Brutálně ubitý senior upravoval zbraně pro slovenskou mafii

Seznam Zprávy přinášejí zcela jiný pohled na případ vraždy penzisty Miroslava Sedláře. Reportérky zjistily, že zavražděný muž nelegálně obchodoval se zbraněmi, pro které si k němu jezdili i zločinci ze zahraničí. Slovenský recidivista, jemuž patří DNA na kukle potřísněné krví oběti, pracoval se skupinou, která k Sedlářovi pro zbraně jezdila. Zatímco zlínští policisté prověřování recidivisty odložili s tím, že na Sedláře nemá vazby, reportérky spojitost doložily.

Seznam Zprávy přinášejí nové důkazy v případu 12 let staré vraždy v investigativní sérii Slopné: Kdo je vrah? pod hlavičkou podcastu 5:59

Slovenského recidivistu Zoltána Kovácse, jemuž patří DNA na kukle nalezené poblíž místa činu vraždy Miroslava Sedláře, zlínští vyšetřovatelé pouze jednou vyslechli. V roce 2014 se ho zeptali, jestli má s vraždou nebo s Miroslavem Sedlářem něco společného - a když Kovács vše popřel, jeho prověřování odložili.

Reportérky Seznam Zpráv po Kovácsovi, kterého úřady nazývaly bezdomovcem, pátraly na Slovensku několik měsíců. Když ho konečně našly, řekl jim něco úplně jiného než před lety zlínským kriminalistům.

Nejenže přiznal, že ví, kdo je to zavražděný Miroslav Sedlář, ale navíc doplnil, že skupina, se kterou v té době páchal trestnou činnost, měla na Sedláře vazby. Podle Kovácse s penzistou jeho kumpáni obchodovali se zbraněmi.

Kovácsovu totožnost - jako člověka, jehož DNA se našla na kukle potřísněné krví Sedláře - přitom žalobce kauzy Leo Foltýn a zlínští kriminalisté zatajili před vrchním soudem.

„Sedlář byl velice známá persona v těchto kruzích. Velmi známá. Dejme tomu, že nepřevrtal jednu ani dvě hlavně za měsíc. To byla stálá výroba,“ řekl reportérkám Kovács. „Je dvanáct let po jeho vraždě a ještě stále je známý, ještě stále se o něm v těchto kruzích mluví,“ doplnil.

Kovács ale zároveň vylučuje, že by Sedláře on sám někdy osobně viděl nebo se s ním stýkal. Podle něj ale s důchodcem obchodoval Kovácsův kumpán - Stanislav Smižík. V době, kdy Sedláře útočníci umlátili, Kovács bydlel u Smižíkova dnes již zesnulého souseda Oskara v obci Horná Mariková na severozápadním Slovensku - pár minut od Povážské Bystrice a na dohled od českých hranic.

Na otázku, zdali za Sedlářem kvůli zbraním Smižík jezdil, Kovács odpověděl: „Buď on sám nebo tam někoho posílal. Sedlářovo jméno tam padalo.“

Kovács redakci rovněž popsal, jak fungovala skupina, jejímž byl v té době členem. „Kradli jsme buď každý den, nebo obden. Operovali jsme na velké části Moravy a vyjížděli z Maríkove, z domu Smižíka. On spolu s Oskarem nosili tipy, co kdo potřebuje, co by se mohlo prodat. My se vždycky nastřelili pervitinem, pak jsme vyjeli a po akci jsme pili u Stana na zahradě,“ popisoval Kovács.

Jak se jeho DNA ocitla na kukle poblíž místa činu, Kovács vysvětloval tím, že kuklu u Smižíka po jedné z loupežných akcí sundal a tam ji musel někdo vzít. „Ten čin jsem nespáchal,“ opakoval důrazně Kovács. Na otázku, zdali by přiznal, pakliže by Sedláře zavraždil on, řekl, že ne.

S redaktorkami Kovács několik hodin rozebíral, co se ve Slopném v roce 2011 mohlo stát. „Co když si Sedlář vzal víc zakázek a peněz, a nestíhal. Co když prodal něco, co vyrobil, někomu jinému než prodat měl. Co když byl kvůli tomu s někým pohádaný a za každou špatnou odpověď dostal jednu bombu?“ ptal se reportérek Kovács. Na otázku, jestli se ptá, nebo jestli to ví, odpověděl, že jen spekuluje.

Kovácsova kumpána Smižíka slovenští policisté skutečně dlouhodobě z obchodů se zbraněmi podezírali. Nikdy se jim ale nepodařilo nic prokázat. Smižík vylučoval, že by Sedláře vůbec jen znal. Redaktorky ale našly člověka, který tvrdí, že Smižíka se Sedlářem seznámil.

„Se Smižíkem jsem jel na Moravu ke kamarádovi, který mi činí ovčí kůže. Zrovna tam byl i Mirek Sedlář a se Smižíkem jsem je seznámil. Znali se,“ řekl reportérkám Tibor Michalec. Ten byl se Sedlářem v kontaktu dlouhodobě.

Když redaktorky Smižíkovi řekli, že kuklu je stále možné otestovat, zdali se na ní nenajdou ještě nějaké biologické stopy, řekl, že je možné, že se na ní najde i jeho DNA. „Problém může teoreticky i prakticky nastat, že by se tam našlo moje DNA - to může nastat. Možná tam moje DNA bude,“ obával se Smižík.

Na otázku, jak by se tam jeho biologická stopa dostala, argumentoval, že si vzpomněl, že mu Kovács před dvanácti lety zřejmě jednu kuklu ukradl ze zahrady.

O Sedlářovi Smižík neustále tvrdil, že jej nezná. Poté, co mu redaktorky řekly, že mluvily s lidmi, kteří jejich vazby potvrdili, se nečekaně rozmluvil: „Já jsem obchodoval se zbraněmi ve velkém - do Ruska a tak dál. Já jsem byl nahoře v tomto žebříčku a Sedlář tak někde na 44. příčce pode mnou,“ začal tvrdit. To, jak dokáže odhadnout Sedlářovo umístění v žebříčku obchodníků se zbraněmi, když neustále tvrdí, že jej nezná a nic o něm neví, nedokázal věrohodně vysvětlit.

Smižík pak dlouze vyprávěl o své trestné činnosti. A v podstatě potvrzoval podezření policistů, která se jim nikdy nepodařilo prokázat.

„Kdybych s tou vraždou Sedláře něco měl, neodjely byste odsud,“ řekl redaktorkám. Na otázku, zdali by je zastřelil, odpověděl, že by jim „nejdříve“ zapálil auto. „Na táborák byste se podívali,“ komentoval to Smižík. Reportérky rovněž upozorňoval, že jim „někdo“ může do auta nastrčit balíček pervitinu a poté přivolat policii.

To, že Sedlář obchodoval se zbraněmi, podle hlavního vyšetřovatele vraždy ve Slopném Pavla Kucíka čeští policisté věděli. „Sedlář měl ve sklepě dílničku a tam opravoval lidem zbraně, tlumiče a tak dál. A já osobně se můžu domnívat, že rodina před námi některé věci stoprocentně uklidila. Samozřejmě to mohla být motivace toho pachatele, nevíte, kolik inkasoval peněz nebo co komu vyráběl. Jestli se tam s někým dohadoval kvůli zakázce. On to všechno dělal na koleni, asi byl šikovný,“ řekl reportérkám Kucík.

Doplnil, že Sedlářova rodina s policisty nespolupracovala, zamlčovala spoustu věcí a byla „skoupá na informace“.

Žádné pochyby o důvěryhodnosti rodiny se však ve spise neobjevily - stejně tak jako informace o Sedlářově zbrojařské dílně. Soudy i žalobce se na tvrzení rodinných příslušníků přitom odkazovali v případě určení motivu vraždy. Rodina řekla, že se z domu ztratily některé šperky - jiné ale dle záznamů z ohledání místa činu zůstaly netknuté.

Recidivista Zoltán Kovács redaktorkám nakonec řekl, že svým pátráním přivedly zločinecké podsvětí okolí Povážské Bystrice do velké paniky. „Vyšetřujete smrt starého páprdy, který dělal zbraně pro zločince jak na Slovensku, tak v Maďarsku, tak v Česku. Někdo ho sundal. A když se to teď začne šetřit, co když vyplave ještě něco jiného? Každý je teď v panice, každý!“ křičel Kovács.

„Vy dvě ani nevíte, do čeho jste se to vlastně pustily. Tím vyptáváním spouštíte domino efekt a lidé se začnou bát, co všechno přitom může vyplavat na povrch. Řekněme, že Sedlář je jen malý bod v mozaice toho, co se tady tehdy všechno dělo,“ řekl redaktorkám Kovács.

Druhý hlavní vyšetřovatel případu Milan Janoštiak si dodnes stojí za tím, že Sedláře zavraždili odsouzení David Šimon a Maroš Straňák. Kdyby si prý redaktorky „přečetly spis“, bylo by jim to jasné také.

Na otázku, proč více neřešili Kovácse, když objevili jeho DNA, řekl, že pachové stopy svědčily o vině jiných lidí a že v této kauze byly zásadnější než DNA. „Měl jsem ho natáhnout na skřipec? Dát do bronzového býka?“ ptal se výsměšně Janoštiak poté, co se ho redaktorka ptala, proč víc neprověřoval Kovácsovu výpověď. Nové důkazy shromážděné redakcí jej nezajímaly.

Jak konkrétně se obchodník se zbraněmi Smižík zamotával do svých slov? Jakým způsobem Kovács redaktorky odrazoval od dalšího pátrání? A co na nové důkazy řekl Sedlářův syn Ivo? Poslechněte si audio v úvodu článku.