Dobrodruh, zločinec, cynik. O vzestupu a tvrdém pádu Jevgenije Prigožina

Pád soukromého letadla, při kterém zřejmě zemřel i velitel ruské žoldnéřské Vagnerovy skupiny Jevgenij Prigožin, rozproudil vlnu spekulací a dohadů. Kdo mohl mít na Prigožinově smrti zájem?

Co se stalo s letadlem šéfa vagnerovců Jevgenije Prigožina? A kdo všechno vytěží z jeho pravděpodobné smrti? Nejen tyto otázky rezonují po středeční havárii, při které podle ruského úřadu pro letectví a také ruských médií Prigožin zemřel.

Podle zpravodajky britského deníku Daily Telegraph pro Rusko Natalie Vasilievy se jen těžko dá zjistit, co se vlastně stalo. Ruské úřady už mluví o chybě pilota nebo závadě na letadle, část vagnerovců je ale přesvědčena, že šlo o cílený útok, o odplatu.

Připomeňme si události staré jen několik týdnů: Prigožin se poměrně nečekaně na konci června rozhodl táhnout i se svými žoldnéři na Moskvu s cílem mimo jiné zajmout ruského ministra obrany Sergeje Šojgua. Zhruba 200 kilometrů před metropolí se ale zastavil. Akce skončila stejně rychle jako začala. Zprostředkování dohody s Prigožinem tehdy oznámil běloruský prezident Alexandr Lukašenko.

„Pro všechny pak bylo dost překvapivé, když se Prigožinovi nic nestalo a úřady ho ponechaly dál na svobodě,“ připomíná Vasilieva. V posledních týdnech Prigožin pobýval třeba v Bělorusku. V Petrohradu se pak dokonce sešel s africkými státníky, kteří do města přijeli na summit.

Nakonec se oligarchovi ve středu podle všeho stal osudným let z Moskvy do Petrohradu po návratu z Afriky, kde mají vagnerovci část svých aktivit. Svůj vliv na tomto kontinentu rozšířili i mimo vojenství a například ve Středoafrické republice se angažují v těžbě dřeva a zlata.

„Považuji za velmi podstatný detail, že to letadlo nepřiletělo přímo z Afriky,“ říká Vasilieva. Prigožin totiž v Moskvě přesedl na svůj soukromý letoun, který běžně používá. „Tento stroj stál na letišti v Moskvě, pokud mám správné informace, od 18. srpna. Co se s ním za tu dobu mohlo dít, kdo se k němu mohl přiblížit a něco do letounu umístit, nevíme,“ popisuje.

Na palubě zříceného stroje se nacházeli i další vysoce postavení členové vagnerovců - třeba jeden z velitelů Dmitrij Utkin. Proč cestovali pohromadě? „Jedno z vysvětlení, které jsem zaslechla a které mi dává smysl, je, že museli rozhodnout něco důležitého a neodkladného, co se týkalo jejich další mise v Africe. A pokud je vás víc, nechcete být odposloucháváni a řešíte důvěrné věci, dává jednání na palubě letadla smysl, protože tam vás těžko bude někdo špehovat,“ míní zpravodajka.

Přestože se Prigožin dostal do širšího povědomí zejména v souvislosti s ruským tažením na Ukrajinu, původně se věnoval gastronomii. V 90. letech vlastnil několik restaurací, skrze které se podle Vasilievy seznámil s Vladimirem Putinem, jenž tehdy působil na petrohradské radnici.

„Po nějaké době začal pořádat velké recepce, kterých se účastnili prominentní hosté i ze zahraničí. A po roce 2000 (se účastnil) i Putin už jako prezident a jeho hosté - třeba prezidenti Francie, Spojených států a dalších důležitých zemí. Záhy začal získávat zakázky na catering, což mu samozřejmě zajistilo zásadní příjmy. A pak se objevila Vagnerova skupina,“ popisuje.

Na scénu Prigožinova soukromá armáda přišla někdy mezi lety 2014 nebo 2015, kdy Rusko poprvé anektovalo Ukrajinu. Poté, co jeho muži nasbírali první zkušenosti v boji, se přesunuli do Afriky. V plné síle se vrátili až o sedm let později, kdy Vladimir Putin zaútočil na Ukrajinu znovu. Skupina se mimo jiné podílela na masakru v Buči a dopouštěla se i dalších válečných zločinů. Například brutálním způsobem vraždila zajatce a podle reportérky se tak zapsali jako organizace, pro kterou „neexistují žádná pravidla“.

Prigožin vagnerovce vedl - což poprvé přiznal právě vloni - a sháněl peníze, výstroj i munici. A postavil se i proti ruskému ministerstvu obrany, což se mu s velkou pravděpodobností nakonec stalo osudným. A s ním podle Vasilievy přestali existovat i vagnerovci: „Organizace vedená charismatickým lídrem, jehož motivoval adrenalin a peníze, bez něj není životaschopná.“

A co vlastně Prigožina motivovalo při budování a řízení svého impéria? Podle žurnalistky listu Daily Telegraph hrála roli jednak jeho povaha dobrodruha a chuť vrhat se do riskantních podniků. Neméně podstatné ale byly také peníze. „Jeho vojenské firmy nebyly žádnou altruistickou snahou pomoct ‚velkému Rusku‘,“ říká Vasilieva s tím, že třeba státní zakázky na catering a dodávky jídla Prigožinovi vynesly obrovské prostředky.

„Nešlo mu o ideologii,“ zdůrazňuje novinářka, podle níž byl oligarcha „cynickou osobou, kterou zajímají jen peníze“. A jako cynik také šéf vagnerovců dokázal zpozorovat, odkud vítr vane, a na základě toho učinit rozhodnutí - ostatně nejinak tomu zřejmě bylo i v případě jeho konfliktu s ruskou státní mocí.

Pokud se tedy nyní v souvislosti s Prigožinem někdy objevují i zmínky, které vyzdvihují jeho opozici vůči Kremlu, je podle Natalie Vasilievy potřeba zpozornět. „Měli bychom mít na paměti, že to není opozice motivovaná morálními nebo etickými principy, ale bezuzdným cynismem, který nebere ohled na lidské životy, na humánní přístup a nic takového,“ dodává.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jakou podporu měl Jevgenij Prigožin mezi obyčejnými Rusy nebo jestli je vůbec důležité dozvědět se pozadí oligarchovy smrti. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.