Stávka je cestou, jak si říct o větší podíl na růstu ekonomiky, říká expert

Proti vládě a jejím krokům namířeným ke konsolidaci veřejných financí se v pondělí po celé zemi stávkovalo na školách, v podnicích nebo i na některých úřadech. Vláda je podle premiéra Petra Fialy připravena s odborovými předáky jednat, ale ne pod tlakem. V jaké ekonomické situaci a náladě stávka Česko zastihla?

Většina škol, ale třeba také některé průmyslové podniky či autodopravci se v pondělí zapojili do jednodenní stávky. Podle odborů se jednalo o jednu z největších podobných akcí od roku 1989. Doprovázely ji také demonstrace. Zatímco šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula vystoupil na Malostranském náměstí v centru Prahy, davy protestujících se sešly také v Mladé Boleslavi, Brně nebo v Ostravě.

Podle odborářů vláda Petra Fialy (ODS) přispěla k poklesu životní úrovně, upozornili třeba na situaci státních zaměstnanců ve školství, zdravotnictví, ale i v zemědělství či kultuře. Odbory kritizují také vysokou cenu energií, vládní konsolidační balíček, důchodovou reformu a stagnující mzdy.

Právě na podobu českých platů ve vztahu k tomu, jaké bohatství tuzemská ekonomika každoročně vyprodukuje, upozorňuje v rozhovoru pro podcast 5:59 ekonom Petr Janský z Institutu ekonomických studií FSV UK. Poukazuje na to, že podíl mezd na HDP je v Česku nižší než v řadě západoevropských zemí. Zmenšování rozdílu se navíc zpomalilo.

„Možná by si zaměstnanci v České republice mohli říct o větší podíl na ekonomickém růstu. Stávka může být jedna z těchto cest, která je v České republice relativně málo využívána. A v porovnání s některými třeba západními zeměmi jsou u nás odbory spíše méně aktivní a slabší,“ říká Janský, který je také členem Národní ekonomické rady vlády (NERV).

V některých ohledech se současné vlády také zastává. Upozorňuje třeba na fakt, že odbory mají na Fialův kabinet různorodé a často protichůdné požadavky. Je například možné státním zaměstnancům přidat bez toho, aniž by docházelo k dalšímu velkému zadlužování země?

Podobný argument zastává i premiér, který má za to, že pokud by kabinet požadavkům odborů vyhověl, nemohl by zemi ufinancovat a ještě více by ji zadlužil. Požadavky odborů odmítl i ministr financí a Fialův stranický kolega Zbyněk Stanjura, který je označil za zpolitizované.

Ekonom Janský k debatám ohledně rozpočtu říká, že v české společnosti panuje velká shoda na několika klíčových oblastech výdajů státu. Podle něj panuje konsenzus, že peníze mají směřovat do zdravotnictví, na obranu – kde výraznou roli sehrála ruská invaze na Ukrajinu – a také na důchody. Nicméně podle nedávné analýzy, na které Janský spolupracoval, vzrostly právě rozpočtové výdaje na důchody za posledních pět let o více než 200 miliard korun. Tlak na státní kasu tak výrazně zesílil.

Zároveň ale narostla i výše samotných důchodů. „Ještě v roce 2018 byl průměrný důchod 12 tisíc korun. A teď, v roce 2023, takže za nějakých pět let, jsou důchody 20 tisíc korun,“ připomíná Janský s tím, že tempo růstu důchodů o více než polovinu za zmíněné období tak překonalo i vysokou inflaci.

Jenže pokud se Češi poměrně silně shodují na prioritách toho, kam má stát peníze posílat, v otázce jeho příjmů – tedy daní – už to neplatí. „Mnohem lépe se shodneme na těch výdajích, které nám rostou výrazně i za poslední roky. Příjmy tak silně nerostou, a proto tam zůstává rozdíl mezi nimi,“ pokračuje Janský.

Jenže u daní to nekončí. Ekonom z Institutu ekonomických studií FSV UK totiž nevidí ve vládě a české společnosti ani shodu ohledně výraznějšího omezení státních výdajů. A pondělní stávku vnímá jako moment, kterým Česko hledá správnou míru – například jestli omezení některých výdajů ve školství není příliš velké. Podle Petra Janského jde o důležitý moment: „Hledá se, kde společnost stojí.“

Vedle rozpočtového deficitu se zároveň prohlubuje i státní dluh a náklady na jeho obsluhu. Zatímco v roce 2019 činily 40 miliard korun, v příštím roce už to bude více než dvojnásobek. A to vše dohromady vytváří tlak na státní finance, kterému se vláda snaží čelit. Podle Janského to staví do jiného světla ještě relativně nedávné předvolební sliby.

„Já myslím, že jsem nebyl jediný, kdo říkal před volbami v roce 2021, že volební sliby mnohých stran jsou nerealistické. Mnohé strany, ať už jsou nyní ve vládě, nebo ne, nám slibovaly nemožné trilema – prostě tři věci, které není možné mít zároveň dohromady. To znamená nízké daně, stále vysokou úroveň veřejných služeb a zároveň nezvyšující se zadlužování země. To prostě není možné,“ dodává Petr Janský.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o tom, kde a jak by podle ekonoma Janského měla vláda zvyšovat daně a že by to ani nemuselo tolik „bolet“. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.