Šoková terapie Zbyňka Stanjury: Profil ministra, který nutí ostatní šetřit

Ministr financí Zbyněk Stanjura je pod rostoucí kritikou kvůli narůstajícím problémům veřejných financí. S jakou vizí ministr navrhuje tolik diskutovaná zeštíhlující opatření? A je jejich kritika oprávněná?

Úsporný balíček, rekordní květnový schodek rozpočtu a další škrty, které mají o peníze připravit třeba státní zaměstnance. Na resort financí a jeho šéfa Zbyňka Stanjuru (ODS) se snáší kritika skoro ze všech stran: Opozice hovoří o „diletantství“ a „fiasku“, odbory si stěžují na chybějící diskuzi a koaliční partneři buď překvapivě hledí na škrty na svých ministerstvech, nebo mlčí.

Tyto problémy podle politického komentátora Seznam Zpráv a spoluautora podcastu Vlevo dole Václava Dolejšího vznikají zejména proto, že Stanjura je „tajnůstkář“. „Nic nevysvětluje ani svým vládním kolegům, možná ani členům v ODS, natož pak veřejnosti. Jeho největší slabina je, že pro své plány nebo úspory nedokáže nadchnout ani nejbližší kolegy, natož pak miliony voličů nebo občanů,“ popisuje Dolejší.

Vládě podle reportéra navíc chybí vize, se kterou by dopředu posunula veřejné finance v Česku. „Teď škrtají, to je těžké, ale jsou to svým způsobem takové účetní operace,“ říká s tím, že na „modernizační skok“ se stále čeká.

Na Stanjurově pozici se to ale podle Dolejšího nepodepisuje. „Myslím, že je prostě neodvolatelný,“ říká. Pomáhají mu jeho zásluhy spojené se „vzkříšením“ občanské demokracie po roce 2013, ale i přátelství s premiérem a stranickým partnerem Petrem Fialou. A za kampaň k volbám do Poslanecké sněmovny jsou mu vděční i představitelé TOP 09 a KDU-ČSL. Právě Stanjura totiž stál za vznikem koalice Spolu, která nakonec volby vyhrála.

Přestože si v křesle ministra financí zatím Stanjura v poslední době vysloužil mnoho negativních recenzí, jeho vstup do vysoké politiky před třinácti lety se pojí s několika úspěchy, které přišly shodou okolností rychle po sobě. Z opavského primátora se díky problémům v ODS i kauze Věcí veřejných během roku stal předsedou poslaneckého klubu a pak krátce i ministrem dopravy.

„Na to, jak tam byl krátce, to je hodně neobvyklé. Většinou si začínající poslanec musí minimálně jedno volební období odsedět jako ‚řaďák‘ v lavici a teprve se ukázat,“ připomíná Dolejší s tím, že jeho spolustraníci ho tak velmi rychle začali vnímat jako člověka, který umí v politice chodit.

„Stanjura je stratég. Úplně se nezabývá některými detaily, vytyčí si cíl a jde k němu, ne vždy třeba možná úplně nejčistší cestou, ale pro něj je důležitý ten cíl,“ vysvětluje reportér. Zmíněné obcházení pravidel se ukázalo například při tvorbě rozpočtu na tento rok, do kterého nezanesl výdaje na mimořádnou valorizaci důchodů, přestože v té době nebylo jasné, jestli ji vláda bude muset vyplatit, nebo ne.

Minusem může být pak i to, že nemá ekonomické vzdělání, vystudoval Vysoké učení technické v Brně. Nicméně to se týká i několika jeho předchůdců: Alena Schillerová (ANO) nebo Bohuslav Sobotka (dříve ČSSD) byli například právníci.

Co mu ale v práci na Ministerstvu financí podle Dolejšího opravdu podráží nohy, je opět komunikace, tentokrát s vlastními úředníky. Ti mu občas něco nedodají nebo zatají. „Říkají o něm, že je tak trochu uzavřen na svém patře s poradci. A zkrátka mi přijde, že to Ministerstvo financí jako celek s ním úplně nedýchá,“ říká reportér.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak svou pozici a resort financí vnímá sám Zbyněk Stanjura nebo jakou roli hrál před několika lety v jednáních o zrušení superhrubé mzdy. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.