O Schwarzenbergovi osobně: „Něco si mohl dovolit jen tady“

Politici a česká i zahraniční veřejnost vzpomínají na Karla Schwarzenberga, který v sobotu zemřel ve Vídni. Mluví o něm jako o státníkovi, který přinesl do Česka po desetiletích života v emigraci zpět étos demokracie a zanechal výraznou stopu ve společnosti a politice. Jaký byl zblízka?

Kancléř prezidenta Václava Havla, ministr zahraničních věcí, spoluzakladatel TOP 09, kandidát na prezidenta, ale také kníže, hospodský a lesník. Se všemi těmito přízvisky byl známý Karel Schwarzenberg, který v sobotu v 85 letech zemřel ve vídeňské nemocnici.

Záhy po jeho skonu se začaly sbíhat vzpomínky i kondolence z celé Evropy. Lítost vyjádřili například slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, rakouský ministr zahraničí Alexander Schallenberg nebo bývalý švédský premiér Carl Bildt. Vzkazy vyzdvihovaly jeho moudrost a boj za demokratické hodnoty.

Čeští politici pak poukazovali na Schwarzenbergovo vlastenectví a často přidávali i osobní vzpomínky. Třeba premiér a šéf ODS Petr Fiala se na síti X zmínil o tom, že ho před několika týdny navštívil v nemocnici a slíbili si, že se ještě sejdou. „Mrzí mě, že tu dýmku už spolu nestihneme,“ napsal předseda vlády.

Jednu z osobních vzpomínek po smrti významného českého politika přináší i podcast 5:59. V něm o četných setkáních s Karlem Schwarzenbergem i o jeho náhledu na svět mluví komentátor magazínu a serveru Echo24 Jiří Peňás. „Pro mě to byl – a skutečně nepřeháním – po Václavu Havlovi nejdůležitější člověk veřejného prostoru, který tady po něm zůstal,“ popisuje publicista, který se Schwarzenbergem letos trávil čas kvůli přípravě knihy.

V československém a českém veřejném životě se Karel Schwarzenberg angažoval už před sametovou revolucí. Se svou rodinou sice žil v exilu, ale disentu pomáhal ze zahraničí. Z titulu předsedy Mezinárodního helsinského výboru, který se zaobíral dodržováním lidských práv, v 80. letech jezdil do tehdejšího Československa a zajímal se třeba i o soudní proces s básníkem Ivanem Jirousem.

Po roce 1989 se Schwarzenberg začal objevovat po boku prezidenta Václava Havla a dva roky byl i jeho kancléřem. A poté, co mu stát v mezičase vrátil zámek Orlík a další majetky, i on našel po více než 40 letech znovu domov v jižních Čechách.

Podle Peňáse měl zejména rád život na zámku v Čimelicích, kde Karel Schwarzenberg vyrůstal až do svých 11 let. „Je to tam sice takové ‚jezeďácké‘ a rozbité a není to tam krásné, vyšlechtěné Rakousko, ale přesto to byl jeho domov. (…) A další věc byla, že přece jenom rakouská společnost, a zvlášť šlechtická, je určitě mnohem konzervativnější. A některé věci, které si mohl dovolit tady, tak by tam možná nemohl. Třeba chodit v crocsech,“ vysvětluje publicista s odkazem na gumovou obuv.

Politická kariéra Karla Schwarzenberga se nicméně naplno rozjela až koncem 90. let a začátkem let nultých. Vstoupil do ODA, stal se senátorem, později také dvakrát ministrem zahraničních věcí. V roce 2009 s Miroslavem Kalouskem spoluzaložil TOP 09 a stal se i jejím předsedou.

„Karel Schwarzenberg byl to, čemu se říká homo politicus. Čili člověk, který se neustále motal kolem politiky. Právě politika a určitým způsobem i společnost ho bavily, hrozně rád se někde ochomýtal, angažoval a tak dál,“ říká Peňás.

Jeho posledním velkým politickým krokem byla kandidatura na prezidenta před deseti lety, kdy se utkal s Milošem Zemanem. V historickém kontextu pozoruhodná věc. „Po roce 1948 takový ten plebejský, český nacionalismus vylučuje katolíky, šlechtu a případně Němce nebo německy mluvící lidi. A on, zosobnění toho všeho, by se stal prezidentem. To by byla obrovská ironie dějin,“ zmiňuje Peňás.

Ostatně i samotný Schwarzenberg se domníval, že jeho šance na výhru tehdy byly malé. Mluvil o tom ještě letos v červnu v pořadu Galerie osobností na Seznam Zprávách: „Vycházel jsem z velmi neoblíbené vlády (premiéra Petra Nečase), se jménem a všemi předsudky, které se proti mně obrátily. Ale v politice to tak někdy je. Někdy musíte jít do boje, i když víte, že to prohrajete.“

Po tomto klání už Schwarzenberg z pohledu Jiřího Peňáse fungoval spíše jako komentátor dění. Zároveň prý ztrácel na optimismu a byl „zklamaným člověkem“. „V posledních 20 letech mluvil skepticky o tom, v co jsme doufali v 90. letech. Tedy že se to narovná, že lidé budou mnohem více dbát práv, bude se méně krást, méně korumpovat a budou fungovat nějaké základy právního státu,“ myslí si publicista.

Zklamání šlechtice a exministra ale pramenilo i ze soukromého života. Peňás mluví třeba o tom, že se nenaplnila Schwarzenbergova představa o fungování rodinných sídel, která vlastnil po Česku. „Stáli jsme na jaře před čimelickým zámkem, který je prázdný, a on říká: ‚Já nevím, co s tím.‘ Protože co se zámky a kostely? Bydlet už tam nikdo nebude, je to příliš drahé a podobně. Pro spoustu věcí (ze svého majetku) nenašel přirozený raison d’etre.“

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jaký měl Karel Schwarzenberg vztah se svým otcem, proč se sám označoval za „lesníka“ a „hospodského“ nebo jak by zřejmě chtěl, aby se na něj vzpomínalo. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.