Kontroverze, paradoxy, výzvy. Tour de France se chystá znovu pobláznit svět

V sobotu startuje letošní ročník největšího cyklistického závodu světa – Tour de France. Rozsahem, významem i sledovaností jde o jednu z nejprestižnějších sportovních událostí planety. Stíny dopingové minulosti ze sebe postupně setřásá, ale čelí i aktuálním výzvám, jako je environmentální zátěž v době klimatické krize.

V sobotu začíná největší globální svátek silniční cyklistiky Tour de France. Ačkoli se tentokrát pojede 110. ročník tohoto tradičního závodu, od jeho založení uplynulo už 120 let. Několik ročníků se totiž nekonalo kvůli dvěma světovým válkám.

Podle redaktora webu ČT sport Vojtěcha Jírovce už sama tato mimořádná tradice tvoří velkou část nesmírné popularity třítýdenního etapového závodu: „Tour de France je opravdu obrovská instituce. Možná by se dalo říct, že ten závod je větší než samotný sport, protože kdekdo po světě zná Tour, ale o cyklistice jinak prakticky třeba nic neví.“

Přestože se těší přízni milionů lidí na celém světě, dostává se Tour de France i kritiky. Někteří například upozorňují na ekologickou náročnost závodu, která je spojená zejména s přesuny závodníků, týmů, pořadatelů a diváků nejen po území Francie, ale i po dalších evropských státech, ve kterých závod už tradičně začíná.

„Ekologická stopa je docela značná, zvlášť na sport, který chce mít image toho udržitelného a který používá kolo, jeden z nejčistších způsobů dopravy,“ říká Jírovec. Organizátoři se z tohoto důvodu například snaží využívat elektroauta.

„Ale jde i o další věci. Ještě před pelotonem projíždí během závodu takzvaná reklamní kolona, ve které jede jedno auto za druhým, na nich jsou hostesky a ty rozhazují na všechny strany – i v národních parcích – různé reklamní předměty, které tam potom samozřejmě v nějaké míře zůstávají, i když se to snaží uklízet,“ vysvětluje novinář.

Některé týmy jsou navíc vlastněny nebo sponzorovány firmami, které jsou označovány za významné znečišťovatele životního prostředí. Jde třeba o britskou chemickou společnost Ineos nebo francouzský petrochemický koncern TotalEnergies, připomíná Jírovec další paradox světa profesionální cyklistiky.

Kritici také poukazují na slabou podporu ženské verze závodu, kterou pořadatelé po pauze obnovili teprve loni, nebo na malou diverzitu pelotonu. Letošního ročníku se účastní jen dva zástupci asijských a dva zástupci afrických zemí. Podle Jírovce je silniční cyklistika stále do značné míry považována za evropský sport, protože na tomto kontinentě vznikla. V případě Afriky navíc nízký počet profesionálních cyklistů souvisí i s pořizovacími náklady na kolo nebo nedostatečnou dopravní infrastrukturou.

„Světová cyklistika se ovšem docela snaží podporovat rozvoj cyklistiky v Africe. Spolupracuje s různými charitami, které třeba distribuují kola africkým dětem. Překážek ale musí afričtí cyklisté překonávat víc než ti evropští – a ne každý to dokáže,“ popisuje Jírovec.

A dodává, že minimálně jeden z afrických účastníků letošní Tour Eritrejec Biniam Girmay patří k favoritům na vítězství v některé z etap, což by mohlo pomoct právě rozvoji cyklistiky v jeho rodné zemi: „Podobně třeba úspěchy prvních Kolumbijců v Tour de France rozpoutaly v jejich zemi cyklistickou horečku. A dnes je Kolumbie jednou z cyklistických velmocí.“

Na Tour de France ovšem leží i stíny minulosti. Dlouhé období masivního a organizovaného dopingu, které asi nejlíp symbolizuje postava Američana Lance Armstronga (v roce 2012 zpětně zbaveného rekordních sedmi žlutých trikotů pro vítěze Tour de France), v očích veřejnosti hodně poškodilo důvěryhodnost celého cyklistického sportu.

„Myslím, že dnešní cyklistika ‚čistá‘ není, ale určitě je výrazně čistší, než byla třeba v době Lance Armstronga, Jana Ullricha, Marca Pantaniho a dalších velkých dopingových hříšníků,“ říká sportovní novinář. Podle něj dnes existují nesrovnatelně lepší a početnější nástroje na odhalování ilegálních látek v tělech cyklistů.

V boji proti dopingu pomáhají i takzvané biologické pasy. Do nich se průběžně zanášejí výsledky různých testů. Pokud se nějaké hodnoty výrazně změní, může to naznačit, že si sportovec k výkonům něčím pomáhá.

„Tohoto stínu se ale profesionální cyklistika nejspíš ještě dlouho nezbaví. Podle mě je to do jisté míry nezasloužené, protože pozornost věnovanou dopingu a snaze ho vymýtit by některé jiné sporty mohly cyklistice naopak docela závidět,“ myslí si Jírovec.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, co podle sportovního novináře dělá ze slovinského závodníka Tadeje Pogačara nejlepšího cyklistu současnosti nebo proč letos v prestižním závodě nesoutěží žádní Češi. Celou epizodu si poslechněte v přehrávači v úvodu článku.