Expert k olympionikovi Svobodovi: Nejspíš to nebylo čistě proruské gesto

Doporučení Mezinárodního olympijského výboru (MOV) umožnit návrat ruských a běloruských sportovců do soutěží vyvolalo vlnu emocí. Oznámení komentují sportovní funkcionáři, politici i samotní sportovci. V Česku si získalo pozornost vystoupení bývalého pětibojaře Davida Svobody, který po svých výrocích skončí v Komisi sportovců Českého olympijského výboru. Může sport zůstat stranou politiky?

Důtka, odchod z čela Komise sportovců Českého olympijského výboru a také cesta za ukrajinskými vojáky, kteří jsou v Česku na výcviku. Takové důsledky mají pro bývalého moderního pětibojaře Davida Svobodu jeho výroky k válce na Ukrajině a k návratu ruských a běloruských sportovců do mezinárodních soutěží.

Svoboda, který trénuje v armádním klubu Dukla Praha, v České televizi uvedl, že by sportovci neměli být diskriminováni kvůli politickým postojům. Mluvil ale i o tom, že odsouzení ruské invaze v OSN mohla být „mýlka“. Své výroky později korigoval.

Podle sociologa sportu a autora podcastu Outsider Vojtěcha Ondráčka ale nešlo „o čistě proruské gesto“. Naopak se podle něj Svoboda chtěl vyjádřit nepoliticky, ale nepovedlo se mu to. „Úplně se to obrátilo proti němu, protože tam teď už nemáme ten odstup, je to příliš politicky zabarvené,“ vysvětluje sociolog.

Slova slavného olympionika jsou ale jen jednou z řady reakcí na oznámení Mezinárodního olympijského výboru. Ten minulý týden sportovním federacím doporučil, aby do svých soutěží vrátily Rusy a Bělorusy, jejichž vyloučení loni souviselo s ruskou invazí na Ukrajinu.

Aktuální rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru teď kritizuje řada politiků. Jeho předseda Thomas Bach to komentoval s tím, že takové chování je nepřijatelné. „Pokud by vlády převzaly rozhodování, kteří sportovci se mohou účastnit jakých soutěží, byl by to konec světového sportu, jak ho dnes známe,“ řekl.

Podle Ondráčka nicméně i sám Bach mluví z postavení, které je politické. „Říká to z pozice toho nejvyššího patra, kde Mezinárodní olympijský výbor opravdu drží mocenské karty,“ popisuje.

Politika se podle sociologa skrývá třeba už v přidělování budoucích olympijských her nebo ve výběru olympijských sportů. „Sport a politika šly vždy ruku v ruce,“ upozorňuje expert.

Mezinárodní olympijský výbor má zároveň podle Ondráčka takřka neomezenou moc při posuzování klíčových otázek spojených s olympiádou. A je to stejný orgán, který třeba určuje, co je a co není zakázané politické gesto ze strany sportovců. Z pohledu sociologa se přitom aktuální verdikty výboru blíží „autoritářským rozhodnutím“.

Konečné slovo zároveň výbor vyřkne i o účasti Rusů a Bělorusů na hrách – a podle Ondráčka bude muset jít o jasný verdikt, žádné „rozplizlé“ rozhodnutí. Nedá se prý očekávat, že by třeba bylo umožněno soutěžit jen těm ruským sportovcům, kteří kritizují režim Vladimira Putina a invazi na Ukrajinu.

Výbor se přitom bude muset vyrovnat s nejrůznějšími protichůdnými zájmy. Zatímco evropské země nebo Spojené státy žádají vyloučení těchto dvou národů nejen z olympiády, ale i z dalších soutěží, třeba z Afriky se ozývají jiné hlasy. Často chtějí, aby těmto sportovcům bylo umožněno závodit pod neutrální vlajkou.

Nemohly by ale rozhodování Mezinárodního olympijského výboru ovlivnit velké firmy, které sponzorují olympiádu?

Na jejich financích sice je olympismus závislý, žádná velká intervence však od těchto globálních partnerů zřejmě nepřijde, uvažuje expert. Protest proti účasti Rusů a Bělorusů je totiž omezený jen na několik zemí. „(Sponzory) to příliš spotřebitelsky nepoznamená,“ dodává Ondráček. Navíc mezinárodní olympijský výbor by tyto firmy při porušení smluv prý dokázal jednoduše nahradit.

Jen limitovaný vliv mají také národní olympijské výbory a jednotlivé státy. Už proto, že Mezinárodní olympijský výbor je veden užším výborem, ne vždy tak hlasují národní výbory dohromady. A i pokud by se tak stalo, evropské země by v celkovém součtu hlasů zřejmě nedokázaly uspět.

Mezinárodní olympijský výbor navíc svým fungováním připomíná nadnárodní korporaci. „Není jak prosadit národní zájmy,“ říká Ondráček. A vysvětluje, že výbor by třeba mohl velmi snadno přesunout sídlo ze Švýcarska, pokud by na něj tamní vláda vytvořila tlak.

A mnoho nakonec s rozhodováním Mezinárodního olympijského výboru nedokážou udělat ani samotní sportovci. Pokud například na protest odmítnou nastoupit k zápasu či závodu v rámci olympijské kvalifikace, potrestají podle sociologa sportu především sami sebe.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jaký otisk na olympijském hnutí zanechaly slavné protesty sportovců z minulosti včetně vzdoru Věry Čáslavské z olympiády v Mexiku v roce 1968 nebo jestli je vůbec reálné uvažovat o novém nastavení moci v globálním sportu. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.