„Neradostné, zoufalé, depresivní.“ Draghi ordinuje Evropě lék

Po svém přispění k záchraně eura tentokrát muž s přezdívkou Super Mario předložil dokument, jehož cílem je „nakopnout“ celou Evropskou unii. Podle analýzy bývalého šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho si EU udrží silnější pozici ve světě jen tehdy, pokud bude masivně investovat a zdokonalí svůj jednotný trh. Jeho vizi rozebíráme s bruselským zpravodajem deníku Financial Times.

Nové investice v řádu stovek miliard eur, společné zadlužování a obecně větší integrace kontinentu na úkor národních států. Zhruba takovou léčbu tento týden načrtl Evropské unii bývalý prezident Evropské centrální banky (ECB) a italský expremiér Mario Draghi. Zprávu o tom, jak do budoucna zajistit konkurenceschopnost sedmadvacítky v globálním ekonomickém soupeření se Spojenými státy a Čínou, představil po boku předsedkyně Evropské komise (EK) Ursuly von der Leyenové.

Nejde o první analýzu toho, co by měla Evropská unie a její členské státy dělat, pokud si chce starý kontinent udržet svou relevanci. Draghiho doporučení ale spatřila světlo světa ve chvíli, kdy von der Leyenová finišuje se skládáním svého nového týmu. Podle některých předpokladů by proto šéfka EK mohla koncepci – nebo alespoň její část – včlenit do agendy Bruselu na příští léta, kterou se zároveň bude snažit prosadit u lídrů členských států.

„Je to poměrně neradostné, zoufalé a celkem depresivní čtení,“ říká o zveřejněném dokumentu unijní zpravodaj deníku Financial Times Andrew Bounds. V rozhovoru pro podcast 5:59 podotýká, že Draghiho zpráva varuje před skomíráním Unie, pokud v krátkodobém výhledu nedojde k radikální reformě vedoucí k lepšímu fungování její ekonomiky.

Podle zhruba 400stránkové analýzy Evropa začíná zaostávat v ekonomickém soupeření se Spojenými státy a Čínou a ujíždí jí vlak v oblasti technologií, přičemž ekonomika ani produktivita nerostou tak rychle, jak by bylo potřeba. „Hlavní argument Maria Draghiho spočívá v tom, že pokud s tím něco neuděláme, nebudeme dál schopni platit štědrý sociální stát, nebudeme mít peníze na důchody a neufinancujeme ani nezbytné náklady spojené s klimatickou změnou a přechodem k zelené ekonomice,“ vysvětluje Bounds.

Zároveň italský expremiér, který za své přispění k záchraně eura během dluhové krize eurozóny ještě v roli šéfa ECB získal přezdívku Super Mario, předkládá impulzy potřebné k oživení: Více investic, více „Evropy“ a naopak méně překážek a bariér uvnitř jednotného trhu a ve způsobu, jakým spolu členské státy spolupracují. V neposlední řadě Draghi volá po snížení vysokých energetických nákladů.

Cesta z papíru do reality ale v případě zveřejněných doporučení určitě nebude jednoduchá. Už proto, že Draghi má dnes podle Boundse v porovnání s dobami, kdy stál v čele Evropské centrální banky, nulovou moc – tedy snad až na sílu vyvěrající z jeho vlivu, protože jde o respektovanou osobnost. Veškerou moc potřebnou k prosazení načrtnutých změn ale nemá ani Ursula von der Leyenová. Záležet tak bude na vládách národních států.

„Otázkou je, jestli se tito politici nechají Draghiho zprávou přesvědčit, že situace je skutečně tak špatná, že je čas na kompromisy a že svým voličům řeknou, že některé změny jsou nezbytné,“ míní britský novinář, podle něhož by takovou změnou bylo například přesunutí peněz „ze spotřeby na investice“. Draghi konkrétně vyzval ke každoročním investicím ve výši až 800 miliard eur.

I z pohledu celého kontinentu jde pochopitelně o značnou sumu. „Evropskou unii by taková investovaná částka vrátila na úroveň investic, které tu nebyly od šedesátých a sedmdesátých let. Od té doby se výdaje spíš přesouvají z investic a infrastruktury do spotřeby, na sociální výdaje, na důchody a další věci,“ uvádí Andrew Bounds, který připouští, že je poměrně velkým rébusem, jak zmíněný trend zvrátit ve chvíli, kdy evropská populace dál stárne a kdy na kontinentu sílí protipřistěhovalecké nálady.

Jiné změny by pak byly nutné pro naplnění Draghiho vize dotvořit v EU skutečně efektivní jednotný trh. Podle Boundse by se takový záměr neobešel například bez harmonizace daňových sazeb napříč členskými státy nebo omezení role národních regulačních orgánů ve prospěch centrálního dozoru ze strany Evropské komise.

Celkově to vše vytváří balíček, jehož prosazení naráží nejen na ekonomické, ale i politické překážky. „A je otázkou, jestli Evropané považují současnou situaci za natolik kritickou, aby usoudili, že je skutečně čas na změnu a že ta změna musí být poměrně drastická. Včetně toho, že členské státy v podstatě odevzdají další kus své nezávislosti do Bruselu,“ dodává novinář deníku Financial Times.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o tom, jaké „technické“ úpravy by v Evropě mohly změnit fungování trhu s energiemi nebo více podpořit růst soukromých společností s globálními ambicemi. A také jak nutnou podmínkou pro „nakopnutí“ Evropy je míra její další integrace. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.