Kdo a co může za zkázu v Českém Švýcarsku? Musíme změnit zákony, říká vědec

Rozsáhlý požár v Národním parku České Švýcarsko rozvířil v tuzemsku debatu o klimatické změně, jejích příčinách a následcích. Objevuje se ale i kritika správy lesa v národním parku. Ekologové upozorňují, že nebýt sucha v krajině, plameny by se tak rychle nešířily. Mají si Středoevropané na podobné projevy extrémních výkyvů počasí začít zvykat?

Od neděle sledujeme zápas hasičů s požárem, který se šířil Českým Švýcarskem. Není to ale poprvé, co v této lokalitě hoří. Před šestnácti lety plameny zasáhly les u Jetřichovic, oheň nakonec zničil 25 hektarů lesa. Tehdy o něm média mluvila jako o největším požáru v parku za třicet let.

S menším požárem dokonce hasiči bojovali i vloni, zničeny byly čtyři hektary porostu. Žádný z nich se ale nerozšířil tolik jako ten letošní. „Je to bezpochyby tím, že je takové sucho,“ říká přírodovědec z České geologické služby a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky Jakub Hruška.

V Českém Švýcarsku podle něj požáry vznikají častěji, jelikož se tam jednak vyskytují zejména jehličnany a zároveň je lokalita pro hasiče špatně dostupná kvůli pískovcovým útvarům.

„Na pískovcích jsou písčité půdy, které velmi rychle vysychají. Nedrží vodu. Ten kraj je náchylný k tomu, že uschne rychleji než jiné kouty České republiky,“ popisuje.

Přírodovědec si ale zároveň nemyslí, že by se oheň šířil tak rychle kvůli lokalitám, které zničil kůrovec a ve kterých se národní park rozhodl nezasahovat. „Požár nevznikl v bezzásahové zóně. Naopak vznikl tam, kde se zasahovalo, a to je blízko lidských sídel. Na 99,99 % požár vznikl nějakou lidskou neopatrností,“ domnívá se.

Klimatické změny pak sucho v této části země ještě umocňují. „Od roku 1961 do roku 2021 se u nás oteplilo v průměru o celé 2 °C. Přitom množství srážek je neustále stejné. Dochází tedy k daleko většímu odparu. A znamená to, že celá krajina mnohem víc vysychá, než vysychala dřív,“ vysvětluje Hruška.

Požár během tohoto týdne přeskočil i do Německa. Místní ekologové dokonce vyzvali saskou vládu, aby změnila klimatickou politiku. Například by se podle nich měl uplatňovat zákaz vstupu v noci nebo by se měl důrazněji požadovat zákaz rozdělávání ohně.

Podle Hrušky je ostatně nutné najít kompromis mezi cestovním ruchem a pokračující klimatickou krizí i na naší straně hranic, protože „nic víc dělat nemůžeme“.

„Místní podnikatelé by měli mít na zřeteli, že žijí z klenotu, který mají za barákem. A pokud po nějakou dobu třeba nebude možné plně park navštěvovat, měli by se s tím smířit,“ říká. Mimo to je podle něj důležité, aby se v Česku změnila skladba lesů z jednolitých, smrkových, na smíšené.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak je možné ochránit jehličnaté lesy, které lehčeji podlehnou ohni než ty listnaté, nebo jestli v Evropě či ve světě existuje národní park, ve kterém se povedlo vybalancovat vztah turistů a přírody. Poslechněte si v audiu na začátku článku.