„Lidé zvažují odjezd z Kyjeva.“ Ukrajina se vzpamatovává ze smrtících útoků

Série ruských raketových útoků na ukrajinská města –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ včetně metropole Kyjeva –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tento týden zintenzivnila diskuzi o vojenské pomoci Ukrajině. Ruské pondělní údery připravily o život na Ukrajině nejméně 40 lidí. Jedna z raket zasáhla dětskou nemocnici v Kyjevě. Co všechno s několikadenním odstupem o útoku víme?

Opakující se letecké poplachy, hučení generátorů při nekonečných výpadcích elektrické sítě, přespávání v úkrytech či koupelnách. Navzdory nelehkým podmínkám a denním nepříjemnostem se řada obyvatel Kyjeva cítila v relativním bezpečí. V pondělí ale přišel neobvyklý raketový útok přímo za bílého dne, který zničil nebo poškodil řadu civilních objektů včetně dětské nemocnice Ochmatdyt.

„V Kyjevě lidé byli vcelku zvyklí na to, že protivzdušná obrana se o střely postará. Dlouho tady panovala taková jistota, že v centru města jste chránění, protože oproti jiným městům má Kyjev opravdu silné pokrytí. Ten poslední útok ale ukazuje, že to nemusí nutně platit,“ říká přímo z Kyjeva reportérka Deníku N Dominika Píhová.

Obyvatelé Kyjeva podle ní teď zažívají všudypřítomnou nervozitu, někteří dokonce zvažují, že by město opustili. „To vědomí, že skutečně nikde nejste v bezpečí, protože už i dětská nemocnice se stala terčem, rozhodně lidi z pochopitelných důvodů nahlodává,“ pokračuje novinářka s tím, že nálada ve městě se tak „mírně mění“.

V podcastu 5:59 reportérka detailně popisuje také okolnosti úderu na nemocnici a bezprostřední dopad na život ve městě. Ona sama se v okamžiku útoku nacházela se sousedy v přízemí jednoho z kyjevských domů zhruba čtyři kilometry od zasažené nemocnice. Slyšeli poplach a odtušili, že „to nebude dobré“.

Když se situace trochu uklidnila, novinářka vyšla na ulici a v dálce uviděla obrovský dým, který stoupal k nebi v místech, kde se nemocnice nacházela. Naskočila do taxíku a vydala se na místo tragédie. Ještě nemohla vědět, že Rusko právě zaútočilo na několik ukrajinských měst 38 balistickými raketami a střelami s plochou dráhou letu. Jedna z nich zasáhla i nemocnici Ochmatdyt.

Dnes už je podle analytiků jasné, že šlo o raketu Ch-101 a vypálila ji ruská armáda, která Ukrajinu napadla před více než dvěma lety. Patrné je to třeba ze záběrů, které vznikly těsně před dopadem. Z trajektorie letu je podle expertů jasné, že mířila na předem určený cíl. „Ta střela by měla mít přesnost zhruba šest až deset metrů, takže pokud tím terčem neměla být nemocnice, tak měla ruská strana buď špatné souřadnice, a nebo prostě říká nepravdu,“ vysvětluje Píhová.

První pohled, který se novinářce naskytl, když k nemocnici dorazila, byly desítky lidí připravených pomoct. Uvnitř nemocničního komplexu, kam se dostala na novinářskou průkazku, se jí naskytl následující výjev: střepy z rozbitých oken, sutiny a stopy krve. To zbylo z nemocnice, která byla jednou z největších a také nejstarších na Ukrajině a ve které se léčily děti s rakovinou, leukémií, cukrovkou či válečnými zraněními.

Hasiči s dobrovolníky z útrob nemocnice vynášeli postele, zdravotnické přístroje a další věci. Jiné týmy se s pomocí motorových pil snažily skrze popadané stromy prořezat k troskám, pod nimiž mohli být zasypaní lidé.

„Bylo tam velké teplo, to v posledních dnech v Kyjevě zkrátka je. Byl tam všude prach. Ozývaly se motorové pily, kterými se prořezávaly poničené stromy před těmi domy. Neustále bylo slyšet rozbíjející se sklo, různě se tam zametalo, odklízelo,“ popisuje reportérka.

Reportérka zároveň podotýká, že k nemocnici dojela až poté, co se záchranářům podařilo do bezpečí dostat všechny pacienty včetně těch v kritickém stavu. Přesto mezi sutí po příjezdu spatřila tělo mrtvé ženy, o níž zprvu nevěděla téměř nic. Až později zjistila, že se jednalo o třicetiletou lékařku Světlanu Lukyančuk, která pracovala na oddělení nefrologie. „V době úderu pomáhala s evakuací dětí z dialýzy do krytu, pravděpodobně i díky ní jsou dneska ty děti v pořádku,“ vypráví Píhová.

Mezi přeživšími útoku pak reportérka potkala čtyřletou Alinu, která se v zařízení léčila s leukémií, a její matku Susanu. Přijely do Kyjeva ze Záporoží na jihovýchodě země, které zažilo i pozemní boje. Píhová se Susany ptala na rozdíl mezi oběma městy. „Trochu odevzdaně prostě zvedla ruce a říkala: No, tohle je prostě válka a ta je všude,“ uzavírá novinářka.

Píhová zároveň z rozhovorů nejen s přeživšími u nemocnice, ale i s dalšími lidmi, které potkala během několika pobytů na Ukrajině, nabyla dojmu, že Ukrajinci jsou vesměs realisté a pragmatici. Podle ní těžké životní podmínky, hrozba útoky ani starost o blízké nijak „nenahlodává“ odolnost a odhodlání většiny Ukrajinců Rusko porazit na bojišti, protože nechtějí vyjednávat s Vladimirem Putinem, kterého mají za „vraha“.

„Ukrajinci si konflikt rozhodně nekreslí narůžovo. Tohle je jejich denní chleba. Oni v tomhle žijí a moc dobře vědí, že tohle je jejich válka a že pokud se to nezastaví, tak umírat budou oni a jejich děti. Takže mám pocit, že tohle je velká motivace a odhodlání, které tady rozhodně zůstává.“

V podcastu 5:59 také uslyšíte audiozáznamy, které po útoku na dětskou nemocnici v Kyjevě nahrála reportérka Deníku N Dominika Píhová, nebo se dozvíte, z čeho má většina Ukrajinců obavy. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.