazvala Hana Hegerová, stala uznávanou českou zpěvačkou a několikanásobnou českou slavicí.

Její profesionální dráha přitom podle publicisty a zakladatele Popmusea Radka Diestlera začala na 60. léta „trochu atypicky“. Většina elitních zpěvaček totiž vycházela z divadel malých forem, v Ostravě ale takové nebylo.

„Její ostravští mentoři a objevitelé jí přišili nálepku beatový šanson, která se s ní potom táhla dlouhá desetiletí a vlastně ji formovala,“ říká Diestler.

Na výsluní ji podle něj nakonec vynesla směsice několika faktorů. Lidé ji díky filmu Josefina znali z televizních obrazovek, začalo se o ní psát v časopisu Melodie, krátce působila v kapele Sodoma-Gomora a také si ji vyhlédl Karel Gott.

„Myslím si, že tam šlo o zcela vědomou snahu posílit tým okolo Karla Gotta o zpěvačku, jakou měli v divadle Apollo, Ivonu Přenosilovou, která emigrovala,“ popisuje publicista.

V 70. letech ale její kariéra změnila směr. Velké doprovodné orchestry nahradily menší uskupení a „stájový systém“. Manažerem Zagorové se tak stal Karel Vágner, který mimo jiné v průběhu let zaštítil i Petra Kotvalda, Stanislava Hložka nebo Petra Rezka. „A došlo k velice zajímavé symbióze. Mám pocit, že ti dva se hledali, až se našli,“ myslí si Diestler.

A dodává, že na rozdíl od jiných si Zagorová v rámci „klanu“ dokázala prosadit svou. Dle svědectví prý zasahovala do výběru repertoáru nebo koncertní prezentace.

Začala sbírat Zlaté slavíky, stala se zasloužilou umělkyní a podepsala i Antichartu. Před revolucí se ale stala jednou z odpůrkyní komunistického režimu a podepsala i petici Několik vět. „Nemyslím si, že to byl výsledek nějakého dlouhého procesu, protože ona skoro vždycky říkala, že ten podpis byl v podstatě náhlý popud,“ vysvětluje publicista.

Podle Diestlera jde tak o „proměnlivou osobnost“, která ale po dlouhá desetiletí patřila k nejpopulárnějším zpěvačkám české hudební scény. „Dokázala vyskočit z toho stájového nebo klanového systému a prožít si po určité pauze na začátku devadesátých let docela výraznou druhou kariéru nebo řekněme, druhý život.“

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jakou roli sehrála Hana Zagorová během sametové revoluce, nebo jak zásadní byla v její kariéře 90. léta. Poslechněte si v audiu na začátku článku.