Víc extremismu, víc porna, odhaduje analytik, jak se změní Muskův Twitter

Nejbohatší muž světa, Elon Musk, přebírá kontrolu nad jednou z nejvlivnějších sociálních sítí, platformou Twitter. Jak radikální změny ji čekají? Promění se Twitter ve svobodné prostranství, kde si každý bude moct svobodně říkat, co chce? Nebo online prostor zaplní nenávistné a dezinformační komentáře, jak varují kritikové a obává se část uživatelů?

Co vlastně víme o tom, jaké je Muskovo chápání svobody slova, kterou se zaštiťuje? A nakolik ho ovlivňuje myšlenková tradice Silicon Valley a jeho touha po technologické utopii?

Je čtvrtek 28. dubna. Tady je Lenka Kabrhelová a 5:59, zpravodajský podcast Seznam Zpráv.

Jaroslav Švelch se věnuje sociálním médiím (a počítačovým hrám) na Katedře mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den.

Dobrý den.

Miliardář Elon Musk, šéf automobilky Tesla a nejbohatší člověk světa, tedy převezme společnost Twitter, sociální síť, kterou používají miliony lidí po celém světě. Pane Švelchu, jak zásadní to je z hlediska médií – tedy toho, co vy studujete – zpráva?

Je to určitě důležitá zpráva, protože Twitter, kromě toho, že to je velká společnost, tak se na něm také odehrává obrovské množství veřejné komunikace. Je to vlastně takové svým způsobem veřejné prostranství, i když ho vlastní komerční firma. Takže se tam odehrává politická komunikace, odehrává se tam život různých komunit a různé další věci. Takže to, jak se změní fungování Twitteru, může tyto společenské a politické procesy ovlivnit.

O tom možném převzetí Twitteru Elonem Muskem se spekulovalo týdny, od začátku dubna. Hodně se zdůrazňovala specifická povaha tohoto podnikatele, inovátora, který ale zároveň má velmi osobitý přístup ke svobodě slova, k informacím ve veřejném prostoru. Mluvil o tom v uplynulých letech. Dokážeme na základě všech jeho vyjádření shrnout, jak svět a roli médií Elon Musk vidí?

Nejsem si jistý, jestli ta jeho ideologie je úplně koherentní. Ale jsou tam nějaké náznaky v těch jeho některých veřejných vyjádřeních. Víme, že není zastánce regulace komunikace. Zároveň se vyjádřil i tak, že je třeba, aby třeba algoritmy sociálních médií byly transparentní. Nedůvěřuje celkově těm regulačním institucím.

A jeden z menších detailů, které zmiňoval, je to, že by byl pro to, aby na Twitteru byl ten „edit button“. Aby bylo možné později nějak změnit ten tweet a nějak ho editovat. Což je maličkost, ale myslím si, že i to může být docela dost kontroverzní a proměnit tu dynamiku té komunikace.

Ona se samozřejmě objevila celá řada reakcí: na jedné straně pochvalné u té části twitterového publika, která to vidí stejně jako Elon Musk, na druhé straně varování kritiků, kteří se obávají, že to může způsobit nějaké nové, nekontrolovatelné vzedmutí v tomto on-line prostoru. Jenom možná obecně – co tím vlastně Elon Musk může sledovat? My víme, že Twitter pro něj není hlavní byznys – má SpaceX, má Teslu. Co ho na té sociální síti tak láká? Opravdu může jít o pokus nějak otestovat limity, hranice toho, jakým způsobem teď zacházíme se svobodou slova na sociálních sítích?

Je to možné. Těžko tady budeme dělat psychoanalýzu Elona Muska. Taky se přikláním k tomu, že úplně primární důvod není to, aby na tom vydělal, i když na tom už vlastně vydělal. Myslím si, že ten primární (důvod) tam bude jiný: je to síť, na které je aktivní a je nějak zainteresovaný do toho, jak funguje, a má na to názory, které opakovaně vyjádřil. Předpokládám, že tam bude nějaká tendence fungování té sítě nějak ovlivňovat.

Pojďme se podívat na to, jaký je jeho kontext, vlastně odkud pochází. Elon Musk je součástí a zároveň vlastně i hybatelem mnohem většího organismu, dalo by se říct celého ekosystému, kterým je americké Silicon Valley. Sám sice pochází z Jižní Afriky, ale záhy se přestěhoval, studoval v Kanadě, potom ve Spojených státech a pak právě od poloviny devadesátých let začal žít a podnikat v Kalifornii, kde tedy spoluvytváří kulturu Silicon Valley. Vy sám jste studoval média na východě Spojených států, takže jste vlastně měl živé srovnání západního a východního přístupu. Dá se popsat, z jaké myšlenkové tradice Elon Musk coby proponent toho západního vidění vychází?

O tom je docela dost napsáno. Je taková klasická studie, která si myslím, že je pořád aktuální, která popisuje tuto takzvanou kalifornskou ideologii. Napsali ji Richard Barbrook a Andy Cameron už v roce 1996. Oni tomu říkají „kalifornská ideologie“ a poukazují na to, že to je taková paradoxní kombinace dvou myšlenkových proudů: na jedné straně hippies – myšlenky komunitarismu, taková jakoby utopická představa o sdílení, vytváření nějaké příjemné přátelské komunity.

Na druhé straně je tam vliv „yuppies“, toho individualismu typického pro osmdesátá léta. A to je ten jakoby podnikatelský drajv, nedůvěra v instituce, odpor k regulacím a ten důraz na nějaké ty individuální schopnosti a schopnost se prosadit a být třeba úspěšný v tom byznysu.

A toto jsou dvě myšlenky, které jsou vlastně svým způsobem protichůdné a obě dvě atraktivní pro jinou skupinu lidí.

Ale nakonec z toho je tedy mix nějakých hodnot, které definují to, jakým směrem se Silicon Valley ubírá. A jestli tedy tomu rozumím dobře, tak je to v tuhle chvíli hlavně ten akcent na individualismus, to libertariánství, na ten, řekněme, techno-utopický přístup?

Do určité míry určitě. Zároveň je tam pořád ta rétorika hippies a New Age přítomná. Já jsem si přečetl, jak Jack Dorsey, jeden ze zakladatelů Twitteru a jeho bývalý ředitel, reagoval na to převzetí Twitteru Elonem Muskem.

A říkal, že věří tomu, že to bude k dobrému a že Elon Musk šíří „světlo vědomí“, což je takové vágní vyjádření, které může znamenat leccos. Ale je v tom vidět ta víra, že tito soukmenovci, tito hybatelé Silicon Valley jsou jakýmisi vyvolenými, kteří můžou nějak pozvednout svět, můžou nějak možná spasit svět, vyřešit společenské problémy a tak dál.

A to je, myslím, jeden z takových těch základních rysů té kalifornské ideologie. Někdy se tomu říká solutionism, ta představa, že na všechno existuje technologické řešení. Ale často to jsou velice komplexní společenské problémy, které jsou příliš složité na to, než aby je vyřešila nějaká aplikace nebo nějaká webová stránka nebo něco takového.

A dá se popsat, jak tohle všechno – na základě čehož se utvářel ten technologický průmysl – potom následně formuje i třeba politiku, ekonomiku, vlastně realitu americké politiky a následně tedy i globální politiku, včetně té naší?

Vznikají obrovské firmy, které provozují ty mediální platformy nebo digitální platformy, jako jsou Meta, Alphabet, který provozuje Google, Twitter a tak dál, které vlastně nějakým způsobem kontrolují velkou část i veřejného života. Není to jenom komerční firma, která prodává produkty, ale výrazným způsobem ovlivňuje to, jak funguje politika, jak funguje politická komunikace, jak fungují komunity a tak dále. Tak to je docela výrazná změna.

Ale já věřím tomu, že oni to často dělali s přesvědčením, že vybudují nějaký lepší svět, ale zároveň bez dostatku nějakého sociálního uvědomění a nějakých třeba sociologických znalostí, jaké to může mít dopady, když se tyto technologie tím způsobem, který tedy oni chtěli, realizují.

Takže vlastně bez aspektu etiky toho smýšlení a zacházení a působení?

To často taky. Ono tradičně v informatice byla etika trošku na vedlejší koleji, protože se to nepovažovalo za tak důležité, protože přece jenom se programovaly počítače. Těmi obory, kde se etika hodně sledovala, bylo lékařství a tak podobně. Ale to se změnilo. A dnes ty počítačové systémy výrazně ovlivňují každodenní život člověka. Ale pořád ta etická reflexe trošku pokulhává za tím technologickým vývojem.

A když se vrátíme právě k médiím a budeme se tedy teď – s chápáním toho kontextu, ze kterého vychází Elon Musk – věnovat i tomu, jakým způsobem on vidí svobodu slova. Protože ta idea za tím, jak má svoboda slova vypadat, hraje vlastně důležitou roli. Jak se tedy profiluje Elon Musk? Čeho on je vlastně příznivcem v tom směru?

Existují dva takové základní přístupy ke svobodě slova: individualistický a kolektivistický. A ty se v různých formách objevují v debatách po celém světě. Tím individualistickým se myslí to, že každý by měl mít právo mluvit o čemkoliv, neměl by být v tom nějak omezován – primárně to individuální právo na tu promluvu.

A na té druhé straně je spíš kolektivistický přístup, podle kterého je nutné, aby existoval nějaký prostor, kde je možné, aby byli všichni slyšet do nějaké míry, aby tam do nějaké míry byl rovný přístup a aby se nestávalo to, že kvůli promlouvám někoho jiného, které jsou třeba nenávistné, nějaká část společnosti tam nebyla zastoupena. A aby se toho docílilo, tak zpravidla je třeba nějaká moderace a regulace.

Elon Musk podle těch svých dosavadních vyjádření je teda na straně toho individualistického přístupu ke svobodě slova, že by nikdo neměl být omezován.

A když se podíváme na to, co jsme se naučili právě o fungování sociálních médií a potažmo tedy vůbec o tom mediálním světě za poslední léta, kam nás to posunuje i v tom, jakým způsobem je vůbec možné přemýšlet o regulaci?

Nakonec se ukázalo, že i na těch platformách, které se původně té moderaci a regulaci bránily, bylo nutné ji nějakým způsobem zavést. A viděli jsme to na několika případech. Twitter, ještě když ho vedl Jack Dorsey, zrušil účet Donaldu Trumpovi, Facebook pozastavil účet Donaldu Trumpovi.

Na druhou stranu byla spousta jiných případů, kde oni zase nekonali, i když byli uživatelé, kteří říkali třeba podobné nebo horší věci. Takže ta regulace nikdy není úplně konzistentní. Problém je v tom, že se toho odehrává na těch platformách tolik, že je velice obtížné to vůbec regulovat.

A historicky taky ty platformy neměly, alespoň ve Spojených státech, povinnost moderovat a regulovat. To vyplývá z laxní a nepříliš přísné regulace, která existuje ve Spojených státech, podle které ty platformy vlastně nejsou zodpovědné za ten obsah, který tam je postován. A můžou moderovat, ale nemusí. Takže mají spoustu možností a poměrně málo zodpovědnosti. A existují v současné době tendence to nějakým způsobem regulovat, ať už tedy ve Spojených státech, nebo v Evropě.

Už teď, v reakci na ohlášené převzetí Twitteru Elonem Muskem, mluvčí prezidenta Bidena Jen Psakiová varovala, že Bílý dům zváží další regulační opatření. Dá se říct, že ty úvahy o regulaci přišly s klíčovým rokem 2016, zvolením Donalda Trumpa a jeho vystupováním na sociálních sítích?

Určitě do toho ty události roku 2016 vstoupily. A velkou roli tam taky hrála role dezinformací a případně cizího vměšování do politické komunikace ve Spojených státech. Vlastně v dnešní době najdeme kritiky té současné úpravy jak mezi republikány, tak mezi demokraty. A myslím si, že i když jim asi vadí trošku jiné věci, tak je tam shoda na tom, že by tito technologičtí giganti měli být víc regulováni.

V Evropě taky probíhá paralelně nějaký takovýto proces. I když tady se zdá být trošku dál, protože už tady je nějaká konkrétní představa o Digital Services Act, o zákoně o digitálních službách, který by měl nějak víc regulovat tyto platformy.

A vy, mediální vědci, kteří se tím tématem zabýváte, kteří ho studujete, jak se na to díváte v současné chvíli? Dokážeme dohlédnout už s tou znalostí sociálních médií za ta léta, která je sledujeme, jaké by byly potenciální důsledky toho, kdyby sociální síť, třeba typu Twitter, byla úplně bez regulace, tak jak si to přeje třeba právě Elon Musk?

Asi můžeme mít nějaké teorie ohledně toho, co se může stát. Je možné, že tam bude víc kontroverzních obsahů, víc extremistických názorů, víc pornografických obsahů – těch všech možných obsahů, které se do té doby regulovaly. Je možné, že to nějakým způsobem vypudí některé uživatele. Určitě někteří jiní naopak budou spokojení.

Jsem spíš toho názoru, že pro nějakou racionální, věcnou debatu to nebude přínosem, protože bez té regulace, nebo aspoň bez vidiny potenciálního dopadu nějakých nenávistných obsahů, se budou ti diskutující třeba méně ovládat, ten obsah bude extrémnější, a tím pádem tam převáží nějaké ty spíš extrémní názory.

A co se týče tolik skloňované polarizace a rozdělování společnosti, dají se jednoznačně přičíst právě tomu, jak fungují sociální média?

To je velice komplexní otázka. Je možné, že sociální média v tom hrají nějakou roli. Ale ten dosavadní výzkum není úplně super přesvědčivý, musím říct. Určitě v některých případech se to může stát. Není to nutně tak, že by se člověk stával extrémnějším a polarizovanějším, když se stane uživatelem nějaké sociální sítě. Spíš to funguje tak, že ti méně vyhranění uživatelé odcházejí třeba někam jinam a třeba se změní i tematické zaměření té sítě nějak postupně. Je to určitě riziko, které je dobré studovat a které je dobré připomínat, ale zatím je těch důkazů poměrně málo.

A v tuto chvíli už máme k dispozici výsledky výzkumů, které by mluvily o tom, jak se ty negativní trendy překlápí z virtuálního světa i do reality? Jinými slovy, jestli to ovlivňuje lidi ve skutečném, běžném životě?

Nemůžu vám teď říct úplně konkrétní výsledky výzkumů, ale jsou i snadno pozorovatelná fakta, která tomu nějakým způsobem nasvědčují.

Asi jednou z těch nejtragičtějších událostí byl masakr muslimů v Myanmaru, kde nějakou roli – zase je strašně těžké říct přesně, jak velkou – hrály nenávistné obsahy šířené přes Facebook. Facebook se to tehdy, jak věřím, snažil nějak filtrovat, ale zase tam jsou problémy s tím, že toho obsahu je strašně moc. A otázka je, jestli oni měli třeba dostatek moderátorů, kteří rozuměli tomu jazyku. Protože to jsou často věci, které vám umělá inteligence nechytí – že je tam nějaký nenávistný obsah v nějakém jazyce, který není třeba angličtina.

Takže určitě jsou případy, kdy nějaká dezinformace nebo nějaká výzva vedla k tragickým událostem, takže bych to určitě nezlehčoval. A právě to začalo být pro Silicon Valley aktuální ve chvíli, kdy se to dělo v USA, když se stal ten útok na Kapitol a tak dál. Ale tyto věci se dějí i někde jinde na světě, akorát oni třeba nemluví těmi jazyky, není jim to blízké. A proto v těch případech třeba nekonají tak rychle.

A když se na to díváme perspektivou Česka, kde Twitter nepatří mezi ty úplně nejpopulárnější sociální sítě, proč tomuto globálně důležitému kroku, kdy nejbohatší člověk světa přebírá kontrolu nad jednou z významných sociálních sítí, věnovat pozornost?

Určitě je třeba tomu věnovat pozornost. Nejsme zase izolovaní od toho okolního světa, to je jedna věc. Druhá věc je, že ne možná největší část, ale docela významná část té veřejné diskuze se na Twitteru odehrává, nepochybně. Obzvlášť profesionální novináři z Twitteru hodně čerpají, jak náměty, tak vyjádření. Je to svým způsobem archiv nějakých výroků, ke kterým je možné se vrátit. Takže třeba ta editace by to třeba dost změnila, kdyby se daly zpětně editovat tweety. Tudíž to určitě nějakou důležitou roli hraje.

A koncentrace velké mediální moci v rukou jednoho člověka je vždycky riskantní. My nemůžeme předvídat, co přesně Elon Musk s Twitterem udělá, ale ta samotná koncentrace je svým způsobem nebezpečná.

O možných dopadech Muskova převzetí Twitteru teď píší všechna velká světová média. Nemůže se nakonec ukázat, že Elon Musk s inovacemi týkajícími se svobody slova dopadne podobně jako ti vizionáři před ním, kteří pak museli akceptovat, že idealizovaná vize svobody slova naráží na úplně reálné limity skutečného světa, na nenávistné projevy, šíření dezinformací a tak dále. A že se tomu pak musel přizpůsobit i chod oněch sociálních médií?

Oni měli vždycky takovou velkou technologickou imaginaci a dokázali vytvořit zajímavé aplikace, které mají spoustu pozitivních využití. Ale myslím si, že si nedokázali úplně představit tu sociální realitu a ty případné negativní dopady.

Myslím si, že bude záležet na tom, jaké jsou záměry s touto společností. Facebook a Twitter dříve přistoupily k nějaké formě samoregulace a k nějaké moderaci kvůli tomu, aby si zachovaly nějakou vlídnou tvář pro uživatele. Protože kdyby tam skutečně dominoval hate-speech a kdyby tam byla pornografie a tyto věci, tak by to nebyla tak atraktivní síť pro tak širokou skupinu uživatelů. Takže oni si tím částečně vlastně vylepšovali image a udržovali nějakou přívětivou tvář.

Otázka je, jestli na tom Muskovi záleží. Pokud to je veřejně obchodovatelná společnost, tak tam je cílem generovat nějaký zisk a potěšit akcionáře. Pokud je vlastněná soukromě, tak se můžeme jenom dohadovat, co tím Musk sleduje a jestli mu tedy záleží na tom, aby Twitter měl vstřícnou tvář a aby to bylo místo, které je víceméně tolerantní a přátelské. Těžko říct.

Jaroslav Švelch, expert na sociální média a počítačové hry z Katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkujeme za rozhovor.