Sociolog sportu: Olympiáda jako apolitická věc? Vrchol přetvářky

Mezinárodní olympijský výbor brání své rozhodnutí povolit sportovcům z Ruska a Běloruska účast na příští olympiádě. Vybraní atleti budou moci na letních hrách v Paříži soutěžit pod neutrální vlajkou. Český olympijský výbor je proti a ozývají se i někteří jeho sponzoři. Rusko ale není jediným zdrojem napětí ve sportu.

Letní olympiádu v Paříži už řadu měsíců před startem provází spor o účast ruských a běloruských sportovců. Mezinárodní olympijský výbor (MOV) dal minulý týden zelenou pro start vybraných neutrálních atletů z Ruska a Běloruska. Jenže rozhodnutí kritizuje část veřejnosti i sportovců, vymezil se také Český olympijský výbor (ČOV). Přesto jeden z jeho partnerů oznámil ukončení spolupráce.

„Český olympijský výbor může neustále veřejně deklarovat, že je proti té účasti. Ale vlastně nemá žádný prostředek, jak zasáhnout,“ říká sociolog sportu a autor podcastu Outsider Vojtěch Ondráček. V rozhovoru pro podcast 5:59 připomíná, že ČOV už od počátku ruské invaze na Ukrajinu drží stejný postoj. Jedinou silnější zbraní v jeho arzenálu je teď ale zřejmě jen bojkot olympiády. A ten by podle Ondráčka byl problematický jak pro sportovce, tak pro samotnou budoucnost výboru.

Rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru ve středu hájil jeho šéf Thomas Bach. „Jednotliví sportovci nemohou být trestáni za činy svých vlád,“ uvedl pro BBC News. Ruské napadení Ukrajiny také Bach označil za „jednu z 28 válek a konfliktů, které se ve světě odehrávají… a všichni ostatní sportovci mezi sebou soupeří v míru“.

Vedle ČOV ale účast Rusů a Bělorusů v Paříži odmítají i některé další olympijské výbory, především ty na Západě. Jenže ani ony nedokážou vyvinout dostatečný tlak. Roli v tom podle sociologa Ondráčka hraje nastavení MOV, který bere v potaz všechny své členy. Už proto, že všichni mají stejné volební právo při volbě předsedy.

„Africké a asijské země se od začátku stavěly neutrálně vůči potrestání Ruska. A Mezinárodní olympijský výbor jim vlastně vychází vstříc. Vychází vstříc většině – takže to rozhodnutí (ohledně Rusů a Bělorusů) je v tomto smyslu demokratické,“ míní Ondráček.

Rozdílné pohledy se ve světě přitom netýkají jen Ruska a války na Ukrajině. Velkou pozornost si v současnosti získává také ofenziva Izraele, kterou zahájil v Pásmu Gazy v reakci na teroristický útok Hamásu ze 7. října.

„Arabské země mají naprosto opačný názor (než jaký třeba mohou mít společnosti ve střední Evropě) na to, co se teď děje v Izraeli a Palestině. A je dost pravděpodobné, že ony budou brzy vyhrožovat bojkotem olympiády, pokud tam nedojde ke změnám,“ zdůrazňuje sociolog sportu, podle něhož se právě od konfliktu v Gaze může odvíjet hlavní napětí kolem pařížské olympiády.

Navíc nejde jen o arabský svět. Podle Vojtěcha Ondráčka se i v západních médiích nezřídka objevují hlasy, že debata o účasti ruských a běloruských sportovců odhaluje pokrytectví.

Sociolog tento pohled vysvětluje s odkazem na texty amerického aktivisty, akademika a bývalého profesionálního sportovce Julese Boykoffa. „Jak to, že nám vadí Rusko s tím, co dělá na Ukrajině? A jak to, že nám nevadí to, co dělá Izrael? Takto v současnosti ta otázka na Západě stojí,“ uvádí Ondráček, který se na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy zabývá politickou a sociální filozofií sportu.

Napětí kolem startu vybraných ruských a běloruských sportovců v Paříži ale zřejmě vychází už z toho, jak byl moderní olympismus při svém vzniku nastaven. Jeho zakladatel, baron Pierre de Coubertin, totiž do svého projektu podle Ondráčka výrazně otiskl myšlenku nacionalismu, kdy jednotliví sportovci na hrách reprezentují své národy.

Dnes je to i zátěž. A to nejen proto, že – jak sociolog popisuje – nacionalismus vtisknutý do výkonů sportovců vede k tomu, že je tu snaha využívat olympiády také jako nástroje státní propagandy.

„Je to neblahé dědictví, ze kterého neumíme vystoupit,“ říká expert s tím, že sportovci vlastně nemají možnost se sami rozhodovat, jestli při účasti na olympiádě chtějí, nebo nechtějí reprezentovat svou zemi. Což ale z Ondráčkova pohledu zároveň znamená, že u ruských sportovců automaticky nejde předpokládat, že reprezentují režim vládnoucí v Moskvě. Tito atleti s ním totiž nemusejí politicky souznít, anebo třeba nemusejí mít vůbec žádný názor. Reprezentují ale svou zemi, protože jim při ambici dělat vrcholový sport nic jiného ani nezbývá.

„Ti sportovci jsou individuální lidé. Žádáme trestání té země (Ruska), chtěli bychom ji nějakým způsobem potrestat za to, co dělá na Ukrajině. Ale nemáme na to prostředky a tohle je jeden z mála nástrojů. Ale nemůžeme trestat nevinné lidi,“ míní sociolog sportu.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak MOV nakládá se svou politickou mocí nebo jestli se kvůli účasti ruských sportovců dá očekávat tlak od velkých sponzorů olympiády. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.