S vrahem či bez, Masaryka zabil únor 1948, říká historik

Smrt někdejšího ministra zahraničí Jana Masaryka těsně po komunistickém převratu z února 1948 se opět dostala do hledáčku policie. Detektivové mají podezření na vraždu poté, co Česko získalo nové dokumenty ze zahraničních archivů. V jakém stavu je „případ Masaryk“ bezmála 80 let od tragické události? A které okolnosti jsou pro jeho vnímání podstatné?

Ukončila život Jana Masaryka nešťastná náhoda, vražda, nebo sebevražda? Podle dobové verze zemřel československý ministr zahraničí v noci na 10. března 1948 poslední ze zmíněných možností. Případ však budí pochybnosti i po bezmála 77 letech. Tento týden ho policie znovu otevřela s tím, že po získání nových dokumentů z archivů ve Francii, USA a Velké Británii prověřuje „podezření ze spáchání trestného činu vraždy“.

Zdaleka nejde o první snahu vnést světlo do smrti syna prvního prezidenta T. G. Masaryka a jedné z předních postav demokratické politiky poválečného Československa. Pád Jana Masaryka z okna jeho služebního bytu v sídle Ministerstva zahraničních věcí v Černínském paláci vyšetřovala policie už několikrát, naposledy v roce 2021, ale nedospěla k jasnému závěru.

„Jsem skeptický, že by se jednoznačně podařilo nějakou verzi bezpečně prokázat,“ říká historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu Praha. V rozhovoru pro podcast 5:59 poukazuje na úsilí nejen policistů, ale i řady badatelů, kteří se v minulosti snažili Masarykovo úmrtí objasnit.

Kriminalisté z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) teď nicméně pracují s archiváliemi, které loni získalo Ministerstvo zahraničních věcí, na což tehdy upozornil server Aktuálně.cz. Z dosavadní prezentace těchto listin ale Tomek usuzuje, že se jedná spíše o „doplňující materiály, informace z druhé ruky a podobně“.

Jeden z dokumentů například má podle Aktuálně.cz naznačovat, že Masaryk měl před smrtí hádku se třemi muži. Historik Tomek nicméně upozorňuje, že i tato výpověď má být zprostředkovaná. A navíc prý tuto informaci zveřejnil už v polovině 50. let minulého století v jedné ze svých publikací autor špionážních knih E. H. Cookridge (vlastním jménem Edward Spiro).

Smrt Jana Masaryka přišla jen krátce poté, co se moci v Československu chopili převratem v únoru 1948 komunisté. Právě šéf diplomacie byl jednou z důležitých postav tehdejšího dění, když na rozdíl od dalších demokratických ministrů nepodal demisi, a pomohl tak Klementu Gottwaldovi k tomu, aby udržel svou vládu – tentokrát už ale s jasnou komunistickou převahou.

Historik Tomek označuje kontext v podobě komunistického „vítězného února“ za nezbytný pro zkoumání Masarykovy smrti. Tehdy jednašedesátiletý politik, který za války vedl československou diplomacii v exilové vládě v Londýně, byl podle některých svědectví z vývoje událostí zděšený. Desátého března měl navíc nestraník Masaryk poprvé veřejně vystoupit při představení Gottwaldova „rekonstruovaného“ kabinetu.

„Musel to pro něj být strašně náročný okamžik. (…) Doba února 1948 pro něj byla nepochybně zlomová, musel se rozhodovat,“ podotýká Prokop Tomek, podle něhož je dnes při náhledu na Masarykův tragický pád z okna Černínského paláce stěžejní především fakt, že jeho smrt byla důsledkem právě komunistického převratu: „Jana Masaryka prostě zabil únor 1948 – bez ohledu na to, jak se to stalo.“

Obecně totiž v případu panuje důkazní nouze. Jeho vyšetřování od počátku provázejí pochybnosti, Tomek navíc připomíná i zásahy ze strany Státní bezpečnosti a celkově nestandardní průběh šetření. Ale zároveň podle něj platí, že i když se po desetiletích diskuzí závěry a pohledy liší, žádný jasný důkaz, který by prokazoval vraždu nebo cizí zavinění, se zatím nenašel.

A nejen to. „Stále schází informace nebo nějaká indicie o tom, kdo konkrétně by byl tím pachatelem,“ říká badatel z Vojenského historického ústavu, který tak mimo jiné reaguje na teze z některých minulých vyšetřování, že vzhledem k místu dopadu těla musela na Masaryka působit i určitá vnější síla.

Podle Tomka se už každopádně nedá očekávat, že se bezmála 80 let od osudné noci ještě podaří najít nějaká nová původní svědectví. Jisté informace by snad mohlo přinést otevření ruských archivů – pokud tedy k němu vůbec někdy dojde. A pak je tu ještě myšlenka exhumovat Masarykovy ostatky, která se ve veřejném prostoru také objevuje. „Nejsou tady žádné indicie, že by to mohlo něčemu pomoct,“ namítá však historik Tomek s tím, že bez pádných důkazů by exhumace také byla neuctivá vůči Masarykově památce.

V podcastu 5:59 také uslyšíte více o posledních dnech Jana Masaryka před smrtí nebo o tom, jak jeho roli v událostech února 1948 dnes historici hodnotí. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.