Expertka: Obvinit Putina z únosů dětí je jistější

Vydání zatykače na Vladimira Putina kvůli podezření z válečných zločinů vybudilo ruskou reakci. Moskva na oplátku zahájila stíhání soudců Mezinárodního trestního soudu v Haagu, do jehož hledáčku se Putin a jeho zmocněnkyně pro práva dětí dostali. Co bude po vydání zatykače na ruského prezidenta následovat? A s jakými kartami haagský soud zřejmě hraje?

Bezprecedentní. Takové hodnocení často zaznívá od chvíle, kdy Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu v pátek vydal mezinárodní zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina a zmocněnkyni Kremlu pro práva dětí Mariju Lvovou-Bělovou. Soud jej zdůvodnil únosy ukrajinských dětí z okupovaných území do Ruska. Bylo to poprvé, kdy jakýkoliv soud vydal zatykač na lídra jednoho z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN.

„Přelomový, historický krok,“ podtrhuje ojedinělost situace také profesorka mezinárodního práva Veronika Bílková. Expertka, která působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a je také analytičkou Centra mezinárodního práva Ústavu mezinárodních vztahů, ale v rozhovoru pro podcast 5:59 upozorňuje i na jiný pozoruhodný moment. Soud totiž jednal na své poměry nezvykle rychle.

V minulosti ICC dospěl k vydání zatykače většinou až po několika letech vyšetřování. „Na Ukrajině si Mezinárodní trestní soud počíná jinak než ve všech předchozích kauzách, postupuje výrazně rychleji,“ říká Bílková. Poukazuje ale i na to, že zatykač na Putina se netýká událostí, které mediálně rezonovaly zřejmě nejvíce - jako třeba vraždění, znásilňování nebo mučení během působení ruské armády v Buči nebo Mariupolu.

„Mezinárodnímu trestnímu soudu se dříve příliš neosvědčilo, když se zaměřil na válečné zločiny typu těch, jaké se udály v Buči. U nich je velice těžké prokázat vazbu na nejvyššího představitele státu,“ vysvětluje Bílková. Naopak v případě ukrajinských dětí Putin třeba podepsal některé dekrety, které usnadnily jejich následnou adopci. „Lze očekávat, že prokázání Putinovy vazby na konkrétní činy tam bude jednodušší,“ dodává.

Velká pozornost teď míří na otázku, jaké jsou šance, že Putin bude skutečně zatčen. Bílková tu přitakává skeptickým hlasům: „Teoreticky může (být zatčen), právně by měl a prakticky asi nebude.“

Vládce Kremlu totiž zřejmě nebude riskovat cesty do zemí, které uznávají jurisdikci ICC. Ale i kdyby zariskoval, není záruka, že by daný stát ruského lídra skutečně zadržel. Třeba Jihoafrická republika nebo Jordánsko v minulosti nezatkly súdánského prezidenta Umara Bašíra, i když na něj zatykač platil.

Právě pohled na dosavadní počet odsouzených může podle Bílkové přinášet „skepsi vůči mezinárodní trestní spravedlnosti“. Haagský soud totiž dosud vydal zatykač na pět představitelů států: vedle Putina a zmíněného Bašíra ještě na libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, Laurenta Gbagbu z Pobřeží slonoviny a Uhuru Kenyattu z Keni. Ale jen poslední dva se dostali až na lavici obžalovaných v Haagu - a oba byli zproštěni.

„Ze strany Mezinárodního trestního soudu je to riskantní krok,“ říká proto o zatykači na Putina Bílková. Připouští, že v případě dopadení a odsouzení by se stal Putin „dosud největší rybou“. Jenže když se to nepodaří, bude to pro ICC velký neúspěch, kterým si možná „trochu podlomí větev“.

Je obtížné vyhodnotit, k čemu se haagský soud nyní odhodlal. Po dvou desítkách let svého fungování možná vidí šanci na velký případ. Podle Bílkové by si navíc jeho úspěšným dokončením mohl naklonit některé země, které k ICC zatím přistupovaly odmítavě. Třeba Spojené státy, jejichž spolupráce by se soudu hodila při vyšetřování údajných zločinů amerických vojáků po invazi do Afghánistánu.

„Je možné, že Mezinárodní trestní soud doufá, že pokud si udělá dobré jméno na případu Putin, tak že mu to možná poté pomůže a že získá silnější pozici v dalších řízeních,“ říká profesorka mezinárodního práva Bílková.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jakými prostředky se velké státy včetně USA brání dosahu pravomocí Mezinárodního trestního soudu nebo jak haagský soud prolamuje zásadu, že jsou prezidenti mimo domácí soudy nedotknutelní. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.