Trans ženy ve sportu: je větší inkluze fér, nebo naopak?

Ve světě sportu sílí diskuze, jaká pravidla by měla platit pro soutěžení transgender sportovkyň – tedy žen po změně pohlaví, které se narodily v mužském těle. Jak vyvážit hledisko fyzické výkonnosti s respektem k jednotlivcům a jejich potřebám? A co toto pnutí ukazuje o obecnějším přístupu k právům lidí, kteří prošli změnou pohlaví?

Trans ženy nebudou moci závodit v elitních ženských soutěžích. V červnu to oznámila Mezinárodní plavecká federace (FINA). Nedlouho poté k podobnému rozhodnutí dospěla Mezinárodní ragbyová liga (IRL) a stejný krok naznačilo i vedení Světové atletiky.

„Co je férovost? Co je neférovost? (…) Jak obecně důležitá je výkonnost jako kritérium hodnocení sportu? A jak důležitá třeba je vedle toho seberealizace (transgender sportovců)?“

Právě takové otázky leží v jádru současných úvah podle šéfredaktorky Radia Wave Barbory Šichanové. Novinářka se věnuje tématům identity, sexuality a sexuálních menšin dlouhodobě. Připomíná konkrétní sportovkyně z řad transgender nebo intersex lidí, které jsou s debatou spojené.

Patří sem např. jihoafrická běžkyně a dvojnásobná olympijská vítězka Caster Semenyaová nebo novozélandská vzpěračka Laurel Hubbardová, která se v Tokiu stala první transgender sportovkyní pod pěti kruhy. Aktuálně se pak mluví třeba o plavkyni Lie Thomasové ze Spojených států.

Mezinárodní olympijský výbor (MOV) přitom v roce 2021 přišel s deklarací, která vůči trans sportovcům zdůrazňuje otevřenost, nediskriminaci a odmítá pohled na ně jako na někoho, kdo soutěží neférovým způsobem. „Je to trošku v kontradikci vůči tomu, jak pravidla nastavily ty (zmíněné) jednotlivé federace,“ myslí si Šichanová.

Vůči zpřísnění pravidel pro účast transgender osob se ohradily některé organizace zastupující zájmy LGBTQ+ sportovců. Například skupina Athlete Ally krok plavecké federace označila za diskriminační, škodlivý a nevědecký. Uvedla také to, že odporuje doporučením MOV.

Novinářka Šichanová uvádí, že v posledních letech vzniklo hned několik vědeckých studií, podle nichž by trans sportovkyně za stávajících pravidel mohly mít určité výhody. Týkají se hlavně muskulatury, síly a dalších parametrů.

Jedna z autorek těchto studií Joanna Harperová – která sama prošla změnou pohlaví – ale zároveň upozornila na druhou stranu mince. Podle ní mohou mít trans ženy například kvůli svým vysokým postavám a redukovaným svalům potíže s regenerací. A vědkyně zmínila i společenské a sociální aspekty. Třeba psychologický tlak, kterému trans lidé čelí.

„Tato debata je obecně velmi důležitá nejenom pro trans lidi, ale pro nás všechny. V podstatě říká to, jak my jakožto společnost vnímáme mužské a ženské kategorie, jak chceme, nebo nechceme trans sportovkyně, ale obecně trans lidi, mít za součást společnosti,“ říká Barbora Šichanová.

Hrají v současné debatě stále roli předsudky vůči lidem se změněným pohlavím? Je dobrým nápadem zavedení vlastní kategorie pro sportování těchto osob? A jak se k transgender lidem přistupuje v Česku – a to nejen ve sportu? Epizodu podcastu 5:59 si poslechněte v úvodu článku.