Tisíce lidí s long covidem propadly systémem. „Podcenili jsme to,“ říká lékař

Po koronavirové infekci mnozí stále pociťují vážné obtíže. Některé trápí problémy se spánkem, další zažívají takzvanou mozkovou mlhu. Část pacientů ale po infekci musela výrazně omezit svůj život - nedokážou vyjít ven ani na krátkou procházku a k pohybu používají invalidní vozík. Svědectví několika z nich jsme zachytili a na dopady se ptáme i pneumologa.

Ještě před časem vedla aktivní, pestrý život. Pracovala jako lékařka v nemocnici, bavila ji horská turistika, lyžovala. Dnes je ale 38letá Markéta jen stínem svého dřívějšího já. Trpí totiž takzvaným dlouhým covidem. V podcastu 5:59 vypráví, jak jí nemoc změnila život.

„Během špatných dnů se dokážu najíst, dojít na WC, nějakou základní komunikaci s manželem, ale jinak je to ležení s maskou přes oči a ucpávkami v uších kvůli světloplachosti a zvukoplachosti,“ říká Markéta.

Ani v lepších dnech ale nevede stejný život jako před nemocí. Popisuje, že je nanejvýš schopná dojít na úřad, k lékaři či si vyjít na krátkou procházku. Pokud ale chce ujít víc než pár stovek metrů, musí použít invalidní vozík. Pokud se nějakou - byť jednoduchou - činností vysílí, dochází u ní k propadům, ze kterých se vzpamatovává i několik dnů nebo týdnů.

O chronické únavě pak vypráví i 35letá Eliška, která dříve učila na gymnáziu. I ona byla kdysi vášnivou lyžařkou a milovnicí hor. Dokázala například bez problémů na běžkách ujet patnáct kilometrů. I jí ale dlouhý covid obrátil život naruby.

„Úplně nejhorší ze všeho jsou ty obrovské propady vyčerpání. Až bych to nazvala takovými kolapsy fyzické a smyslové zátěže. Pálí mě pak končetiny, mám bolesti svalů, zvýšené teploty. Zhoršuje se mi třeba pískání v uších a je mi opravdu zle,“ popisuje Eliška s tím, že ji na samou hranici vyčerpanosti přivede třeba jen to, že si v posteli vysuší vlasy fénem.

Obě ženy patří k části pacientů, kterým long covid způsobuje vážné psychologicko-neurologické problémy. Některým z těchto lidí se momentálně snaží pomoct v Postcovidovém centru ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové.

„Už jsme si mysleli, že ukončíme jeho činnost a že se budeme věnovat jiným problémům, hlavně karcinomu plic a dalším věcem, které nás trápí. Nicméně jsme museli naopak zvýšit kapacity centra a opět navázat spolupráci třeba s neurology,“ říká pneumolog Vladimír Koblížek, který vede Plicní kliniku ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové a je také předsedou České pneumologické společnosti. „Někteří z těchto lidí jsou téměř invalidní,“ popisuje v podcastu 5:59.

Část těchto pacientů se tak spojila pomocí sociálních sítí a hledala pomoc nejen u lékařů, ale i na Ministerstvu zdravotnictví poté, co jejich trable mnozí brali na lehkou váhu. „Potřebovali by, aby s nimi sociální systém počítal, aby třeba mohli být dlouhodobě pracovně neschopní, aby zkrátka nebyli ve vzduchoprázdnu, ve kterém nyní jsou,“ vysvětluje Koblížek.

Lékař se proto snaží o to, aby nemocnice ve spojení s dalšími institucemi vytvořily daleko větší počet postcovidových center. Sám říká, že by bylo potřeba alespoň jedno takové specializované zařízení v každém kraji. S neurology také pracuje na tom, aby se těmto pacientům dostávalo adekvátní péče a oslovuje i zahraniční kolegy s tím, jestli pro ně neexistuje experimentální léčba.

Kromě podobně nemocných lidí s long covidem se ale v královehradeckém centru lékaři setkávají i s pacienty, jejichž obtíže nejsou tak závažné. Dříve zde léčili zejména lidi po těžké koronavirové infekci s poškozenými plícemi. Ti se objevovali zejména v počátcích pandemie.

Pacienti s dechovými obtížemi docházeli a docházejí i nyní, jejich problémy se ale proměnily. Někteří třeba po lehkém průběhu nemoci ztratili správnou mechaniku dýchání a měli tak sníženou činnost výdechových a nádechových svalů. Těmto lidem pomohla správná rehabilitace.

Na dlouhý covid jako takový každopádně zatím neexistuje žádný lék, injekce nebo infuze, upozorňuje tento plicní expert s tím, že kolem long covidu je stále řada nevyřešených otázek. „Nevíme třeba to, jestli je nějaký speciální biomarker třeba z krve nebo z dechu, který by řekl: Ano, ten pacient má postcovid. Ne, pacient ho nemá,“ říká.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jaké skupiny obyvatel jsou statisticky postcovidem nejvíce ohroženy a proč plicní expert Koblížek podporuje jednotnou evropskou definici dlouhého covidu a s tím spojené sociální zaopatření. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.