Účtování kancléřky: „Německo Angely Merkelové se sype, ale chyby nepřiznává“

Někdejší dlouholetá německá kancléřka Angela Merkelová je zpět v záři reflektorů. Propaguje svou novou knihu Svoboda, v níž rekapituluje svůj život a politickou dráhu. Vzpomíná i na jednání s Vladimirem Putinem nebo na to, jak bránila přizvání Ukrajiny do NATO. V jakém světle se snaží připomenout kdysi nejmocnější politička Evropy?

Lístky na oficiální představení knihy Svoboda, které proběhlo v úterý večer v berlínském Deutsches Theater, byly vyprodány za několik minut. Online stream debaty s autorkou si pak pustilo na 100 tisíc lidí. Vypuštění memoárů bývalé německé kancléřky na předvánoční knižní trh bylo jedním slovem událost.

Paměti vycházejí naráz v řadě překladů včetně toho do češtiny (u nakladatelství Práh). A jedním z prvních recenzentů byl Martin Jonáš, čerstvá posila redakce Seznam Zpráv, který ještě jako zpravodaj České televize strávil v Německu přes sedm let a sám napsal o německé exkancléřce knihu (Fenomén Angela Merkelová: portrét jedné éry – vydalo nakladatelství Argo, 2021).

„Ta čísla hovoří, myslím, sama za sebe: Pro začátek 400 tisíc výtisků, to je na úrovni nějakého velkého bestselleristy,“ říká Jonáš v podcastu 5:59 o nových memoárech, které v německém originále čítají na sedm set stran a které Merkelové pomáhala psát její dlouholetá blízká spolupracovnice a šéfka její kanceláře Beate Baumannová. „Je to prostě velký knižní projekt a já si myslím, že spousta lidí na tuhle knížku hodně čekala, protože si mysleli, že se dozvědí něco nového.“

Od chvíle, kdy na konci roku 2021 opustila Angela Merkelová po 16 letech kancléřský úřad, o ní nebylo mnoho slyšet. A to nejen proto, že se zotavovala z velkého vyčerpání a odpočívala.

Její důsledné stažení se z politiky má podle Jonáše ještě jeden důvod: „Celá řada Němců má pocit, že nemá smysl ptát se Angely Merkelové na radu, protože jsou přesvědčeni o tom, že dědictví její éry dnešníma očima není nijak zářné. A že Německo a Evropa po ní zdědily velkou spoustu neřešených problémů – nedořešená migrace, vztah k Rusku a ve výsledku válka na Ukrajině či stagnace, kterou Německo zažívá.“

Od své dlouholeté lídryně se dnes distancuje i Křesťanskodemokratická unie (CDU), jejíž nové vedení označuje vládu Merkelové za anomálii a přílišný posun strany doleva, upozorňuje novinář. „Někdy se říká: Angela Merkelová byla nejlepší sociálnědemokratická kancléřka Německa, tohle my už takhle nechceme. A takhle to sdělují (lídři CDU) svým voličům.“

Někdejší nejmocnější politička Evropy ale ve svých memoárech žádný velký sebezpyt neprovádí. „Nepřiznává žádnou chybu, ona se v těch pamětech v podstatě pokouší být svým vlastním apologetou, nějakým způsobem to všechno vysvětlit, omluvit. Uznává drobné chyby, prohřešky, omyly. Ale u všech těch zásadních věcí je to tak, že prostě nepřekročí tu hranici, aby řekla: Tady jsem udělala chybu, tady jsem možná mohla jednat jinak,“ shrnuje svůj hlavní dojem Martin Jonáš.

Německá exkancléřka tak podle bývalého berlínského korespondenta „postupuje stejnou metodou, která nás novináře tak štvala během její vlády“.

Žádné poučené sebereflexe se tak prý čtenář knihy nedočká ani u popisu jejích kroků z doby tzv. migrační krize v roce 2015 (byť Jonáš v podcastu vysvětluje, že její nezamýšleně slavný výrok – Wir schaffen das, tj. zvládneme to – rozhodně „neměl být nějakým manifestem toho, že se teď Německo stává zemí masové imigrace“) nebo při rekapitulaci různých jednání s Vladimirem Putinem, se kterým se v průběhu 16 let v čele vlády potkávala víceméně pravidelně.

„Nedělala si o něm žádné iluze. Ale to, jakým způsobem obhajuje svoji politiku vůči Putinovu Rusku plnou ústupků, podle mého názoru není přijatelné,“ konstatuje reportér. „Já jsem prostě přesvědčen o tom, že (svým přístupem ) Putina povzbuzovala k agresivní politice. A že je chyba, že to ve svých pamětech vlastně vůbec nereflektuje.“

Jonáš přiznává Merkelové celou řadu kvalit, jako například vytrvalost a schopnost hledat kompromis i to, že pro Němce symbolizovala stabilitu. „Ale zpětně viděno se spousta věcí z té fasády jejího odkazu sype,“ říká a poukazuje např. na to, že nijak nezohledňovala varování ekonomů před přílišnou závislostí německé ekonomiky na exportu (až polovina HDP), což se nyní projevuje. A s návratem Donalda Trumpa do Bílého domu prý může být ještě hůř.

Že by se Angela Merkelová snažila svou knihou ovlivnit nynější politickou situaci v Německu, kde se nedávno rozpadla vládní koalice a zemi čekají předčasné volby, si Jonáš nemyslí: „Nemohla mít tušení, že ta knížka bude vycházet v podstatě pár dnů po pádu vlády. A zadruhé, já si myslím, že ona ani nemá tu sílu současnou politiku v Německu někam nasměrovat.“

Na tamní scéně se podle novináře zároveň „nerýsuje žádný politik, který by dokázal stát tak radikálně ve středu jako Angela Merkelová a dokázal přitáhnout voliče pravicové, středové, a dokonce i levicové“. Současná generace německých politiků také není – na rozdíl od Merkelové v době jejího úřadování – u veřejnosti vnímána zvlášť pozitivně, dodává Jonáš s tím, že „Německo prostě nečeká úplně veselé období“.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, v čem na odkaz Angely Merkelové navázal nynější kancléř Olaf Scholz nebo jaké vztahy panují mezi Merkelovou a aktuálním kandidátem CDU na kancléře Friedrichem Merzem. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.